Do třetiligového Třince jste přišel v září a po podzimní části jste v klubu skončil. Jaký pocit z toho máte?
Pocit úlevy. Jsem rád, že to mám za sebou. Bylo to snad jediné angažmá v mojí osmadvacetileté trenérské kariéře, kdy jsem nebyl šťastný. Můj příchod nebyl dobře načasovaný, měl jsem přijít před začátkem sezony nebo v její polovině, abych měl nějaké slovo při budování kádru.
Hráči, které jste v týmu měl, se vám nehodili?
Pro svůj fotbal potřebuju jiné hráče. Rychlostní, dynamické, soubojové. Na tom odvolání mě mrzí jen práce, kterou jsme s asistentem navíc udělali. Objížděli jsme další soutěže v Česku i na Slovensku, chtěli jsme si vytipovat hráče. Ale aspoň teď mám o nich přehled.
Třinec na jaře po deseti letech sestoupil ze druhé ligy, i ve třetí lize má ale na soupisce čtyři Slováky, dva Srby, jednoho Nigerijce. Vy jste podle některých hodnocení s cizinci spokojen nebyl, že?
Když se v jednom zápase nechá vyloučit slovenský stoper Dominik Straňák a ve druhém srbský stoper Filip Maksič… Za mě musí mít cizinci vyšší výkonnost i lepší vystupování než domácí hráči, což se nedělo. V přístupu k tréninku si na hráče nemůžu stěžovat, ale opakuji, že kvůli absenci těch rychlostních a soubojových typů jsme neměli v tréninku takový odpor, jaký pak přišel od soupeře.
Při příchodu do Třince jste říkal, že nikde v Česku vás hráči nevítají s otevřenou náručí. Kvůli vaší náročnosti. S tím tedy problém nebyl?
Možné to je, ale já se měnit nebudu. V jakékoliv lidské činnosti musíte být náročný, abyste došel na vrchol. Zase se jen vrátím k tomu, že jsme měli problémy s rychlostí a agresivitou soupeřů. Sice jsme stříleli dost branek, ale třeba nigerijský křídelník Clement nedal ani gól. Nejlepším střelcem mužstva je krajní obránce Martin Vlachovský. To je paradox. A špatně jsme pracovali v defenzivě.
Překvapilo vás, v jak špatném stavu je tým, který má ambici vrátit se do druhé ligy? Po podzimu je Třinec ve třetí lize až desátý.
Třinec hrál ve druhé lize dlouhá léta jen o záchranu a hráči sem nechodili vždy s tím, aby klubu pomohli. Jak jsem říkal, já jsem od začátku nebyl přesvědčený, jestli do Třince jít, jestli to bude vhodně načasované. Ptal jsem se na to sportovního ředitele Františka Šturmy, přesvědčil mě. Nepovedlo se, i taková zkušenost patří k životu.
Co bude dál? Čekání na novou nabídku?
To přinese život. Mám odkoučovaných 657 soutěžních utkání a láká mě meta 800 nebo 900 zápasů. Chci dál trénovat. Mám obrovskou sílu, zhubnul jsem v Třinci tou náročností tréninků. Pořád jsem musel něco zastavovat a vysvětlovat. Získal jsem neuvěřitelný drajv. To je určitě pozitivum.
Na druhou stranu máte za sebou dvě angažmá, která vám renomé zrovna nezvedla. Na jaře sestup do divize se Sokolovem, teď Třinec.
Do Sokolova jsem přišel pět dní před prvním mistrákem, tak co jsem mohl měnit? Chtěl jsem Sokolovu vrátit, jak mi pomohl v trenérské kariéře. Odtamtud jsem šel na první ligové angažmá do Sigmy. Bohužel teď jaro v Sokolově bylo, jaké bylo. Kádr byl úzký, doplňovali jsme to hráči z mladšího dorostu. Jsou to zkušenosti, které vás mohou posunout dál.
V Sokolově jste mluvil o tom, že se chcete vyškrábat do první ligy. Ale už je to sedm let, co jste v nejvyšší soutěži vedl Příbram. Stále o tom sníte?
Cítím se pořád mladý. Mám v sobě potenciál. Hodně sportuju, mám dobrou životosprávu a nejsem profesně ani životně unavený člověk. Ba naopak. Změnil jsem svůj tréninkový proces, cvičení, která se dělala před deseti lety, už teď dělat nemůžu. O budoucnost se nebojím.
Po vašem konci v Třinci dost fanoušků na sociálních sítích s nadsázkou psalo, že jste aspoň volný pro reprezentaci. Těší vás taková publicita?
Od doby, kdy mi jeden z čelních českých funkcionářů řekl, že Zdeněk Zeman nemůže trénovat národní mužstvo, protože by neposlouchal, jsem pozornost od reprezentace trochu odklonil. Ti lidé si neuvědomují, co by to znamenalo, kdyby přišla taková persona. Ale jinak co se týče mě samotného, já ani sociální sítě nemám. Chci být šťastný člověk a můj životní styl je trochu jiný než u ostatních. Jsem člověk zážitkový, nejsem materialista.
Ptal jsem se spíše kvůli tomu, že vaše jméno mezi fanoušky pořád rezonuje…
Vím, že jsem milován a nenáviděn. Mám plno fanoušků, kteří mě poznali a ví, jaký jsem. Pak je druhá strana, která pomlouvá, přitom mě třeba ani nezná. Je to tím, že nejdu s proudem. Říkám svoje názory a odmítám být hodný a poslušný člověk. V trenérské branži je potřeba říkat pravdu.
Zmiňoval jste Zdeňka Zemana, který v 75 letech ve třetí italské lize trénuje Pescaru. Už deníku Sport jste v minulém týdnu říkal, že je to pro vás vhodný kandidát na pozici reprezentačního kouče. Ale nejspíš teď jeho angažování reálné není, ne?
Myslím, že ne. Byl bych mile překvapený. Pro mě je to vhodný kandidát po všech stránkách. Po stránce vzdělanosti, po stránce životních i trenérských zkušeností, po stránce fotbalových znalostí, po stránce charizmatu, po stránce morální. V Česku je to ale bohužel o něčem jiném.
Kdo si myslíte, že se nakonec trenérem národního týmu stane?
Nevím a úplně mě to nezajímá. To, co mi před lety bylo o trenéru Zemanovi řečeno, byla dost ošklivá a překvapivá slova. Akorát mi je teď líto trenéra, který mužstvo dovedl na Euro a samotného šampionátu se nezúčastní. Na rozdíl od hráčů, kteří narušili morálku a režim mužstva. Novým trenérem jim možná bude odpuštěno a pojedou. Mně se to nezdá spravedlivé.
