Glosář - Český bodový mezisoučet po dvou kvalifikačních bitvách o Euro 2016 je víc než skvělý. Je totiž stoprocentní. A cíl dneška je proto jasný: zajistit, aby předchozí věta o kompletním bodovém zisku platila bezezbytku i po zápase v Kazachstánu.

Ten začíná v Astaně dnes v 18 hodin našeho času (22 hodin místního) a deník Aktuálně.cz z něj přinese komentovanou online reportáž.

Krátce před rozjezdem kvalifikace Miroslav Pelta, předseda Fotbalové asociace ČR, vyřkl první bodový plán: "Byl bych spokojen, kdybychom z těch prvních tří utkání, tedy proti Nizozemsku a pak v Turecku a kazašské Astaně, udělali víc než tři body. To znamená alespoň čtyři." Úvaha byla zřejmá, vyhrát na hřišti outsidera a proti "tulipánům" nebo Turkům ušolíchat alespoň jeden bod. Jarní přípravy, ani nepovedená generálka proti týmu USA ostatně nezavdávaly důvod k čemukoli optimističtějšímu.

A světe, div se: Vrbův tým v září porazil Nizozemce 2:1 a tři body byly na světě hned. Načež se  plány strategických cílů logicky přepracovávaly. "Z cesty do Turecka a Kazachstánu by to chtělo přivézt alespoň čtyři body," shodli se Pavel Vrba s Miroslavem Peltou.

No a po páteční české výhře 2:1 v Istanbulu už je samozřejmě i tahle laťka příliš nízko. Cokoli jiného než vítězství v Astaně by totiž předchozí úspěchy tak trochu znehodnotilo. A to by samozřejmě byla nebetyčná škoda.

Pohled na průběžnou tabulku kvalifikační skupiny je pochopitelně pro Čechy radostný.

Připomeňme, že se Euro 2016  nebude hrát ve formátu používaném v letech 1996-2012, tedy s 16 účastníky, ale Francie přivítá už 24 týmů.

Proto se na turnaj přímo kvalifikují první dva celky z každé skupiny plus nejúspěšnější tým z těch, co v jednotlivých skupinách skončí třetí. A zbývající země ze třetích příček čeká baráž.

Taková vítězství Bílek ve sbírce neměl

Zatím tedy vše vypadá velmi nadějně, nicméně nechvalme dne před večerem, ostatně i trenér a hráči české reprezentace jsou si velmi dobře vědomi, že bodů do tabulky zatím zapsali víc, než by třeba obraz jejich hry v zápasech napovídal. Nicméně fotbal se hraje na góly a těch dali Češi v obou případech víc než soupeř. Svou roli tím pádem logicky hraje i faktor válečnického štěstí, které se  zatím Čechů pevně drží.

Porovnat práci Pavla Vrby s tím, jaký otisk u národního týmu zanechal jeho předchůdce Michal Bílek (když si odmyslíme Pešiceho brigádu), to půjde učinit nejspravedlivěji na konci kvalifikace. Jde totiž o postup. A všechno ostatní, řekněme kromě křivky výkonnosti, je pak relativně podružné.

Jak známo, Bílek na Euro 2012 postoupil přes baráž s Černou Horou a na turnaji samotném se pak s týmem dostal do čtvrtfinále. Pokus o postup na MS 2014 do Brazílie pak pod Bílkovou taktovkou skončil fiaskem.

Vrba je zatím teprve na začátku své první kvalifikační cesty. Nicméně kdybychom si malé orientační srovnání Bílek vs. Vrba chtěli udělat už teď, bylo by po ruce konstatování, že tak úspěšné výsledky proti soupeřům srovnatelného ranku jako Vrba teď na startu kvalifikace prostě Bílek za celou éru svého působení nezaznamenal.

Nizozemsko je čerstvým semifinalistou mistrovství světa, v žebříčku FIFA mu patří 4. příčka. Žádného soupeře tohoto nejvyššího levelu Bílek s národním týmem nikdy neporazil, nejvyšší ranking mezi jeho skalpy mělo Řecko, před Eurem 2012 15. v žebříčku.

Mimochodem, v nyní platném pořadí FIFA najdeme Čechy na 28. pozici, Turci jsou 38. a Kazachstán visí na 128. příčce.

Ale zpět k Bílkovi: K dispozici měl necelé dva soutěžní cykly, ale v kvalifikačním zápase venku, tedy na hřišti soupeře, nikdy nezískal vítězství nad nikým, kdo by se alespoň plus minus pohyboval na úrovni Turků, nejcennější byla v jeho časech asi výhra v Černé Hoře (tehdy u FIFA 51.). A abychom byli úplně spravedliví, připomeňme ještě, že Bílek přímo na Euru porazil Poláky v jejich domácím prostředí. Přičemž úroveň jejich týmu asi byla reálně vyšší, než by odpovídalo tehdejší 65. pozici v rankingu, znehodnoceném faktem, že Polsko jako pořadatel nehrálo kvalifikaci.

Někdo může namítnout, že Bílek vyhrál přímo v Turecku, ovšem to bylo v přípravném utkání. A konkrétně srovnání výkonů tureckého týmu tehdy a nyní jasně odkazuje na to, že "přáteláky" jsou tak trochu jiná disciplína a jejich relevanci nelze se zápasy kvalifikačními dost dobře srovnávat.

Už jsme zmínili, že k tomu, aby tyhle skvělé výsledky současný český tým zaznamenal, potřeboval i dost velkou kliku.

Proti Nizozemsku zápas směřoval k víceméně zasloužené remíze, když v tom, v posledních vteřinkách duelu, postihlo zatmění mysli Janmaata, který ve snaze o obranný zákrok poslal balon na tyč vlastní branky - a odtud se míč odrazil přímo na Pilařovu skórující vítěznou kopačku.

V Turecku se Češi v prvním poločasu dostali pod obrovský tlak. Vyjma krátkého časového úseku, ve kterém se zrovna díky bohu podařilo srovnat skóre, nebyli jinak kvůli vysunutému tureckému presinku vůbec schopni založit vlastní akci, nebo alespoň podržet  míč a chvíli ulevit přetížené obraně (sobotní glosář k utkání Turecko-Česko čtěte zde).

Jdou štěstí naproti. Jinak než Ivánek

Čechovu bránu v průběhu utkání jen těsně minulo několik nebezpečných střel, jiné zlikvidoval gólman Chelsea. A švédský sudí se navíc rozhodl ignorovat jasný  faul Váchy na Ardu Turana uvnitř šestnáctky.

Ve druhé půli už se Češi o něco zlepšili, nicméně trenér Vrba hodnotil zápas realisticky: "Nebudu tvrdit, že vyhrál lepší tým."

Ligový ročník bývá obvykle dostatečně dlouhým časovým obdobím, aby si všechny týmy užily srovnatelnou a spravedlivou měrou jak štěstí, tak i smůly. Nezbývá než doufat, že ve zbývajících osmi kvalifikačních zápasech se smůla vyvažující dosavadní kliku české reprezentace projevit nestihne.

Když jsme u štěstí... Ivan Horník naučil republiku, že štěstíčku se musí chodit naproti.

Kouzlo Pavla Vrby, které zjevně umí reprezentaci vyčarovat i kliku jak od blázince, do jisté míry souvisí s tím, že právě trenér štěstí naproti jde. I když úplně jinak, než jak to provozoval potrestaný korupčník "Ivánek".

První ostré zápasy u národního týmu totiž naznačují to, v co se doufalo. Totiž že Pavel Vrba opravdu umí připravit mužstvo o něco líp než jeho předchůdce.

Zázraky se sice nedějí a národní tým opravdu nehraje tím původním, totálně útočným plzeňským stylem, který Vrba sliboval. A to proto, že na to prostě a jednoduše v konfrontaci s týmy typu Nizozemska a Turecka nemá individuální herní kvalitu.

Jenže i tak je pozitivní posun patrný. Proti Nizozemsku mužstvo odvedlo velmi kompaktní, takticky extrémně dobře odvedený výkon. Naznačilo i výrazné zrychlení v kolmé kombinaci vpřed, byť ji reprezentace zdaleka nepředvádí v takové hojnosti jako Plzeň z éry prvního titulu Viktorie.

A tahle víceméně nová schopnost reprezentace probleskávala chvílemi i v Istanbulu. Když se tedy výjimečně podařilo neztratit míč hned při prvním pokusu o přihrávku.

Tým na hřišti maká do úmoru, na oltář obou vítězství položil obrovské množství sil, podle vzorce "když ztrácím fotbalově, musím to odběhat".

Ano, po kupě držel tým i za trenéra Bílka, ale i když do novin říkali zainteresovaní cokoli, trenérova poraženecká mantra "generace Nedvědů je pryč, na víc prostě nemáme" se hráčům tak nějak dostala pod kůži. A pak dělali v reakci na nespokojenost fanoušků Bílkovi advokáta a on zase jim - a pohromadě je držel hlavně společný pocit otloukánka, kterého nikdo nemá rád.

Vrba pracuje s prakticky stejnými hráči jako Bílek. Hráči za ním stojí tak jako za jeho předchůdcem, ale přesto tam cítím významnou nuanci. Zdůrazňuji, že je to jen můj pocit, který čerpám hlavně z toho, s jakým elánem, nasazením a extrémní zodpovědností se nyní v kvalifikačních zápasech prezentují. To je výrazně vyšší level než za Bílka. A podle mě tryská hlavně z toho, že pod Vrbou jsou si hráči sice také vědomi, že nemáme generaci s Nedvědem, ale navzdory tomu pod tímhle expertem cítí mnohem větší naději, že se navzdory onomu generačnímu handicapu dokážou prosadit a uspět. A ono se to zatím daří, dokonale.

I opravdovější víra v sebe sama, po mém soudu mnohem intenzivnější, než byla ta za Bílka, je faktor, který dává týmu mnohem větší šanci, že šťastná klika bude i příště zase někde blízko, po ruce.

Co si vybavuji, Michal Bílek jako trenér v zápasech nikdy žádné velké štěstí neměl. (Leda na losy, které mu třeba do baráže či do skupiny na Euru poslaly relativně příjemné soupeře.)

Bílek sice se Spartou získal double, ale na mezinárodní úrovni nikdy nic velkého nepředvedl. Možná proto, že neměl štěstí. Nicméně vybrat takového trenéra k reprezentaci byla prostě velká chyba.

To  Pavel Vrba dokázal s Plzní udělat opakovaně obrovský průlom do Evropy. Dvakrát Liga mistrů, postupy do jarních částí pohárů, ve zdejších podmínkách tak trochu zázrak...

Každopádně tyhle výsledky dávají Vrbovi známku kvality, před kterou uznale pokývnou i matadoři typu Rosického či Čecha. Tenhle trenér není bezbarvý, něco nezpochybnitelného, na české poměry velkolepého, dokázal. A opakovaně, takže náhoda je vyloučena. To je silný a logický důvod věřit Vrbově práci a společnému dílu jaksi opravdověji a niterněji než u Michala Bílka.

A v neposlední řadě je to i sám Pavel Vrba, kdo má své sebevědomí díky plzeňským úspěchům o co opřít.

V nedávné minulosti jeho erudice a instinkty na mezinárodní scéně fungovaly, tím pádem ví, že se může dostatečně sebejistě pohybovat i v nové roli. Trenérovo zdravé sebevědomí a vnitřní jistota, i to jsou podprahové signály, které mužstvo vycítí a zareaguje na ně.

Michal Bílek je jistě přesvědčen, že mu sebevědomí ani vnitřní jistota nescházejí, po mém soudu je však Vrbova osobnost výrazně pronikavější, opravdovější.

Však také reprezentaci netrénuje proto, že by kamarádil s předsedou svazu. Ale proto, že nikdo nepohybuje o tom, že je tady pro tuhle práci jednoznačně nejvhodnější personou.

V Astaně na umělé trávě

Věřme, že to potvrdí i dnes večer v Astaně. A to navzdory několika protivenstvím. Teplota se na místě pohybuje poblíž bodu mrazu a hrát se bude na umělém trávníku, z čehož mají čeští hráči otevřeně obavu. A patrně pod zataženou střechou, což asi vzhledem k venkovní teplotě nikomu vadit nebude.

Po utkání v Turecku si stěžoval na nakopnuté lýtko kapitán Rosický, všechny ale ujišťuje, že hrát dnes určitě bude.

Žádné velké změny v české sestavě se tedy neočekávají, existuje snad varianta, že by trenér mohl oživit levé křídlo Pilařem místo Krejčího.

Tým Kazachstánu vedl v předchozích kvalifikačních cyklech Miroslav Beránek. Mediální žádosti o rozhovor na dané téma odmítá, trenéru Vrbovi ale snad něco o svém bývalém týmu prozradil.

Tým Kazachstánu v pátek velmi zlobil favorita, když šel v Nizozemsku do vedení a ještě v 82. minutě držel remízu 1:1. Nakonec podlehl 1:3.

Kazachstán sice v kvalifikacích získává poslední dobou o něco více bodů nežli po svém přestupu pod křídla UEFA v roce 2002, ale úspěšný je spíš proti dalším outsiderům.

Z posledních 15 soutěžních zápasů vyhrál Kazachstán jediný, loni nad Faerskými ostrovy. Poslední zvučnější soupeř, kterého domácí zdolali, bylo v roce 2007 Srbsko. Od té doby si Kazaši pověsili k opasku "jen" skalpy Arménie, Andorry (2x), Ázerbájdžánu a zmíněných Faerských ostrovů.

Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz

https://www.facebook.com/pages/Lud%C4%9Bk-M%C3%A1dl-Aktu%C3%A1ln%C4%9Bcz/183317341790964