"Na prvním gólu měl určitě svůj podíl," konstatuje Zdeněk Hruška, účastník mistrovství světa 1982 ve Španělsku, legendární brankář Bohemians Praha v jejich nejúspěšnějším období, jenž však chytal i za Slavii (1985/1986). "Vyběhl, pak se však zastavil, šel proti soupeři dost nerozhodně," rozebírá. "Možná se bál, aby neudělal faul, nebo že by hrál rukou mimo pokutového území, oboje červená," hledá vysvětlení Kolářovo počínání. "Nezvolil však dobré řešení," potvrzuje Hruška.
Stejného názoru je i jeden z kultovních brankářů slávistické historie František Zlámal (1969-1982), rovněž bývalý československý reprezentant. "Měl jít víc do hráče," zdůrazňuje. "Zůstat na lajně by byla blbost, to by z něj udělal útočník kašpara, vyběhl správně, ale on nedotáhl," říká. Navíc si povšiml, že podobně se Kolář zachoval i v zápase v lize s Mladou Boleslaví, kde ho v klidu přehazoval Jiří Skalák. Gól však neplatil pro předchozí útočný faul.
Oba se shodují, že má Kolář na prvním gólu podíl. Ale nacházejí pro něj i polehčující okolnosti. "Kde byli obránci? Jak se mohlo stát, že šel na něj soupeř sám a nikdo se s ním nenavázal?" ptá se Zlámal. "Nechali ho v tom," připojuje se Hruška.
Při málo vídané střele Juroviče při druhém gólu hostí mu přímou vinu nedávají. "To by nikdo nestihl, to bylo trefené úžasně," soudí Zlámal. Ale… "Hráč Legie uběhl s míčem snad kilometr, velký kus světa," probírá Hruška. "Nevím, jak mají ve Slavii organizovanou obranu, ale Kolář měl někoho vyslat proti, aby střelu zblokoval, aby aspoň neměl při zakončení takový klid," nabízí možnost, jak ráně zabránit. "Takhle obránci couvali, až mu při výhledu clonili a překáželi," podotýká. Vázla tedy komunikace.
Bývalí českoslovenští reprezentanti souhlasí i s tím, že se nyní Kolář nenachází v pohodě. "Někdy to při hrátkách s míčem až přehání," poukazuje Hruška na gól v Teplicích. "Ale na druhé straně brankář, který neumí kopat, je dnes mužstvu k ničemu," přijímá nové trendy. "Potřebuje najít sebedůvěru," vžívá se do psychického rozpoložení mladšího kolegy.
"Žádný hráč, ani brankář, neudrží vrcholnou formu stále, Kolář ji několik let měl," zastává se svého nástupce ve slávistickém dresu Zlámal. A posteskne si, jak mají brankáři těžkou roli - každá chyba, která přinese gól, se s ním táhne. "Já takhle pohnojil zápas se Standardem Lutych," vrací se do roku 1977 a vypadnutí v 1. kole Poháru UEFA s belgickým protivníkem. "Nevýrazná střela, skočilo to, míč bouchl do tyče a odrazil se do sítě. Rozhodující gól. Pořád to mám před očima," přiznává Zlámal.
Hruškovou chmurou je dokonce zásah na mistrovství světa 1982 ve Španělsku v úvodním střetnutí s Kuvajtem, kdy ho zdálky nachytal Fajsál Dáchil. "Všichni máme svá trápení," přikyvuje Zlámal.
Svorně odmítají, že by se na Kolářovi projevovalo těžké zranění, které utrpěl v utkání se zákeřně hrajícím skotským Glasgow Rangers. "Nemá strach, to je na něm vidět," pozoruje Hruška. "I když do hlavy nikomu nevidíš, neví vyloučeno, že mu tam vzadu ve stěžejních okamžicích něco cvaká," připouští.
Podle Zlámala by možná pomohlo, kdyby si Kolář na zápas či dva odpočinul. "Tak to v mé době ve Slavii bývalo. Udělal jsem chybu, šel chytat Míra Stárek. Pak jsem čekal, až zase na mne přijde řada," ukazuje Zlámal na lavičku náhradníků, na níž sedí letní posila Aleš Mandous.
