reklama
 
 

Nevzít za Dočkala 175 milionů je kapku bláznivé. Partii bez limitu už tu ale Křetínský nehraje sám

15. 2. 2017
Čínský klub přišel s nabídkou vyplatit Spartě za 28letého Bořka Dočkala 175 milionů korun. Proč neuspěl?

Glosář - Žhavější jaro jsme tu, vážení, dlouho neměli. Oba nejsilnější fanouškovské klany v zemi poženou tentokrát své hvězdy do boje, s jasným cílem zhatit Plzni její sen o třetím mistrovském titulu v řadě. Slavia za tím účelem nakoupila posily za dalších 60 milionů a Sparta šla ještě dál. Právě odmítla nespecifikovaného čínského zájemce s nabídkou 175 milionů korun za Bořka Dočkala.

Takže i kvůli němu přijďte do ochozů, protože hráče s takovou aktuální cenou jsme v lize od roku 2001, kdy do Dortmundu ze Sparty odcházel za 505 milionů Tomáš Rosický a z Baníku do Liverpoolu Milan Baroš, ten za 189 milionů korun, opravdu neviděli.

Cena, kterou nabídli Číňané za Bořka Dočkala, se jeví jako bláznivá, jak je ostatně v této zemi v souvislosti s fotbalem nyní zvykem. Byť je Dočkal reprezentantem a prosazuje se výrazně ve statistikách aktivity i v Evropské lize, přeci jen je mu už 28 let. A to už je z hlediska fotbalového byznysu dost. Velké peníze je v Evropě zvykem vyplácet spíše za mladší hráče, které můžete časem prodat ještě výhodněji.

Specializovaný web transfermarkt.de přisuzuje Dočkalovi transferní cenu 3,5 milionu eur, Číňané nabídli takřka dvojnásobek, konkrétně 6,5 milionu eur (175 milionů korun). 

Ta suma je bláznivě vysoká, ale Sparta ji odmítla. Sám hráč konstatoval, že respektuje stanovisko klubu a že svou roli hrálo nešťastné načasování, protože nabídka přišla těsně před startem jarní sparťanské sezony.

Fanoušci budou jistě nadšení, že klíčový player zůstává. Spokojeni s rozhodnutím budou jistě i trenéři Sparty.

Pokud jsme ale čínskou nabídku označili za poněkud "crazy", pak nahlíženo optikou pravidel fotbalového byznysu nese v sobě příchuť bláznovství i sparťanské NE tomuto transferu. Pokud by ve Spartě někdo opravdu reálně pečoval o klubovou kasu, tak výhodný obchod by mohl odmítnout stěží. Majitel Sparty Daniel Křetínský ale jasně naznačil, že ani sumy v řádech stamilionů mu jeho romantické představy o fotbale nerozloží. Ať ho to stojí, kolik chce.  

A jeho postoj k věci je jistě legitimní, jde o jeho peníze. Byť mu ve Spartě tolik radosti, co by chtěl, ještě nepřinesly. Možná je teď definitivně přestal úzkostlivě počítat, protože do salonu vstoupil i druhý pistolník, kterému na nějaké té bankovce absolutně nesejde. Jaroslav Tvrdík sice jako šéf Slavie nedává do hry své vlastní finance, ale prostředky čínské společnosti CEFC, která Slavii vlastní a již Tvrdík v Česku zastupuje. Což je možná pro Křetínského o to nebezpečnější.

I velké sumy si troufnou odmítnout. Proč?

I třetí do mistrovské hry, tedy Viktoria Plzeň, loni ukázala, že umí větší sumu odmítnout. To když nepustila Michala Ďuriše do Montpellieru, byť jí za něj nabízeli 70 milionů. Slavia se letos dlouho tvářila velmi neústupně, i když Udine za Antonína Baráka nabízelo 80 milionů korun. Nakonec tedy k dohodě o transferu došlo, ovšem jak známo, proběhne ale až v létě.

Silná trojice má v zásadě dva důvody, proč se nabízené sumy za své hráče zdráhá akceptovat:

1) Liga mistrů je ještě vyšší karta. Dostat se do ní rovná se jistotě příjmu 320 milionů korun. K postupu samozřejmě potřebujete silný tým. Když k tomu ve skupině uhrajete i nějaké (opět štědře honorované) body a přičtete další synergie jako navýšení bonity hráčů či zájmu sponzorů, můžete klidně uvažovat o reálném příjmu 500 milionů korun.

2) Ekonomická síla majitelů "S". Předchozí odstavec platí na sto procent pro Viktorii Plzeň, která v zásadě může pracovat s tím, co si na sebe fotbalem vydělá. Jiné je to se Spartou a nyní i Slavií. I tady samozřejmě extrémně stojí o Ligu mistrů a příjmy z ní. Zároveň ovšem za oběma "S" stojí nyní tak silní vlastníci, že si mohou dovolit nestarat se příliš o vyrovnanost bilance v účetní uzávěrce. Dokud nepřekročí pravidla Financial Fair Play, vyhlášená UEFA, smějí se dokonce chovat i zcela iracionálně, když jim to udělá radost. 

Slavia je mediálně jasně nejviditelnější lodí pomyslné čínské flotily, která do Česka pod vlajkou CEFC připlouvá. Klubový boss Jaroslav Tvrdík má tedy dvojí silnou motivaci k úspěchu. Vedle svého slávistického srdce také zájmy CEFC, které v regionu reprezentuje. 

Jako bývalý politik pracuje se symboly. Prostřednictvím oživení Slavie už české veřejnosti podprahově prezentuje čínskou moc a ekonomickou sílu. Zbývá mu poslední dílek do skládačky, a to velký úspěch. Tedy titul, ideálně v kombinaci s Ligou mistrů.

I kdyby se Číňané v dalších svých firmách v Česku rozkrájeli, nikdy z toho nevytěží tak masivní marketingový přínos, jaký jim může generovat úspěšná česko-čínská Slavia. A v kontextu téhle vyšší hry, v níž jde o vztahy na úrovni obou států či propojení na kapitálových trzích, jsou pak sumy v řádech stovek milionů korun, které CEFC do klubu pumpuje, relativně nicotné. 

Slavia zatím ulétla jen s Van Kesselem

Pokud ve Slavii zcela nepropadnou dekadenci, která by z dané situace mohla plynout, a udrží si na úrovni současného sportovního vedení zdravý rozum, může z toho Slavie po dobu štědrého čínského působení v klubu samozřejmě jen těžit. Už loni se po první vlně posilování kádru dostala po letech znovu do evropských pohárů, teď už se dokonce řadí do nejužší české špičky.

Co se týče četných transferů, na špek zatím Slavia skočila jen s Gino van Kesselem, za kterého Trenčínu vyplatila 40 milionů korun. Když to na ni předtím jiní zkoušeli s ještě přestřelenějšími nabídkami, neuspěli. V zákulisí se hovoří o tom, že Plzeň si před rokem údajně řekla o 60 milionů korun za Jana Kovaříka a Jablonec stejnou sumu za Martina Pospíšila.

Až takhle ztřeštěně tedy Slavia nenakupuje, kádr ale zkvalitňuje pořád a za relativně rozumné ceny. Nejvyšší "pokesselovská" investice 25 milionů korun šla teď v zimě do transferu libereckého Jana Sýkory. A stejně jako její konkurenti sází Slavia v hojné míře i na příchody cizinců.

Zatímco v sezoně 2014/15 činila hodnota jejího kádru podle transfermarkt.de 298 milionů korun, v minulé sezoně po prvních zimních nákupech už 372 milionů a teď už u ní specializovaný web uvádí 557 milionů korun. Za dva roky se tedy hodnota hráčů v červenobílém takřka zdvojnásobila. 

Pro srovnání, plzeňskému kádru tu přisuzují tržní hodnotu 626 milionů a Spartě 918 milionů korun. Jak už jsme zmínili, u Bořka Dočkala se tu počítá s tržní cenou 3,5 milionu eur (94,5 milionu korun). Nejmenovaný čínský klub nabídl 6,5 milionu eur (175 mil. Kč), přesto neuspěl.

Téveze a Oscara máme, tak co ještě Dočkala?

Číňané se prostřednictvím fotbalu chtějí prezentovat nejen Česku, ale celé planetě. V zimě, kdy mají v Číně hlavní přestupní termín, utratily loni jejich kluby za posily 330 milionů eur, letos půjdou v součtu ještě výrazně výš. Kupují slavná jména, byť už za zenitem, třeba za Carlose Téveze dali Boca Juniors 84 milionů eur, za Oscara, který v Chelsea zahříval poslední dobou lavičku, pak 60 milionů eur. Oba hráči inkasují i kosmické platy, vyšší než Cristiano Ronaldo s Messim ve španělské lize.

Způsob, jakým čínské kluby začaly rozhazovat, vyděsil tamní ministerstvo sportu natolik, že narychlo zúžilo počet povolených cizinců v klubu z pěti na tři. I přesto by se v jednom z nich zjevně ještě místo pro Bořka Dočkala našlo. První o jednáních, která Číňané se Spartou na toto téma v Praze v uplynulých dnech vedli, informoval iDnes.cz, podle kterého byla ve hře transferní suma 175 milionů korun a roční plat pro hráče 70 milionů korun. Sparta včera jednání potvrdila, s tím, že se rozhodla ze sportovních důvodů nabídku odmítnout.

Na jednu stranu lehce překvapí, že Číňany, co jdou po tak slavných jménech jako Hulk, Axel Witsel, Ezequiel Lavezzi a podobně, zaujal i Bořek Dočkal, který má v nohách zatím "jen" českou, tureckou a norskou ligu. A třeba na Euru 2016 odehrál minimum. Výrazné jsou, pravda, jeho statistiky aktivity, v Evropské lize po podzimu dokonce vede tabulku nahrávačů. 

Není samozřejmě pochyb o tom, že pro Spartu je Dočkal hráčem klíčovým. Na druhou stranu: pokud by byl použitelný Tomáš Rosický nebo pokud se optimálně rozehraje Nestor Albiach, byli by nejspíš schopni ho nahradit. Část Dočkalovy práce by si na svá bedra mohli vzít i Václav Kadlec či Aleš Čermák. Ale Sparta se rozhodla, že řekne: Ne.

Kdo ví, kdyby Číňani přišli s nabídkou třeba o čtrnáct dní dříve, možná by se Sparta tolik nepolekala skutečnosti, že by tak velký zásah do týmu přišel opravdu jen pár dní před startem vyřazovací části Evropské ligy v Rostově na Donu a následně i jarní části české ligy.

Hloupý, kdo dává, hloupější, kdo nebere?

Ale i tak se tu opravdu nabízí lehce zaktualizované české rčení: Hloupý, kdo za 28letého hráče nabízí 6,5 milionu eur, hloupější, kdo nebere. Samozřejmě z hlediska základních kupeckých počtů.

Daniel Křetínský ale vyslal jasný signál, že když na to přijde, tak mu na nějakém tom milionu nebo i stamilionu úplně nesejde. Lhostejná mu ta čísla patrně nebudou, ale zároveň ani prioritou nejvyšší. Rozhodně se jimi nenechá svazovat. A tak si občas udělá radost a rozhodne se pocitově, a ne na základě chladného kalkulu, který je mu jinak vlastní. Jinak by nevybudoval gigant jako Energetický a průmyslový holding a časopis Forbes by mu v rubrice osobního majetku nepřipisoval sumu 22 miliard korun.

Díky tomu, jak je úspěšný ve svém byznysovém životě, může si Křetínský dovolit hrát si po libosti i s tak nákladným koníčkem, jako je Sparta. Spolu s dalším akcionářem, společností J&T, už za tucet let ve Spartě museli zalepovat úhrnnou ztrátu v součtu výrazně přesahujícím miliardu korun. 

A tak si Křetínský občas postěžuje, že z hlediska osobních financí už je i pro něj Sparta celkem citelnou zátěží, někdy pošle z firmy na Letnou i nějakého toho experta na osekávání výdajů - a průběžně také opakuje, že pravidlem Sparty je nedat za hráče víc než 20 milionů korun.

A pak se mu najednou v hlavě něco rozsvítí (nebo naopak zhasne) a přivede za 73 milionů korun Václava Kadlece, kterému se nelíbilo v dánském MIdtjyllandu, protože tam prý byla nuda.

Zatím se čeká, jak se mu za to hráč na trávníku odvděčí, kvůli zdravotním problémům na podzim absolvoval jen 7 zápasů a vstřelil 1 branku, teď je zraněný zase. Pravda, potenciál už naznačil dvěma zásahy do sítě Interu Milán.

I tak se ale vzhledem k sumě, kterou za něj Sparta vyplatila, jeví jeho návrat za těchto podmínek jako hodně iracionální krok. A aktuální odmítnutí 175 milionů za Bořka Dočkala je pokračováním mini-seriálu, ve kterém Daniel Křetínský poodhaluje, že zmiňované sumy sice nejsou pod jeho rozlišovací schopností, ale v zasadě nemá problém o ně přijít. Když se protihodnotou dočká velkých vítězství.

Miliardářovy peníze tečou, tituly moc nepřibývají

Potíž je v tom, že se úspěchy sice dostavují, ale ne v tak hojném počtu, jak by si majitel Sparty jistě představoval. Od léta 2004, kdy na Letnou přišel, získala Sparta jen 4 tituly. Nejbohatší klub v této éře čtyřikrát předstihla mistrovská Plzeň, dvakrát Slavia a dvakrát Liberec. Ligu mistrů hrála Sparta naposledy v prosinci 2005. Nabízí se otázka, zda by přeci jen nebylo efektivnější řídit klub častěji rozumem než fanouškovským srdcem, na tu si ale Daniel Křetínský musí odpovědět sám.

Plzeň loni v zimě nevzala za Ďuriše od Montpellieru 70 milionů korun, protože si zkalkulovala, že má dobrou šanci na titul, tedy vstupenku do lehčí, mistrovské části kvalifikace Ligy mistrů. Osvědčenou náhradu za něj v danou chvíli neměla a navíc vzala v úvahu Ďurišův předpokládaný start na Euru 2016, který mohl v ideálním případě jeho cenu ještě vylepšit. 

To se nestalo, na turnaji Ďuriš nezazářil, pak i v Plzni vypadl ze sestavy a víceméně na jeho žádost jej nedávno Viktoria prodala do ruského Orenburgu, zhruba za 16 milionů korun. Oproti francouzské nabídce tedy výrazně tratila, jenže její původní kalkul úplně do ztracena nevyzněl. Plzeň i díky Ďurišovi získala titul a dostala se do play-off Ligy mistrů. I když ho prohrála, zinkasovala už jen za tohle dvojutkání 3 miliony eur, tedy 81 milionů korun. V Evropské lize jich pak na podzim přidala dalších 100.

Sparta se za léta svých marných pokusů dostala alespoň do play-off Ligy mistrů jedinkrát, a to v roce 2010 proti Žilině. Musí vzít tedy zavděk bonusy za Evropskou ligu, v probíhajícím ročníku si v ní zatím uhrála 149 milionů korun.

Plzeň si řekla, že má pro ni Ďuriš v danou chvíli větší hodnotu, než kolik nabízeli Francouzi, Sparta si to teď u Dočkala řekla také. Diference mezi těmi nabídkami ale činí 95 milionů korun.

Ve hře o Ligu mistrů v této sezoně hraje zatím Sparta s ne úplně ideálními kartami. Ze třetího místa po podzimu ztrácí Sparta na druhou Slavii bod, na vedoucí Plzeň 4 body, a to má ještě Viktoria nesehraný z zápas v Ďolíčku k dobru. Hlavním favoritem na titul tedy Sparta není. A v nemistrovské větvi kvalifikace Ligy mistrů, kam by se mohla dostat, získá-li ligové stříbro, se jí zatím nikdy nedařilo.

Na světovém šampionátu v Rusku už asi Bořek Dočkal svoji cenu také příliš nevyšroubuje. I kdyby tam on a český tým náhodou hráli, bude mu už skoro třicet let.

Nabídka na roční gáži 70 milionů se už asi opakovat nebude

A co je jistě podstatné zejména pro něj osobně: dost pravděpodobně už mu nikdo nikdy nenabídne roční příjem 70 milionů korun. A z toho by si v duši určitý kus trpkosti odnést mohl, byť v rozhovoru, který s ním klub publikoval, Bořek zdůrazňuje, že Spartu nechtěl do ničeho tlačit a její verdikt respektuje.

Odhadněme, že ve Spartě může při základním platu orientačně 500 000 korun měsíčně a při zinkasování všech prémií a bonusů vydělat ročně nejvýše kolem 12 milionů korun. To jistě není málo, ale není to přeci jen 70 milionů, jako nabízeli Číňané.

Lze očekávat, že jako bolestné mu teď ve Spartě jeho příjem nějak vylepší. Přesto… Kdyby měl kvůli zmařené šanci na čínský přestup vnitřně přeci jen trochu zakysnout, pak by Sparta v téhle partii mohla prohrát úplně všechno.

Ale kdo ví, třeba Křetínskému zrovna tenhle jeho tah, který se jeví marnotratně, nakonec paradoxně vyjde a právě Bořek Dočkal přivede Spartu po letech i do Ligy mistrů. Může tomu napomoci i postavení Česka v žebříčku koeficientů, které českého šampiona za jistých podmínek může už letos nebo ještě spíš napřesrok poslat do Ligy mistrů rovnou, bez kvalifikace (detailněji zde). To by ale Sparta nejdřív ze všeho potřebovala českou ligu vyhrát.

A takových zájemců by tu bylo víc. Tak uvidíme. Souboj Plzně a dvou bezedných pokladen už o víkendu začíná.

Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz

autor: Luděk Mádl | 15. 2. 2017

Související

reklama
reklama
Komerční sdělení
reklama

Sponzorované odkazy

reklama