Jaký je váš program v reprezentační přestávce? Máte to teď ohledně tréninků trochu volnější?
Od pondělí do středy jsme měli hodně náročné tréninky, ale teď máme až do pondělí volno. Nicméně já jsem se rozhodl jít ještě ve čtvrtek na led, chtěl jsem s trenérem brankářů zapracovat na věcech, které v zápasech nebyly optimální. Čtyři dny volna by pro mě byly až moc dlouhé. (úsměv)
Co máte v plánu mimo trénink? Jak trávíte v Tampere volný čas?
Chytil mě sport, který se jmenuje padel. V neděli si s klukama půjdeme zahrát. Určitě si zajdu do sauny a do ledového jezera. Moje přítelkyně musí být ve škole, takže budu trávit čas se spoluhráči. A do toho se ještě budu věnovat tréninku očí, s Tomášem Pospíchalem z Brna, s nímž spolupracuju, máme nějaké nové plány.
Padel je raketový sport, viďte?
Ano, oblíbené je to ve Španělsku. Je to něco mezi tenisem a squashem. Pro mě jakožto gólmana je to vhodný doplněk, fajn sport na koordinaci. Přišel s tím náš kustod a udělali jsme si turnaj. Hrál jsem právě s tím kustodem a dostal jsem se do toho rychle, i díky tomu, že rekreačně hraju ping-pong, tenis nebo squash. Na tom turnaji jsme byli druzí. To bylo před sezonou, pak jsme měli dost nabitý program, ale teď je zase trochu času na padel.
To sauna patří jednoznačně k finské kultuře. Během roku a půl, co jste v Tampere, jste tomuto rituálu přivykl?
Přesně tak. Otužoval jsem se už předtím, ale tady se to ještě prohloubilo. Doma jsem si dával akorát ledovou sprchu, ve Finsku je to jiný level. Ze sauny vylezu přímo do jezera, do vysekané díry v ledu. Je to fajn na regeneraci, chodím i v zimě.
Ve Finsku jste si tedy našel i přítelkyni?
Už to bude skoro rok, co jsme spolu. Jsem za to rád. Přítelkyně studuje na univerzitě a občas musí dojít na nějakou přednášku. Ale většinu studia teď mají online, takže na sebe máme více času.
Zní to tak, že jste si Finsko a mentalitu místních hodně oblíbil. Hráči, kteří na severu hráli, říkali, že si pak třeba začali více vážit přírody. Vnímáte to také tak?
Jasně, příroda je tady pořád okolo vás. V Tampere vykouknu z okna a mám před sebou les, přitom je to kousíček od centra města. Je pravda, že se s přírodou více sžijete a máte k ní větší respekt.
Lukáš Dostál v letním Finsku:
Jak berete vy a vaši rodiče, že jste byl doma naposled na začátku roku 2020 při příležitosti mistrovství světa juniorů? I léto jste nakonec kvůli koronaviru strávil ve Finsku.
Pro mě i pro rodinu je to těžké, ale pojal jsem to jinak. Situace v Česku byla daleko horší, proto jsem se rozhodl zůstat tady. Věřil jsem systému v Ilvesu, dohodli jsme si letní přípravu a po čtrnácti dnech volna jsem jel nepřetržitě až do srpna. Měl jsem přístup do posilovny, později i na led, zatímco kluci v Česku nemohli trénovat. Probral jsem to s rodiči a takhle jsem se rozhodl.
A podle výsledků Ilvesu ve finské lize to vypadá, že tvrdou přípravu skvěle prodáváte v zápasech. S týmem máte devět vítězství, jen tři porážky a dlíte na druhém místě.
Jako brankář si říkám, že moje výkony budou mít vždycky nějaké mouchy. Dokud to nebude v každém zápase za nula. (úsměv) V letní přípravě jsem chtěl přibrat svalovou hmotu a povedlo se mi to. Každý měsíc jsem musel dělat testy pro Anaheim. Bylo to náročné a dlouhé, ale zvládl jsem to. Jsem rád, že to teď šlape. Na ledě se po fyzické stránce cítím rozhodně lépe než v minulé sezoně.
Odchytal jste devět zápasů a stejně jako v minulé sezoně máte skvělá čísla. 94,7 % úspěšnost zákroků, 1,56 obdrženého gólu na zápas. Byl jste vyhlášen nejlepším hráčem ligy za říjen.
To je samozřejmě moc hezké, ale jsem hlavně rád, že se daří celému týmu. V přípravě mi to osobně tolik nešlo a byl jsem zvědavý, jak se poperu se začátkem sezony. Měl jsem pomalejší reakce, vrhnul jsem se na zmiňovaný trénink očí a start sezony vyšel dobře. Tým hraje výborně dozadu, obránci blokují střely. Čísla a ta cena, to je třešnička na dortu.
V minulé sezoně se vám povedlo hodit za hlavu domácí MS juniorů, které i kvůli zdravotním problémům nevyšlo podle představ, a pak jste sebral cenu pro nejlepšího brankáře roku ve finské lize. Zvládl jste se psychicky rychle otřepat, že?
Ano, MS nebylo skrze zdravotní komplikace optimální, i tak jsem se snažil udělat maximum pro tým a pro Česko. Bohužel to nevyšlo. Ale po návratu do Finska jsem na to úplně zapomněl a přepnul do jiného režimu. Musíte to vypustit z hlavy, nemůžete nad tím přemýšlet, protože by vás to úplně potopilo. S Ilvesem jsme toho mohli v play off hodně dokázat, jenže naneštěstí přišla koronavirová krize.
Sledujete na dálku dění v Americe? Ve Finsku de facto hostujete z Anaheimu, který vás před dvěma lety draftoval.
Posílám jim své zápasy a čekám, co přijde z Ameriky. V kontraktu, který mám uzavřený, je napsané, že zůstávám v Ilvesu, dokud si mě Anaheim nepovolá. Až začnou kempy, poletím do Ameriky a už tam zůstanu.
Reprezentační trenér Filip Pešán stál o vaši účast na Karjala Cupu. Proč vám klub nepovolil start v Helsinkách?
Zkrátka to zamítli, to jsou věci, které neovlivním. Panu Pešánovi jsem říkal, že jsem stoprocentně připravený, těšil jsem se, že pojedu a obleču dres áčka národního týmu. Ilves a Anaheim mi to nepovolily, nechtěly, abych nepřišel o zápasy po reprezentační pauze skrze koronavirus. Za týden v pátek hrajeme derby proti Tappaře a Ilves asi nechtěl nic riskovat.
Nicméně váš spoluhráč z Ilvesu Ondřej Roman a čtveřice z Tappary, Dominik Hrachovina, Michal Moravčík, Jiří Smejkal a Michael Špaček, v reprezentaci jsou. V jednom městě se vás v Tampere sešlo opravdu dost Čechů. V součtu s juniory deset. Co na to říkáte?
Je to zajímavé. S Ondrou Romanem se bavím hodně, sedí vedle mě v kabině. Kluci z Tappary jsou zase spolu, pokaždé se pozdravíme, když se nám v hale kříží trénink. S Ondrou Bizoněm, který chytá v Ilvesu za juniorku, se samozřejmě z Brna znám velmi dobře. Jeho tátu znám dobře odmalička, vždycky na mě střílel. Znám i útočníka Kubu Kosa, jsou to fajn kluci, ale teď se kvůli riziku nákazy s juniory na stadionu nepotkáváme a nemáme se moc scházet ani mimo.
A jak vnímáte situaci juniorů, kteří kvůli okolnostem začali trénovat až necelých osm týdnů před startem šampionátu? Vy jste si za dvacítky zachytal dvakrát v posledních dvou sezonách.
Je to spíš otázka na ně, můžu to maximálně posoudit z hlediska gólmana. Není to rozhodně nic příjemného, ale věřím, že se s tím kluci poperou. Budu držet palce a věřím, že udělají maximum, co bude v jejich silách.
