Wolfsburg - Jako hráč se stal Felix Magath mistrem Evropy, dvakrát vicemistrem světa. Tituly sbíral nejen na hřišti, ale následně i na trenérské lavičce. K mistrovské trofeji dovedl Magath jako kouč nejen hvězdný Bayern, ale i provinční Wolfsburg.

Před českým reprezentantem Petrem Jiráčkem o něm ale raději nahlas nemluvte, jeho tvrdé tréninkové metody ve Wolfsburgu neskousl.

„Chybělo mu sebevědomí, to je u českých hráčů vůbec problém,“ pokrčí rameny Felix Magath.

Vybral jste si do svých týmů Poláka, Morávka, Jiráčka, Pilaře… Jak byste české fotbalisty charakterizoval?

„Jde o technicky velmi dobře vybavené hráče.“

S čím mívají naopak problémy?

 „To je různé. Jan Polák je úplně jiný než Petr Jiráček. Vždy je otázkou, z jaké ligy si fotbalistu přivádíte, jakou má mentalitu. Jan je výborný sportovec, má skvělý přístup, mentalitu bojovníka. Občas se mu ale stane, že nenalezne správný rytmus hry.“

Může za to špatný návyk?

„V týmu, který bojuje v bundeslize o titul, se vám hraje jinak než v celku, co kope ve spodní třetině tabulky. Tady přichází na řadu zmíněná mentalita hráče, což bývá občas problém. Petr Jiráček u mě byl jen několik měsíců, možná měl šanci posunout se ještě dál… Místo toho se přikláněl k tomu, že začal dávat vinu spíše mně jako trenérovi. To se stává. Radši jdu někam jinam, než abych se pokusil prosadit se. To je ve fotbale normální věc.“

Překvapilo vás, že se Jiráček zatím pořádně neprosadil ani v Hamburku?

„Spíš bych řekl, že zklamalo.“

Proč tomu tak je?

„Když si přivádíte hráče z ciziny, musíte počítat s tím, že nastanou problémy při adaptaci. Existuje jen malé procento fotbalistů, kteří hned přijmou nový rytmus a okamžitě navážou na výkony z předchozího působiště.“

Nedvěd číslo 2 se nekonal

Po jeho příchodu do Wolfsburgu jste říkal, že by jednou mohl být jako Pavel Nedvěd.

„Ano, já jsem říkal, že může. Je dobře fyzicky vybavený, nevadí mu běhat, nebojuje s nadváhou, nic takového. Na druhou stranu není tolik sebevědomý, to bývá u českých hráčů problém. Když chcete hrát na absolutní top úrovni a být nejlepší, musíte věřit, že jste schopný vyhrávat velké věci. Když si nejste jistý, vždy zůstanete pod svými možnostmi. U Petra byl problém i v tom, že moc dlouho držel míč. V takové chvíli je pro trenéra navíc těžké i to, když hráč nemluví cizím jazykem.“

Nemůžete mu pak přesně vysvětlit, co po něm žádáte?

„Ale to mu vysvětlíte, jenže on to nemusí stoprocentně pochopit. Když mi hráč nerozumí, nic to nepřináší.  V mateřském jazyce je to přeci jen něco jiného. Petr sice mluvil po chvíli celkem slušně německy, ale když jsem něco požadoval, moc to nerealizoval. Byl takový křečovitý, svázaný. Chtěl strašně moc ukázat, co v něm je a co umí. A když moc chcete, pak je to někdy až moc křečovité a to taky není dobře. Stejně jako když je někdo na druhou stranu až moc uvolněný, jako se to stalo jednomu vašemu útočníkovi. Velkému hráči, před deseti lety...“

Myslíte Jana Kollera?

„Neee. Ještě nedávno byl v nároďáku, velký kanonýr. Na Euru hrál Jiráček na lajně, na druhé Pilař a vpředu byl právě on, kopal i v Liverpoolu. Jak se jmenuje?“

Milan Baroš.

„Ano, to je on. Kdysi byl moc dobrý.“

Měl jste ho v hledáčku?

„Samozřejmě. Jsem fotbalový trenér a dívám se po všech dobrých hráčích.“

Do Wolfsburgu jste lákal třeba i Václava Kadlece, ten je nyní ve službách Frankfurtu.

„Ano, a taky jsem tenkrát chtěl obránce Zdeňka Pospěcha, ten se mi moc líbil a byli jsme domluveni. Pak se ale něco pokazilo s manažerem a nevyšlo to. Škoda, mohl s námi získat německý titul.“

Asi pro vás fotbal není až tak důležitý

Zkusme porovnat český a německý fotbal a jejich vývoj. V roce 2004 byl německý fotbal na dně, váš národní tým prohrál na Euru i s českými náhradníky… Dnes je situace úplně opačná.  Co se v Německu událo?

„Fotbal tady začal profitovat z práce s mládeží, kterou zahájil již kolem roku 2000. Výchova mladých fotbalistů se zprofesionalizovala, svaz začal kluby nutit, ale zároveň i podporovat, aby se této činnosti hodně a pečlivě věnovaly. A je vidět, že se to vyplatilo.“

Co ještě přispělo k renesanci německého fotbalu?

„Velmi důležitou roli sehrála i sportovní centra po celém Německu. Souvisí s tím i síla domácí soutěže, tedy bundesligy. Týmy i hráči čelili obrovské konkurenci, byly na ně kladeny větší nároky než třeba v české lize.“

Čím bychom tedy měli začít v Čechách, aby se nůžky přestaly rozevírat?

„Nemohu to říct úplně přesně a analyzovat, protože neznám prostředí, nežiju u vás. Česko ale mělo vždy dost kvalitních hráčů a pořád má. Jenže fotbal pro vás asi není tak důležitý. Uvedu příklad: Byl jsem jednou na fotbale v Mladé Boleslavi. Stadion je tam tak na třetí německou ligu, rozhodně ne na první, rozumíte mi? Fotbal prostě u vás nemá větší význam, a pokud do něj nepoteče více peněz, nezbude českým hráčům nic jiného než odcházet do zahraničí. Ale to není problém jen české ligy, to samé mají ve Švýcarsku, tam je liga taky slabá a taky jich moc doma nezůstává. Totéž v Rakousku.“

O bundeslize jste před lety říkal, že je nejlepší soutěží na světě. Platí to pořád?

„Musíte se na to podívat zeširoka, spojit si sport a finance. V mnoha evropských ligách vidíme obrovskou nerovnováhu. Jsou kluby, které hrají opakovaně Ligu mistrů. Když se do ní Plzeň jako jediný český zástupce dostane desetkrát za sebou, vydělá tolik peněz, že s ní žádný jiný český klub neudrží krok. Koupili by si nejlepší hráče doma i v okolních státech. V bundeslize jsem v minulých letech viděl větší vyrovnanost mezi posledními a předními týmy. To ji dělalo silnou.“

Změnilo se to?

„Bayern začal přibližně před pěti lety vyplácet za hráče obrovské sumy. Každý rok. Žádný jiný mančaft si to nemohl a nemůže dovolit, třeba 40 milionů eur za jednu posilu? Ne, to si nikdo nedovolí. Bayern je jasnou jedničkou, jen Dortmund může držet krok díky dvěma posledním úspěšným sezonám. Ale dál? Velká propast ve výkonnosti. Stejný problém ale mají v Itálii, Španělsku a vlastně i v Anglii.“

Jak to lze řešit?

„To není jen otázka pro bundesligu, ale pro celou UEFA. Z Ligy mistrů teče hodně peněz, týmy v ní mají obrovské příjmy a ostatním odskočí. Je to tak třeba na Ukrajině se Šachtarem Doněck, v Řecku s Olympiakosem Pireus... Jediné řešení vidím v tom, že vznikne evropská superliga. Bylo by dobré konečně to říct takhle na rovinu, hrály by ji jen ty nejlepší kluby.“

Je vznik takové superligy reálný?

„Možné je všechno. Záleží, jestli to někdo chce, nebo ne.“