Nejen o své trnité cestě na vrchol a o tom, jak ho kdysi odmítl ostravský Baník, protože byl příliš malý, a jak složité začátky prožíval ve Slovanu Liberec, promluvil český fotbalista v páteční první části exkluzivního rozhovoru pro Aktuálně.cz. Detailněji popsal i známou lehce kontroverzní situaci, kdy dal v létě 2018 na poslední chvíli přednost slávistické nabídce před tou sparťanskou.
Ve druhém díle nechává Vladimír Coufal nahlédnout do zákulisí svého prozatím veleúspěšného působení v anglické nejvyšší soutěži.
Osmadvacetiletý pravý bek odehrál v základní sestavě třináct ze čtrnácti duelů, které Hammers od jeho příchodu v hvězdami nabité lize absolvovali. Asistoval u tří branek a pomohl ke čtyřem čistým kontům. Fanoušci i odborníci žasnou nad tím, jak neprostupný dokáže být.
Podle statistiky krajních obránců Premier League, přes které je nejtěžší projít, jste v absolutní špičce. Máte dokonce nejvyšší počet překažených útoků v situaci jeden na jednoho. Jak moc vás něco takového zajímá?
Tu tabulku jsem také viděl, protože když vás najednou označí mraky lidí na Twitteru, bliká vám to na telefonu. Musím ale přiznat, že jsem se v ní vůbec nenašel, hledal jsem se někde ve středu, kde bylo nejvíc jmen. Říkal jsem si, proč mě tam označují, když tam vůbec nejsem…
Vy totiž nejste ve středu, ale v pravém horním rohu, v průsečíku nejvyšších hodnot…
Aha, tak to je hezké, když má člověk taková čísla v Premier League. Není to všechno, záleží taky třeba na tom, jak se ten útok dál vyvine. Samozřejmě to ale potěší. Snažím se klukům takhle pomoct. Nechci hrát alibisticky a situaci nějak odcouvat, dát soupeři čas, ať se rozhlédne. Chci ho atakovat s míčem a buď mu ho vezmu, nebo mě obejde. Nejsem zvyklý hrát alibisticky a za to patří dík trenérům ve Slavii, ti to do mě hustili, už když jsme byli v Liberci. Kdybych hrál nějak napůl, nepomůže to nikomu, ani mně, ani týmu.
Odvaha se v tomto případě cení dvojnásob, protože zrovna na pozici levých křídel, která nastupují většinou proti vám, hraje spousta z největších hvězd celé ligy…
Kvalita křídelních hráčů v Premier League je neuvěřitelná. Nedávno jsme hráli proti Aston Ville a bránit Jacka Grealishe je strašně složité. Ale samozřejmě i další hráči, Raheem Sterling, Son Hung-min. Jsou schopní projít v rychlém sledu přes tři hráče. Takže jestli tam vedle nich jen nějak stínuje jeden Coufal, je úplně jedno, musím do nich jít, musím zkusit je zastavit. Když projde, tak prostě projde.
Hned po prvním zápase mě pobavila hláška, že máte snad čtyři nohy a dvanáctery plíce. Před Vánoci zase přání: Ježíšku přines mi 22 Coufalů. Prakticky okamžitě jste byl u příznivců nahoře. Fanoušci teď fungují zejména ve virtuální rovině, cítíte přesto, že jste oblíben? Čtete ohlasy příznivců Hammers?
Je skvělé, když se vám takhle povede úvod a fanoušci vás vezmou za svého. Nijak se na to ale nesoustředím. Když to takhle slyším třeba od vás, tak to potěší, lhal bych, kdybych říkal, že ne. Ale že bych nastupoval a říkal si, musím hrát dobře, aby zase někdo napsal něco hezkého, tak to není.
Zrovna od někoho s vaším naturelem se asi nedá čekat nějaké uspokojení, těžko budete chodit s nosem nahoru. Vidíte u sebe něco, na čem je třeba v tuto chvíli intenzivněji pracovat, co konkrétního byste měl zlepšit?
Určitě především poziční bránění a zajišťování jeden druhého, protože to je něco, na co jsem ze Slavie nebyl tolik zvyklý. Samozřejmě jsme si pomáhali, ale jelikož jsme většinou dominovali, hráli jsme jeden na jednoho a bylo to v pohodě.
Ve West Hamu je to jak?
Tady, když třeba nemáme takovou kvalitu na míči, musíme se hodně zajišťovat, hodně se držet při sobě, osobně musím hrát trochu blíž stoperům. Makat musím na kvalitě centrů, zlepšení finální fáze. Musím si ještě víc věřit na balonu, při kombinaci. Je toho spousta, včetně fyzické síly v soubojích a dynamiky.
S jakou intenzitou pracujete na angličtině? Všiml jsem si, že už si troufáte i na diskuse s rozhodčími, takže v tomhle směru už se cítíte líp?
Upřímně jsem čekal, že se budu zlepšovat trochu rychleji. Ale na druhou stranu, všichni v klubu mě chválí. Prý na to, že je všechno zavřené, není kam chodit a mluvit v každodenní praxi, což je asi nejlepší způsob učení, tak to jde. Zlepšení určitě cítím. Už si troufnu do konverzace nejen se zahraničními kluky, což bylo v pohodě, ale i s Angličany.
S rodilými mluvčími to je jistě mnohem náročnější. Když tedy necháte nahlédnout do kabiny West Hamu, s kým jste se v poslední době víc bavil a o čem?
Zrovna teď po tréninku jsem se hodně bavil s Aaronem Creswellem a Markem Noblem. Bylo to super. Ptal jsem se jich na starý stadion West Hamu, jaké to bylo, oni se mě ptali na dceru. Je moc příjemné, když už si člověk může trochu pokecat. Ne úplně do detailů, ale aspoň chápete, na co se vás ti kluci ptají.
Rozumíte i skotskému přízvuku trenéra Davida Moyese?
Když trenér vyloženě neřve nebo nemluví moc rychle, tak už většinou rozumím i jemu. Je to Skot a to je prostě těžší.
Co se týče Moyese, po posledním vítězném ligovém utkání v Goodison Parku proti Evertonu vás zachytily kamery ve vzájemném objetí. Něčemu jste se dost srdečně smáli. Vybavujete si, jaké bylo téma?
Ano, ano. Já jsem mu říkal, že se při zápase snad nikdy neusměje, je pořád pod tlakem a zamračený. A že s úsměvem je to lepší. Říkal jsem mu, že poprvé za dobu, co jsem ve West Hamu, vidím jeho zuby. Hrozně se smál a říkal, že mám pravdu, takhle je to lepší. Byl šťastný. I potom v kabině, dal nám čtyři dny volna, dokonce nám povolil dát si nějaká piva. Dělal legraci, v kabině tancoval.
Jaký je to trenér, kdybyste ho měl srovnat třeba s Jindřichem Trpišovským?
To se ani moc srovnávat nedá. Jindra má top mančaft ve Slavii, hraje dominantní fotbal. Takže je logické, že Moyes je víc defenzivní a opatrný. Chce hrát víc na jistotu, s menším rizikem, což je pochopitelné. Lidsky je to obrovský profík, ochotný, přátelský, pořád se nás ptá, jestli něco nepotřebujeme, jak se má rodina, jestli je všechno v pohodě. Je to skvělý člověk, srdcař, v Anglii obrovská persona. Když nám s Tomášem vyprávěl, jak za ním přišel Alex Ferguson a řekl mu, že ho chce v United jako svého nástupce, byl to zážitek. Je čest hrát pod ním.
Je ve West Hamu něčím specifický systém tréninků? Baví vás?
Baví mě hodně. Pořád hrajeme nějaké hry, stavěčky. Třeba moc nestřílíme, netrénujeme zakončení, to děláme většinou individuálně po tréninku, kdo chce zůstat. Moyes je spíš typický manažer, na tréninky dohlíží, kouká, ale cvičení dělají asistenti. On jim asi řekne, co by si tak představoval, a oni to připraví.
Nepřijde vám, že Slavia hrála přece jen více kolektivně, kombinačně a West Ham spíš silověji a víc individualisticky v ofenzivě? Jarrod Bowen, Pablo Fornals a další ofenzivní hráči se to snaží spíš udriblovat. Musel jste si zvykat na změnu herního stylu?
Máte pravdu. Tady hodně spoléhají na individuální kvalitu, my jako obránci máme hlavní povinnost hrát dobře dozadu, co uděláme směrem dopředu, to je navíc a to je úplně tak nezajímá. Primárně máme předat míč tvořivým hráčům a oni mají za úkol si nějak poradit. Nechci říct, že ve Slavii kluci neměli individuální kvalitu, ale základem byla týmová hra. Narážečky, kombinace, věděli jsme jeden o druhém. Je to trochu jiné. Když vidíte na tréninku třeba Jarmolenka nebo Lanziniho, tak to jsou páni fotbalisti. Jsou schopní přejít přes dva tři hráče a dát gól. V zápase je to samozřejmě těžší.
O rozdílném tempu české a anglické ligy se nemusíme bavit. Nicméně vy jste byl vždycky znám jako někdo, kdo jede za každé situace absolutně naplno. Stačilo vám tedy po příchodu do Anglie prostě jet pokračovat, jak jste byl zvyklý, nebo jste zjistil, že máte strop ještě někde jinde?
Prvně musím říct, že průprava ze Slavie byla opravdu dobrá. Pořád jsme presovali, hráli jsme ve vysokém tempu, každý naběhal spoustu kilometrů. V Česku jsem si myslel, že jsem na svém stropu, co se týče fyzičky. Ale některé zápasové pasáže v Anglii mě přesvědčily o tom, že na stropu ještě nejsem. Tempo může být ještě o dost vyšší, co se týče intenzity hry. Ne třeba v počtu naběhaných kilometrů, ale ve větších intenzitách, jiném stylu běhu. Některé zápasy jsou vyloženě nahoru, dolů.
V minulých letech bylo skoro nepředstavitelné, že by z české ligy odešel hráč do Premier League a okamžitě se chytil. Vám s Tomášem Součkem se to povedlo až neuvěřitelně hladce. Čemu to přičítáte? Je to zásluha trenéra Trpišovského a jeho pro české prostředí až abnormálně vysokých nároků na hráče? Posunul on svým přístupem celkovou úroveň českého fotbalu?
Stoprocentně. Nemyslím si, že kdybychom měli jiného trénera, hráli bychom takhle dobře a adaptovali se i na Premier League. Za to mu patří obrovské uznání. Je to díky tomu, jak je tvrdý a nekompromisní. A nejen on, celý realizační tým, Zdenda Houštecký a další. Vždycky na nás byli tvrdí, ale upřímní a féroví. Je to jejich zásluha. Hráč to ale musí sám chtít, musí přijmout jejich filosofii. My jsme ji přijali a neuvěřitelně nás to posunulo. Obrovský dík patří trenérovi, ale také Tomáši Součkovi.
Prošlapal cestičku?
On byl ten průkopník. Kdyby vyhořel, cesta se mohla zase zavřít, třeba na několik let. On se ale prosadil a tu cestu otevřel pro další, konkrétně pro mě. Já kdybych vyhořel, tak jsem ji mohli zavřít taky. Ale povedlo se to a uvidíme, kdo případně bude další.
Ano, na to se nemohu nezeptat. Kdo bude další? Mluví se o Abdallahu Simovi, Ondřeji Kolářovi, Janu Bořilovi, nově proběhla také spekulace o Adamu Hložkovi. Petr Ševčík je podle Trpišovského hráčem pro bundesligu. Je už v české lize mnohem víc hráčů, kteří by mohli jít ve vašich stopách a hrát v top ligách velmi důstojnou roli?
Ano, třeba Ševa je fantastický hráč, naběhá obrovské penzum kilometrů ve vysokých intenzitách, umí to s balonem, umí to provést mezi dvěma třemi hráči, jen mu někdy chybí čísla, ale to se dá zlepšit. U něj věřím, že čísla budou naskakovat. I další hráči samozřejmě. Adam Hložek, když bude zdravý a pojede na Euro, tak v létě už v Česku hrát nebude. S některými jmény se to trochu přehání, došlo to do fáze, kdy někdo zahraje dva zápasy dobře a už jde do West Hamu. Ale uvidíme. Nemyslím si, že bychom teď v zimě z Čech někoho kupovali. Možná v létě.
Nicméně posílit by to chtělo. Vy třeba za sebe back-up máte, Ryan Fredericks a Ben Johnson jsou vašimi konkurenty. Ale když si vezmeme například střed zálohy, tak Declan Rice a Tomáš Souček nemají nikoho, kdo by za ně mohl zaskočit…
Je tam legenda Mark Noble, ale ten hraje přece jen trochu jinou pozici. Čistě za Declana a Tomáše náhradu nemáme, to je fakt. Mně by se líbil Alex Král. Bylo by úžasné, kdyby přišel.
Máte zprávy, že by to mohlo vyjít?
Vyptávali se na něj. Na charakter a podobné věci. Určitě to nebylo v té fázi, že by poslali Spartaku Moskva nabídku. Nicméně Alex je přesně ten typ, který by nám pomohl, který by mohl jednou nahradit Declana, pokud by se vydal za lepším.
Kdyby West Ham přišel o kapitána, byla by to velká ztráta, že?
Obrovská, protože Declan je neuvěřitelný fotbalista. Má úplně všechno. Rychlost, sílu, střelu, vyvedení míče, na to, jak je mladý, je ohromně mentálně vyspělý. Je pouze otázkou času, než odejde do špičkového klubu, a já jen věřím, že to bude co nejpozději, protože s Tomášem tvoří jednu z nejlepších středových dvojic v celé lize. Drží nás pohromadě.
Jak důležité je pro celý český fotbal, že jste vydláždili cestu? Jak to pomůže reprezentaci, protože po hlušších letech národní tým zase může mít ambice…
Ano, sedlo si to, trenér Šilhavý nastavil nějaký směr a má to vzestupnou tendenci. Cítíme, že si zase získáváme důvěru fanoušků, a je jasné, že nejvíc bude záležet na Euru. Máme hrozně těžkou skupinu. Ať chceme, nebo ne, tak Skotové mají super hráče v Premier League, což teď poznávám. McTominay v Manchesteru United, Tierney v Arsenalu, Robertson v Liverpoolu, McGinn v Aston Ville, Armstrong v Southamptonu, to je obrovská kvalita. Ještě když je požene v Hampden Parku 50 tisíc Skotů, pokud opatření dovolí, tak to bude složité. O Angličanech ve Wembley se nemusíme bavit. O Chorvatech se píše, že uvadají, prý mají to nejlepší za sebou, ale ti skvělí hráči tam pořád jsou. Přesto doufám, že naším stylem fotbalu můžeme uspět, můžeme postoupit ze skupiny a pak děj se vůle boží, může to dopadnout jakkoli.
Tenhle dvoudílný rozhovor jsme začali u předsevzetí, tak pojďme vytyčit nějaké směrem k letošnímu roku. Reprezentační cíle jste popsal v minulé odpovědi. Jaké budou ty klubové a osobní?
S West Hamem mám troufalý sen. Skončit na pohárových příčkách, kdyby nám dal bůh trošku štěstí. Určitě to bude nesmírně těžké, ale já se snažím vždycky hledět dopředu. Samozřejmě bych si chtěl vylepšit osobní statistiky, dát nějaký gól v Premier League, kdyby se poštěstilo. V reprezentaci, jak jsem říkal, postup ze skupiny na Euru. Pochopitelně si přeju zdraví pro svou rodinu a pro všechny lidi na světě. Aby se všechno vrátilo zase do normálu, protože je to hrozné. Je hrozné, když je všechno pořád zavřené a skoro nikam nemůžete. Snad bůh dá a začneme zase normálně žít.
