Komentář - Čtyři roky poté, co v regionálním rádiu zhrzeně rezignoval na váženou funkci trenéra hokejové reprezentace, je Alois Hadamczik zpět. Při obnovené premiéře s osmnáctkou nikoho neohromil, ale přitáhl hodně pozornosti.
Na Hlinka Gretzky Cupu, který měl po letech v Břeclavi a Bratislavě zastávku v Kanadě, skončil pátý, což je nejhorší výsledek od roku 2015. Po nepostupu do play-off žehral známý kouč na pozdní přílet, jejž označil jako hroznou chybu, a zčásti i na "extrémně těžkou skupinu". Ukryl se za alibismus?
Mladíci skutečně okusili extrémní nálož. Den po dvacetihodinovém letu hráli přípravný duel s Kanadou, dva dny nato vstoupili do turnaje debaklem 0:6 od USA. Sami naznačovali, že během krátké pauzy se s osmihodinovým časovým posunem moc nesžili.
Třeba Slováci měli na aklimatizaci podstatně víc času, neboť do Edmontonu odletěli o dva dny dříve. Před zahájením akce tak dohromady měli tři volné dny, Češi jediný.
Pro srovnání - seniorská reprezentace, ještě se státním znakem na hrudi, se na olympiádě v Jižní Koreji mohla aklimatizovat zhruba týden. Podobný komfort měla i na posledním Světovém poháru v Kanadě.
Plán cesty od manažerů tudíž dorostencům vůbec nepomohl. "Extrémně těžkou skupinu" však Hadamczik vinit nemůže. Není sice obvyklé, že o dvě postupová místa spolu zápolí čtyři týmy z elitní světové šestky (Rusko, USA, Finsko, Česko), ale obdobnou situaci zažil na Hlinkově memoriálu i trenér Jakub Petr. V roce 2014 však postoupil a nakonec vybojoval stříbro.
Celkově mají Češi čtyři medaile za posledních šest ročníků. Letošní jízda nevyšla, ale polehčujícími okolnostmi jsou cizí prostředí a pozdní přílet.
Ač Hadamczikova obnovená premiéra nevyvolala ovace, má cenu sledovat další představení, která o síle ročníku 2001 (a částečně o trenérových schopnostech) prozradí víc.
Na programu jsou tři přípravné duely proti sborné a čtyři turnaje včetně dubnového mistrovství světa ve Švédsku.
Sled akcí zároveň dodá další materiál k lamentování nad jednou z potíží tuzemského hokeje, kterou je zapojování teenagerů mezi dospělé. Hlinka Gretzky Cup je pro ambiciózní hokejisty prvním významným turnajem a Češi na něm zase začínají sbírat medaile.
Ale pak? Z dorosteneckého mistrovství má Česko za poslední dekádu jedno stříbro, na juniorském šampionátu trvá medailové sucho 13 let.
Z toho nelze vinit pouze řidší hráčskou základnu a špatnou práci s těmi nejmenšími. Faktem je, že například skandinávské kluby bývají k mládí vstřícnější než ty české. A teenageři, kteří nastupují v profesionální lize, udělají v letech, kdy se konají sledované mládežnické šampionáty, zpravidla větší pokrok. I proto čeští mladíci po Hlinkově memoriálu nabírají ztrátu.
Hadamczik kvalitu a pokrok svých svěřenců (a soupeřů) uvidí z první řady. A díky svému jménu o něm může podat hlasitou zprávu.
