Glosář - Celý svět vám padá k nohám, Zlaté míče už pomalu nemáte kam dávat, Champions League jste vyhrál čtyřikrát.
Ale když přijedete domů, tedy abychom si to řekli úplně přesně, když přijedete tam, kde jste se narodil, stejně odevšad slyšíte: Messi? Fajn, ale náš bůh je Diego.
Čeština nabízí pro takovou situaci spojení: Není doma prorokem.
A protože se Lionel Messi po dalším prohraném finále v bleděmodrém dresu Argentiny vzdal další reprezentace, už se tím prorokem nejspíš ani nestane.
Hádka o to, kdo byl či je nejlepším fotbalistou všech dob, je a bude nekonečná, s tím se smiřme. Jeden velebí čítankového hrdinu Pelého, další bonvivána Maradonu, Němci připomenou Beckenbauera, Angličané zase Charltona, Nizozemci samozřejmě Cruijffa. A takhle můžeme pokračovat.
Dnešní mladá generace se sváří, jestli je nejlepším fotbalistou Lionel Messi, nebo Cristiano Ronaldo. A najdou se mnozí, kteří budou přísahat na to, že jeden z dvojice LM10 / CR7 je i nejlepším fotbalistou v dějinách.
Argentina má jediného fotbalového boha: Maradonu
Těch názorů může být milion. Ale konkrétně v Argentině, v zemi, kde se Messi narodil, mají prostě pořád jasno. Ať se děje, co se děje: nejvyšší bůh ze všech je pro ně Diego Armando Maradona.
Navzdory "božské ruce", navzdory drogovým úletům, pletkám s neapolskou mafií i krachu v roli trenéra národního týmu, navzdory čemukoli se v Argentině její fotbalový bůh jmenuje Diego.
I kdyby se Leo Messi rozkrájel. A že se už tolikrát "rozkrájet" snažil. K nohám Argentině složil trofej pro vítěze MS dvacetiletých i olympijské zlato z Pekingu.
Jenže to je fotbalové zemi, jako je Argentina, málo. Copa América: tři prohraná finále. Mistrovství světa: 2006 nic, 2010 nic, 2014 zase prohrané finále.
(To dvakrát nic rovná se dvakrát čtvrtfinále, ale to je prostě pro Argentinu nic.)
Ano, Diego Maradona, když nepočítáme juniorský titul, hrál za Argentinu všehovšudy jen dvě velká finále. Ale v osmdesátém šestém ho v Mexiku vyhrál. A na to Argentina nezapomene, stejně jako na to, že při vší úctě k Valdanovi, Burruchagovi či Ruggerimu by snad Maradona vyhrál tenhle šampionát i sám.
Charisma: Messi ho nemá, Diego na rozdávání
Způsob, jakým tehdy Argentinu dovedl k titulu, ať už se přitom choval jako fotbalový anděl, či proradný ďábel (obojí stihl v utkání s Anglií), je nejspíš navždycky neopakovatelný. I proto, že se fotbal od těch časů zásadně změnil a nejspíš ani sebevětší individualita už sama o sobě šampionáty vyhrávat nedokáže. Viz letos na Euru Švédsko i s Ibrahimovicem.
Fenomén Maradona se navíc v Argentině přesně trefil do poptávky doby, kdy se země vzpamatovávala z následků vlády vojenské junty. Přiznejme, že do vkusu lidových mas se Maradona trefil i svým levičáctvím, kamarádíčkováním s Fidelem Castrem a spol.
Ale ať už je Maradona osobností jakkoli rozporuplnou, nikdo mu neupře, že tou osobností je. I mimo trávník z něj charisma sálá jako z málokterého fotbalisty v dějinách.
A tohle všechno Lionel Messi, při vší úctě, postrádá. Jeho fotbalová kouzla jsou neméně tak účinná jako Maradonova. I když v dnešním fotbale už, tak jako kdysi Diego, nemůže akce z hloubi pole sám rozehrávat a následně i sám zakončovat. Je to muž finální přihrávky nebo střely.
Ale slyšeli jste od něj někdy jednu jedinou větu, která vás zaujala? Jen samé fráze. Messi je plně oddaným fanatikem fotbalu, ale nicméně jeho osobnost ohraničení fotbalového trávníku opravdu nepřesahuje.
Kromě toho, že překonat Maradonův kult v Argentině je prakticky nemožné, a kromě mnoha dalších handicapů, které jsme si právě popsali, nemohl navíc Messi ve srovnání s Maradonou překonat zpětně ještě jednu skutečnost.
Odjel brzy a Argentině se trochu odcizil
Do Barcelony se stěhoval už jako 13letý talent. Jeho skutečným domovem se od té doby stalo Katalánsko, právě v Barceloně se (oprávněně) cítí jako fotbalový bůh.
A také sama Argentina ho vnímá jako toho kluka z Katalánska. Na to téma byla v Argentině napsána spousta článků. Vznikla jistá vzájemná odtažitost.
Podobně jako mezi Jaroslavem Plašilem a českými fanoušky. V monacké akademii se z něj stal poloviční Francouz, na čemž samozřejmě není nic špatného, dost možná i naopak.
Ale v kombinaci s jeho introvertní povahou a fotbalovou profesí "záložníka-údržbáře" to přispělo k paradoxnímu vyústění, že Jaroslavu Plašilovi ani 103 mezistátní starty nepomohly k tomu, aby českým příznivcům vstoupil do jejich srdcí jako hrdina.
Messiho Argentina dozajista miluje a obdivuje, ale prostě ne tak jako Maradonu.
A když máte v hlavě ego fotbalového superhrdiny, jaké v sobě Messi či Cristiano Ronaldo logicky nosit musejí, tak prostě neskousnete, že někdo je ještě výš - a vy s tím nic nezmůžete.
I proto Lionel Messi už ve 29 letech řekl Argentině po čtvrtém velkém prohraném finále: Adios!
Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz
