Praha - Na slávu českého fotbalu se jděte podívat někam do muzea. Máme slabou generaci, s tímhle hráčským materiálem se víc udělat nedá. Nezbývá než vyčkat, až se vesmírné cesty bludic v kosmu opět protnou v magickém vzorci. A pod touto oblohou zvěstující zázraky pak české matky povijí nové geroje.
Zhruba tak vypadala filozofie českého fotbalu vykládaná trenérem-fatalistou Michalem Bílkem. Jeho slova o tom, že národní tým teď nemá žádné Nedvědy a Poborské, jsme sice podrobili lehce sžíravé interpretaci, ale na jejich významu jsme přitom mnoho nepozměnili.
No vidíte. A sotva se Bílek z kazatelny, z níž nás takto defétisticky průběžně informoval o zmaru dneška, bez fanfár odkymácel, přišlo se na to, že šlo o proroka falešného jako pětník.
Žádné bludice se neprotnuly, jen vzal fotbalovou reprezentaci do ruky chlapík, co za úspěchem raději rázně vykročí místo toho, aby sáhodlouze vysvětloval, proč se k němu dojít nedá. Pavel Vrba s prakticky totožným kádrem, jaký měl v ruce Bílek, hraje o sto procent lepší fotbal a nad přehledem jeho kvalifikačních výsledků zatím zraky přecházejí.
Z líné zrůdičky svižná kráska
Do kvalifikace o Euro 2016 totiž vjel ostře jak šinkanzen: čtyři zápasy, čtyři vítězství. Kvalita hry českého celku graduje. A fotbalový národ vidí, že se hráči o úspěch rvou, že zase věří ve svoji fotbalovou sílu. Kouzelná proměna.
Z bezbarvé líné zrůdičky, která byla leda pro ostudu, se kouzelnýma rukama Pavla Vrby probudila k životu sebevědomá svižná kráska, radost pohledět. Stačilo pár měsíců práce.
Co si o tom myslí Michal Bílek, kterého mezitím po kratičkém angažmá vyrazili z Dynama Tbilisi? Těžko říct, telefon nezdvihá. Úkol, který on podvědomě vzdal, jiný plní nad očekávání.
Jistě, měl po ruce i kopec štěstí. Ale taky umu prověřeného v předchozím angažmá ve Viktorii Plzeň. A tím pádem i sebevědomí, které dokázal na mužstvo přenést.
Všechny tyhle předpoklady úspěchu smotané do klubíčka se teď každopádně valí rovnou na Francii, kde se v roce 2016 utká hned 24 nejlepších týmů Evropy.
Kdo umí, umí. První titul získal Pavel Vrba jako Komňackého asistent v Baníku. Další si připsal ve slovenské Žilině. A v Plzni pak v průběhu pěti let vybudoval něco nevídaného.
První regionální tým, který nikoli nárazově, tedy jednou za čas jako Baník či Liberec, ale s dlouhodobou stabilitou dokázal na domácí půdě čelit bohaté Spartě. A zároveň se prokutal i do Ligy mistrů, dvakrát. Tři sezony v řadě vítaly Viktorii v jarní části evropských pohárových bojů. Nikdo před ním tady nic takového nevytvořil. Nebylo divu, že ho Viktoria Plzeň nechtěla pustit za žádnou cenu.
Ale Pavel Vrba už se nechal novou výzvou okouzlit. V prosinci 2013 ohlásil přestup na Strahov.
Rozjíždělo se to ztuha
"S mládežnickými trenéry jsme si vždycky říkávali, co všechno bychom chtěli v českém fotbale změnit, kdyby to šlo. Teď tu možnost mám," naznačil tehdy trenér část své motivace.
Jeho návrh nového modelu práce s talentovanou mládeží, který vypracoval spolu s Dušanem Fitzelem, svojí pravou rukou, sice při prvním pokusu neprošel, zejména pro odpor Sparty (více zde), u reprezentačního A-týmu však Vrba překonal i svoje vlastní představy.
Byť začátky paradoxně přinesly mnohem větší rozpaky, než si maloval. "V premiérovém přípravném utkání s Nory mě až zaskočilo, jak byl soupeř ve všem, ale opravdu ve všem lepší," připustil později. "Ale pak už jsme šli jenom nahoru."
S Norskem se hrálo 2:2, ve Finsku jakbysmet, Rakušané si do Olomouce přijeli dokonce pro výhru 2:1. "Vím, že po těch přípravných zápasech o mně začali mnozí pochybovat. Ale já jsem byl přesvědčen o tom, že z ofenzivní cesty, kterou chci tým vést, nesmím uhnout," vrací se zpátky Vrba.
Poctivě zkoušel nová, neokoukaná jména. Štěch, Mazuch, Holek, Fleišman, Kopic... Nakonec mu ale stejně vykrystalizovala soupiska velmi podobná té Bílkově. A v ní jen dvě jména zcela nová: Kadeřábek a Vácha. Se dvěma novými kameny v základní sestavě vyhlížel Vrba vstup do kvalifikace.
Generálka s USA dopadla tristně. O to lepší byla premiéra. Nizozemci na rozjezd, to působilo jako strašidelný los. Ale pravdu měli ti, kdo čekali, že soupeře by po MS v Brazílii mohl potkat útlum. Nikoho tedy asi nenapadlo, že bude až tak intenzivní.
Zabrzděný oranžový expres
Tým nizozemských hvězd přijel do Prahy ještě v bronzovém opojení ze šampionátu, bez zraněného Robbena, zato s novým trenérem Hiddinkem, který si prosadil změnu úspěšného rozestavení Louise van Gaala, čímž svým svěřencům způsobil v hlavách notný zmatek...
A tak se zčistajasna stali Nizozemci "hratelnými". Dočkalem otevřené skóre dokázali "oranžoví" dorovnat, zápas směřující k remíze ale nakonec skončil jinak. Totální zkrat stopera Janmaata v nastaveném čase obsadil do role gólového hrdiny pohyblivého Pilaře, který dobře vytušil, kam se v pravou chvíli přimotat. A Češi zažehli vítěznou jiskru.
Nečekané vítězství nastartovalo sérii, která zaskočila celou Evropu.
Výhra se totiž urodila i v Istanbulu, obrovskému tlaku domácího tureckého celku v první půli navzdory. A vzápětí se tříbodový lup objevil v českém pytli i na umělé trávě v Kazachstánu.
Barometr fotbalové nálady stoupl v Česku o tisíc procent.
Fotbal přináší věci nečekané, v Plzni se totiž utkaly dva týmy, jež předtím neztratily ani "kytičku" ve skupině, která měla mít úplně jiné favority, narazily na sebe neporazitelné voje Česka a Islandu.
S hlavou nahoře. To je ta změna
"A sakra," uklouzlo tisícovkám fanoušků v hledišti a milionům u televizních obrazovek, když gólman Petr Čech hned zkraje utkání "kiksnul" a ostrovní tým, který si právě vyšlechtil nejsilnější generaci v dějinách, šel lacino do vedení.
Ale Češi nesklonili hlavu, šli za úspěchem stejně sebevědomě jak za starých dobrých časů - a došli si pro něj. Pomohla standardní situace, brücknerovské kouzlo, které Bílek v repertoáru snad ani neměl. A pak Čechům kápla na nos zase i trocha štěstí. To když si Plašilem nastřelený míč srazili do brány islandský obránce s gólmanem.
Štěstí přeje připraveným. Kdo tohle rčení nechápal, tomu ho Vrbův první reprezentační podzim vysvětlil.
Zdevastovaná fotbalová reprezentace prošla do nového stadia, Češi už se za ni nemusí stydět, díky Pavlu Vrbovi. Tenhle rok patřil právě jemu. A když z nastoupené cesty neuhne, budeme za rok slavit postup na fotbalové Euro. A on neuhne, to si pište.
