Glosář -  Pomalu kloužeme ke katastrofě. Experti se shodnou, že srovnání mládežnických kategorií českých fotbalistů s jejich vrstevníky zpoza hranic nevzbuzuje obavy, ale hrůzu.

Naštěstí je tu plán. Jednoduchý. Udělat to, co už před pěti, deseti nebo více roky udělali jinde: zavést akademie. Vybrat talentované kluky po regionech, koncentrovat je do přípravy se společnou metodikou a to všechno propojit s jejich školním vzděláním.

Prosadit cokoli nového je v Česku vždycky problém. Teď se tu objevila hnací síla, se kterou by to snad zvládnout šlo. Chlapík jménem Pavel Vrba. Lidé si všimli, že vyhrává. V Plzni, s reprezentací. Mohl by být zárukou toho, že TOHLE by se mohlo udělat správně. A že by nezůstalo jen u řečí, polovičatých cest a rozkradených peněz.

Na jméno Vrba slyší nejen fanoušci, ale třeba i politici, hejtmani. Rádi se s ním nechají vyfotit. A když přitom slíbí peníze do rozpočtu akademií, proč ne, to je synergie, která se cení.

Jenže nastal problém. Když už se měl po roce příprav objevit celý projekt na jednacím stole Peltovy fotbalové vlády, tedy na jednání výkonného výboru Fotbalové asociace ČR, najednou zahřmělo: TOHLE NE!

Dva se perou. Bestie se směje

A ozvalo se to z úst Jaroslava Hřebíka, sportovního ředitele Sparty. Tomu vadí, že se k věci nevedla dlouhodobá diskuse, že projekt nemá připravenou ucelenou metodiku. A hlavně, že by mu projekt vyvedl čtrnáctileté kluky na čtyři dny v týdnu z klubu, který už má vlastní zažitou metodiku a také trenéry, kterým věří. Na rozdíl od těch z akademie. Silná slova.

Co s tím? Miroslavu Peltovi, předsedovi FAČR, nutno přičíst k dobru, že nyní volí chytré řešení. Přiřadil Jaroslava Hřebíka ke skupině, která projekt připravuje. Jednoho pravda napadne, proč to neudělal už dávno. Postavit Spartu, jakožto největšího dodavatele mládežnických reprezentací, mimo tuhle diskusi asi nebylo šťastné. Jistě, dalo se předpokládat, že by do věci vnesl odlišné názory, ale byl tu rok na to, aby se tříbily, nemuselo se čekat na velký třesk v poslední chvíli.

Jenže když se nám teď celý příběh jeví jako srážka "idea akademie versus Sparta", je to do značné míry matoucí obraz reality.

Pokud existuje válka s Hřebíkem, pak je to totiž jen jedna, spíš slepá linie sporu. Ta hlavní válečná fronta totiž vede mezi fotbalovým progresem na straně jedné a českým zpátečnictvím a neochotou cokoli měnit na straně druhé. A to je ona hlavní bestie, skrývající se dosud v temnotách.

Ocitli jsme se v paradoxní situaci. Uvnitř černočerné tmy se konečně rozsvítily dvě pochodně. A dva chlapíci, kteří je nesou, se pustili do vzájemné půtky o to, jak že by se ty doutnající louče měly nést správně. Ta půtka může vést k tomu, že minimálně jedna z těch pochodní spadne do prachu a bude uhašena. Načež všeobjímající šklebící se temnota vůkol oslaví svůj pochybný triumf. Který si pak český fotbal těžce odnese.

Sparta může jet paralelně. Jako Anderlecht

To, co chce Vrba budovat systémově po celé republice, začal Hřebík už před několika lety stavět v jednom bodě. Pod sparťanskou vlajkou na Strahově.

Vykročil po své cestě. Vrba chce jít možná po jiné. Ale všichni ostatní stojí.

A stát je pohodlnější. Jsou na to zvyklí. Mládež si už léta pytlíkují, jak jim to zrovna vyjde, šoupnou ke klukům bývalé hráče, aby měli nějaké živobytí... A jestli získali potřebné licence a vzdělání? To neřešte, jsou to přece borci, ne? Když potřebujete někam šoupnout příbuzného nebo známého, u mládeže se vždycky místo najde. Zvlášť když z Prahy pošlou prašule. Něco se dětem nechá a zbytek se převeksluje k "áčku", byť by se nemělo. Ale kde dneska seženete škváru, no ne?

No a přesně tuhle cestu do pekel Sparta díky Hřebíkovi opustila. A Vrba ji chce rozbít všude jinde. A vystavět novou strukturu, ve které by měl on pod kontrolou výběr trenérů i uplatňovanou metodiku. A právě sem, mimo dosah nenasytných klubových pařátů, by putovaly peníze z EU, od krajů, od státu. V optimálním případě, samozřejmě...

Takže by bylo velmi paradoxní, kdyby právě spor Vrby s Hřebíkem měl tohle celé zhatit.

Ti dva se neshodnou na řadě věcí. Vrba chce na talentech v plné míře aplikovat nizozemskou školu kontroly míče coerver, Hřebík prioritně bazíruje na nácviku presinku. To je dost velký rozdíl.

Ale Sparta sama o sobě tvoří natolik velkou jednotku, že ji lze z Vrbova systému vysadit. Ať jedna cesta nekříží druhou, tyhle dvě můžou vést vedle sebe. A žádná třetí už tu není.

Vzýváme belgický systém, který vychovává hvězdy pro anglickou ligu jak na výrobním pásu. No a právě v Belgii to přesně takhle funguje. Anderlecht nenaskočil do vlaku, kterým jede zbytek Belgie, frčí si sám po své koleji. A ono to funguje, obě větve se navzájem doplňují.

Takže není důvod, proč by to tak nemohlo fungovat i v Česku. Proč ne. Podstatné je, aby i zbytek jeskyně zaplavilo světlo. A vyhnalo temnotu.