Co se vám jako první vybaví, když si vzpomenete na plzeňské období pod trenérem Koubkem? 

Jako první určitě můj první titul, který jsme s ním získali. V živé paměti mám i branky, které jsem v tom období střílel jako střídající hráč a díky tomu jsem si znovu vydobyl místo v sestavě. Závěr toho období už nebyl tak veselý, nezvládli jsme dobře rozehranou kvalifikaci o Ligu mistrů s Maccabi Tel Aviv. A trenéra Koubka to stálo místo.

Jaký je vlastně pan Koubek trenér, co asi teď Plzeňští zažívají?

Trenéra Koubka si pamatuju jako velkého profesionála a náročného trenéra. Byl cílevědomý a ambiciózní, toužil udělat velký úspěch. Kladl důraz na poctivý fotbal, agresivitu a vždy měl dobře promyšlenou taktiku. Po hráčích požadoval maximální nasazení a soustředění na fotbal. 

V létě ale nastalo změn víc, klub má i nového majitele. Věříte, že se Plzeň zase popere o titul?

Viktorka vypadala v přípravě velice dobře, porazila na soustředění i velmi dobré soupeře (Karlsruhe nebo Kodaň - pozn. red.). Myslím, že se bude pohybovat vysoko, a doufám, že bude konkurovat Slavii a Spartě. Osa týmu je dlouho pohromadě, disponují zkušenými hráči, takže jim věřím.

Že se bývalý fotbalista vrhne po kariéře na trénování, navíc třeba dětí, je poměrně běžná věc. Ve výčtu vašich služeb je ale i mentální trénink, proč jste si vybral právě tuhle disciplínu? Chyběla vám v průběhu kariéry?

Ano, zájem a pozornost na mentalitu hráčů mi ve fotbale všeobecně chybí. Nechci to paušalizovat, ale důraz je tu kladen především na fyzické dovednosti. Pokud se chtějí hráči rychleji zlepšovat, stát se odolnějšími a ustálit svoji výkonnost, je nezbytné, aby se zaměřili i na svoji mentalitu. A to je důvod, proč jsem si tohle téma vybral. Chci pomoci druhým na jejich cestě, nabídnout jim možnosti, jak se stát lepšími.

Vybaví se vám na první dobrou nějaký konkrétní moment v kariéře, kdy jste si poté říkal: "Tohle jsem měl hlavou vyřešit líp nebo jinak"? 

Snad vždy, když jsem udělal chybu, tak jsem cítil, že jsem to mohl vyřešit lépe. Pokud bych měl jmenovat dva momenty, ze kterých jsem se delší dobu dostával a těžko je přijímal, tak to byla neproměněná penalta proti Boleslavi ve finále poháru a červená karta na Spartě.

Na svých webovkách nabízíte například mentální manuál na témata cílevědomost a vůle nebo vítězná mentalita. Nesouvisí to spíš s charakterem člověka? 

Těch dovedností je tam víc, jmenoval bych ještě například týmovost nebo koncentraci. Máte pravdu, že některé souvisí s charakterem, ale to přece neznamená, že by se nedaly trénovat. V průběhu života se vyvíjíme a mění se naše hodnoty, názory, a tím pádem i charakter. Tudíž mentalita i charakter jsou pružné, měnitelné. Dané dovednosti máme každý na jiné úrovni, používám stupnici od 1 do 10, kdy 1 je velice slabá úroveň a 10 je maximální.

Kde jste byl na té stupnici vy během kariéry?

Sám jsem měl na začátku kariéry některé z těchto dovedností na podprůměrné úrovni, protože jsem nevěděl, že něco takového mám trénovat. A tak trvalo třeba 10 let přirozenou cestou, než jsem se zlepšil v pomyslné stupnici třeba o pět bodů. Pokud na tom začne někdo pracovat vědomě, tak zvládne za půl roku, rok nebo dva roky, co já za 10 let. Záleží na tom, jak moc chce a jak je učenlivý. Ovšem částečné výsledky se dostaví téměř okamžitě. Jak se trénuje rychlost, fyzická kondice a technika, tak je potřeba se zaměřit i na tyto věci. 

Provází vás přitom pověst kliďase, který v kabině vyšel s každým a nerozčiloval se ani na hřišti. S jakým nastavením hlavy musí fotbalista přijít na hřiště, aby se nenechal vytočit například nějakým rozhodnutím rozhodčího?

Správné nastavení. Sám to mám shrnuté pod pojmem profesionální přístup. To znamená, že si musí plně uvědomit, jaké jsou jeho úkoly na hřišti, co se od něj očekává, a na to se zaměřit. Stručně řečeno - hrát naplno, dát do zápasu veškerou svoji energii. A na to se soustředit po celý zápas. Pokud je hráč takto nastavený, ví tedy, že jen on může ovlivnit svůj výkon, popřípadě spoluhráčů, potom jsem si jistý, že nebude debatovat s rozhodčím. A pokud, tak minimálně.

I když je fotbal týmový sport, jsou situace, kdy je na jednotlivci opravdu velký tlak. Specificky při kopání penalt. Existuje na tuhle situaci nějaké mentální cvičení tak, aby byl fotbalista odolnější? 

Řekl bych, že ano. V tomto případě může být naším protivníkem naše hlava a dotěrné myšlenky a pocity. Tady určitě pomůže mít koncentraci na vysoké úrovni, když je člověk koncentrovaný, nehodnotí, nepolemizuje, nevnímá tlak. Ještě jinými slovy, musíte se soustředit jen na činnost, kterou děláte, nepředbíhat, být v přítomném okamžiku. Také může pomoci zaměřit pozornost na dýchání a před kopem se zhluboka nadechnout a vydechnout.

Vy jste dokonce začal studovat náboženství se zaměřením na vzdělávání. Je to něco, odkud se inspirujete při sestavování zmiňovaných manuálů?

Je pravda, že mám za sebou první ročník studia. Ale mentální manuál vychází z mých zkušeností, tedy z toho, co jsem se za ty roky naučil a dokázal navnímat. Také jsem do něj zapracoval svůj pohled na život a sport. Snažím se vidět věci do hloubky a komplexně. David Lafata není historicky nejlepší střelec české ligy kvůli tomu, že byl nejlepší ve střelbě. Velkou roli za mě hrálo to, jaký je člověk, jaký měl přístup a jak dokázal pracovat se svou intuicí. 

Zažil jste během kariéry trenéra, který by se tomuto tréninku opravdu věnoval?

Ano, v Plzni Adrián Guľa. Řešil do hloubky přístup a mentalitu hráčů. Co jsem cítil, dokázal pojmenovat a rozvést. Nenechte se pohltit negativními pocity a myšlenkami před zápasem. Například ať neudělám chybu, co když prohrajeme? Já razím obrácený přístup. Dnes můžeme odehrát skvělé utkání, budeme se po zápase radovat z vítězství, budu silný v soubojích. Trenér Guľa na to měl hlášku: "Vítěz neřeší čas, skóre, průběh zápasu, ale hraje pořád naplno".

Vedle těchto vašich mentálních rad ale dáváte i individuální tréninky. Jak probíhají, objíždíte kluby, nebo jezdí za vámi? 

Momentálně působím v týmu 1. HFK Olomouc jako trenér U9, kde hraje můj syn. Dále mě hráči, popřípadě rodiče oslovují s individuálními tréninky. Takže mě zvou na fotbalové kempy, abych malým klukům udělal ukázkový trénink. 

Ten vypadá jak?

Na individuálním tréninku zdokonalujeme hlavně techniku, driblink, první dotyk, střelbu. Krom toho cvičíme i různé herní dovednosti, které odpovídají daným postům, na kterých hráči nastupují. Bohužel se spoustě z těchto aktivit teď věnovat nemohu, protože už několik měsíců řeším velké zdravotní problémy s kolenem, které stály i za mým koncem kariéry. 

Jak se díváte na brzké přestupy mladých fotbalistů do fotbalových velkoklubů? I z Česka často odchází talenty třeba v 15 letech do Juventusu, Manchesteru, apod. Jsou už na to dostatečně vyspělí, aby takový posun zvládli? Případně čeho se takový mladý kluk musí vyvarovat, aby uspěl?

Vždy je to hodně individuální a záleží na mnoha faktorech. Osobně bych řekl, a přijde mi přirozenější, dokázat něco na domácí scéně a až poté odejít. Sám bych své patnáctileté dítě do ciziny určitě nepustil, z mého pohledu je to příliš brzy.

Proč?

Pokud hráč odchází do zahraničí, a je vlastně jedno, v jakém věku, tak by měl mít správně nastavené hodnoty. Musí být také schopen překonávat těžkosti a zároveň být dost asertivní, sebevědomý, aby se prosadil. Jinými slovy se vracíme zase k mentalitě, potřebuje mít na vysoké úrovni dovednosti, které určují jeho mentalitu.