Praha - Je přesvědčen, že se mu stala křivda. A proto se fotbalista Martin Sus, který nyní obléká barvy třetiligového Prostějova, vytrvale soudí o peníze, které by ji v jeho očích měly alespoň částečně zahladit.

Jeho spor s Fotbalovou asociací ČR se už za pár týdnů dostane před tribunál Mezinárodní sportovní arbitráže (CAS) v Lausanne. A Sus bude požadovat částku převyšující 400 000 eur, tedy více než 10 milionů korun.

"Samozřejmě doufám, že vyhrajeme. Ty roky, kdy jsem kvůli asociaci nesměl hrát a kdy se zabrzdil můj sportovní vývoj, už mi nikdo nevrátí. Ale za tu dlouhou dobu, co se chci domoci spravedlnosti, už mě to stálo spoustu peněz, takže bych pochopitelně i z toho důvodu uvítal, kdybychom byli v Lausanne úspěšní," říká nyní 26letý obránce, který je odchovancem brněnských Židenic.

Pozor, nepleťme si ho s jeho o rok mladším jmenovcem, tedy Martinem Susem, který je z Prahy a oblékal v poslední době ligové dresy Liberce či Příbrami.

Sice v Enschede, ale bez transferkarty

Příběh toho našeho, brněnského Martina Suse se začíná odvíjet v roce 2006. Tehdy mu bylo 17 let. "A oslovil mě jeden nizozemský agent, s jehož pomocí jsem se dostal do Enschede," vypráví Martin Sus. Jenže v tu chvíli nastal problém.

Fotbalová asociace ČR (tehdy ještě pod názvem Českomoravský fotbalový svaz) mu odmítla vydat takzvanou transferkartu potřebnou k tomu, aby mohl fotbalově působit v zahraničí.

Důvod? Zatímco Martin Sus byl přesvědčen, že přestupuje jako amatérský hráč, brněnský fotbalový klub, tehdy 1. FC Brno, nyní Zbrojovka, se přihlásil s nárokem na odstupné. A vytáhl profesionální smlouvu se Susovým podpisem. Podle hráče zfalšovaným.

Věci se zasekly na mrtvém bodě. "Nesměl jsem v Nizozemsku hrát, nesměl jsem skoro nic. Trénoval jsem tam s vesnickými týmy. A v tom věku je to pro každého fotbalistu obrovský zásah do kariéry," zdůrazňuje Sus. "Trvalo to asi rok a půl."

V roce 2008 zažaloval českou fotbalovou asociaci u civilního soudu v Utrechtu. A uspěl. Vysoudil 400 000 eur. Jenže na účet je nikdy nedostal.

V Česku byl totiž podán návrh na výkon rozhodnutí s procesními chybami a věc se zase zablokovala. "Ten spor už došel k Nejvyššímu soudu ČR a obrátil jsem se teď už i na Ústavní soud," říká Sus.

Ten se po návratu z Nizozemska ocitl opět v Brně. "Už tam v té době pracovali jiní lidé, pryč z klubu byl zejména ředitel Radek Bělák, se kterým se vedl ten spor," říká Sus. Za Brno posbíral i prvoligové starty, poslední dobou však chodí po hostováních. "Jestli to nějak souvisí s tím, že se soudím s asociací? Nevím, teď jsem každopádně rád, že jsem už asi rok na hostování v Prostějově a po fotbalové stránce jsem tady spokojený," zdůrazňuje Sus.

FAČR: Susovy nároky jsou neoprávněné

Před nedávnem rozjel ještě jeden paralelní pokus, jak se dostat k odškodnění. Ve spolupráci s Markétou Haindlovou, prezidentkou České asociace fotbalových hráčů, podali na FAČR žalobu k Mezinárodní sportovní arbitráži (CAS) v Lausanne.

"Už máme i termín slyšení, bude to 8. prosince. Velice nám  pomohla skutečnost, že CAS odpustil Martinovi povinnost platit soudní poplatky, podařilo se nám totiž prokázat, že Martin takové prostředky prostě nemá," říká Markéta Haindlová.

A jak celou věc vnímá protistrana sporu? Na to deníku Aktuálně.cz odpověděl Jan Pauly, ředitel legislativně-právního oddělení Fotbalové asociace ČR: "Pan Martin Sus  se rozhodl dovolávat svého práva proti rozhodnutí Arbitrážní komise FAČR před Court of Arbitration for Sport (CAS). Fotbalová asociace ČR považuje nároky za neoprávněné. Současně sdělujeme, že v této věci bylo již pravomocně rozhodnuto taktéž vnitrostátním soudy, které nárok pana Suse opakovaně zamítly v plném rozsahu."

V reakci na to Markéta Haindlová uvádí, že české soudy neřešily případ z hlediska věcného (tedy meritorního), ale zkoumaly ho procedurálně.  A že ani tato cesta ještě není uzavřena. "Sám Ústavní soud ve svém nálezu z června 2015 výslovně uvádí, že výsledkem napadeného řízení nebyl meritorní přezkum nároku stěžovatele, nýbrž zastavení řízení pro existenci neodstranitelné překážky řízení."

Markéta Haindlová, česká expertka na sportovní právo, navíc dodává: "O našem dovolání k Nejvyššímu soudu zatím nebylo rozhodnuto.  Ústavní soud se vyjádřil, že tato procesní situace nemusí být situací konečnou, a že náš uplatňovaný nárok je tedy stále předmětem rozhodování obecných soudů – tedy že o něm bude rozhodovat Nejvyšší soud."

Druhá cesta vedení sporu, tedy prostřednictvím Mezinárodní sportovní arbitráže v Lausanne, by mohla být každopádně přímočařejší.

Facebooková strana autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz