Jak se jako nový trenér národního mužstva cítíte?

Je to fantastické. Těšil jsem se na to dost dlouho. A abych řekl pravdu, už jsem to ani nečekal.

Dřív jste říkal, že se vás lidé ze svazu bojí. Už se vás přestali bát?

To říkal někdo jiný. Já jsem svými slovy nikdy neřekl, že se mě někdo bojí. Trenérem reprezentace jsem, protože kluci, kteří mají dost práce, se k tomu postavili naprosto rozumně. Někteří zase nerozumně. Z toho jsem vyústil já. Ale ne proto, že jsem byl jediný volný. Nechci se chválit, ale myslím, že nějaká práce za mnou je. To musí každý uznat.

Jinak jste uvedl, že chcete navázat na Josefa Jandače. Sejdete se s ním?

Panu Královi jsem hned říkal, že bych si chtěl s Pepíkem promluvit. Zajímá mě, jakým způsobem pracoval na dvou mistrovstvích světa. Chci znát detaily.

Také jste řekl, že byste na Jandače rád navázal. V čem?

Chci dál zvát mladé hráče. Nebojím se jich. Měli by tvořit ocásek národního týmu, aby v krizových chvílích přinesli novou krev a živost. Na ledě ale musí nechat všechno.

Chcete mít silný realizační tým?

Po pracovní stránce ano, po té mediální ani ne. Určitě ale půjde o lidi, kteří v hokeji něco dokázali. Chci je mít vybrané co nejdřív. Už jsem na tom začal trošku pracovat. Ze všech kandidátů - bylo jich asi šest - mi odmítl jeden.

Můžete říct, kdo odmítl?

Ne. To neřeknu nikdy.

Vladimír Růžička preferoval při trénování reprezentace činnost v klubu. Chtěl být pořád na ledě. Co vy?

Práce v klubu už jsem si užil až až. V Rusku jsem toho najezdil strašně moc. Vím, že si budu muset zvyknout na úplně jiný tréninkový proces. Kondici hráčů a podobně řeší klub, vy jen skládáte tým, motivujete ho a připravujete na zápasy. Hokejem ale budu žít, navštívím co nejvíc zápasů.

Co říkáte na český hráčský materiál? Jandač často opakoval, že už není takový jako kdysi.

Myslím, že pořád máme dobré hráče. Teď vyskočili další mladí kluci. Jenom to musíme všechno skloubit dohromady. Hráčů je dost, spíš mi chybí taková ta česká ulička, vyčůranost. I díky tomu jsme dřív vítězili. Teď se hraje hokej nahoru dolů, je třeba bruslit, bruslit, bruslit. Rozhoduje rychlost a dynamika, ale musíme do toho zapojit hlavu.

Cítíte teď větší zodpovědnost?

Já se zodpovědnosti nebojím. O tu nejde. Musíte tým připravit tak, aby předvedl, co vy chcete. Přitáhnout lidi na svoji stranu.

Říkal jste, že jako trenér reprezentace se zklidníte. Není to škoda? 

Když se tak koukám po střídačkách, tak asi ne všechno, čím jsem známý, u národního mužstva funguje. Samozřejmě se nebojím, ale… Něco prostě patří do kabiny.

Šéf Komety Libor Zábranský prohlásil, že trenér reprezentace - fotbalové či hokejové - je v Česku jedním z nejsledovanějších lidí po prezidentovi a premiérovi. Vnímáte to stejně?

Uvědomuju si to až teď. Člověk si říkal, že jde zase někam dělat trenéra, ale ten zájem médií a lidí je úplně někde jinde. Víc jako trenér nemůžete dokázat. Myslím, že ani NHL by takovou čest nepřekonala.

Jelikož jste léta trénoval v Rusku, hráči NHL vás zpravidla osobně neznají. Budete to řešit nějakým osobním setkáním?

Tím se ve světě zabýváme akorát my. I pan Bukač říkal, že je jedno, kdo stojí na střídačce. Hráči musí přijet a odvést práci co nejlíp. My máme tendenci řešit, kdo to je a proč tam je. Během šampionátu se ale všichni poznáme. A pak se zase rozejdeme. Důležité je navodění nějaké atmosféry.

Související

Bukač: Že se Švýcaři na náš úkor tlačí do šestky? Oni už tam jsou. Nový trenér nic nezmění