Tours (od našeho zpravodaje) - O průběh co možná nejrychlejší pozápasové regenerace se u české reprezentace čerstvě stará Michal Rukavička. Působí zároveň u týmu fotbalistů Viktorie Plzeň, v Plzni má také svoji soukromou fyzioterapeutickou praxi.
Při vedení tréninků, které mají vést ke zotavení zakyselených svalů, používá řadu progresivních metod. "Moje přidaná hodnota je myslím v tom, že prosazuji aplikaci kondičních cvičení v rehabilitačním tréninku. To se u nás moc nedělá," říká.
Jak by měl vypadat ideální regenerační trénink po náročném zápase?
Ti, kteří hráli celý zápas, při něm vyběhají únavu z něj. Druhá skupinka hráčů, kteří nenastoupili, by naopak měla mít agresivnější trénink, zahrnout do něj rychlostní cvičení. Aby dohnali manko oproti těm hráčům, kteří mají zápas v nohách. Tím, že hráči po zápase stále zůstávají v jistém zápřahu, by se měly vytvořit co nejlepší podmínky pro regeneraci unavených svalů.
Můžete shrnout, jak probíhala kondiční příprava týdny před turnajem, když se hráči sjeli po dlouhých klubových sezonách na sraz reprezentace?
Museli jsme k nim přistupovat co nejvíc individuálně. Každý hráč je po sezoně na nějaké úrovni únavy a připravenosti na další zápasy. Na to musíme brát ohled. Na začátku jsme absolvovali kondiční kemp. Určitým hráčům jsme vypracovali individuální plány přípravy. Nikoliv ale na základě exaktních kondičních testů, ale spíše podle pocitu, po diskusi s nimi. Šlo také o psychické odreagování. Následovalo herní a takticko-herní soustředění v Rakousku. Tam už jsme kondici trénovali podle vytížení jednotlivých hráčů, tak jako teď ve Francii. Teď je to pro ty, kteří hrají, hlavně o regeneraci. Občas se k tomu individuálně přidá posilovna.
Před zápasem se Španělskem bylo možné vidět speciální gumy, které hráčům přidávaly zátěž, teď při tréninku v úterý, den po zápase, zase řadu dalších zajímavých cvičicích pomůcek. Jaké nástroje a jaké cvičicí praktiky používáte?
Po maximálně intenzivním výkonu v zápasu používám stabilizačně koordinační trénink, který rychleji odbourává únavu a vyplaví laktáty. Tím se urychlí nástup samoregeneračních procesů v těle. Na to navazuje řízené protažení. Tady hodně věřím Blackrollům. V Německu je to dlouho hit. Hráč si díky speciálnímu válci může narolovat myoskeletální svaly a úpony, které ho bolí. Dále se snažím co nejvíc používat balanční a koordinačně stabilizační cvičení.
To jsou pro hráče nové věci, nebo je znají z klubů?
Když jsem třeba přinesl ty Blackrolly, někteří to znali, ale ne všichni. Ti, kdo s tím už mají nějakou zkušenost, to používají různě. Někdo po zápase, někdo v průběhu tréninkových jednotek, někdo i před tréninkem.
Je něco dalšího, o čem přemýšlíte, že byste do budoucna začlenil do přípravy?
Určitě víc takzvaného excentrického cvičení. Hráč při něm používá vybraný stejný sval jako při fotbale, ale jiným směrem, jiným způsobem. To se na základě četných výzkumů potvrdilo jako velmi účinná prevence proti zraněním. Typická jsou třeba vybržďovací cvičení. Více bych chtěl také pracovat s cvičením vzorů vývojových pozic miminek. Tady navazuji na profesora Koláře. Těmito metodami jsme schopni velmi spolehlivě podchytit náznaky zranění a terapeutickou intervenci nasadit tak efektivně, že návrat po případném zranění bývá extrémně rychlý.
Už jste zmínil, že někdo například ty Blackrolly zná, jiný ne. Je velký rozdíl mezi znalostmi fotbalistů v této oblasti?
Ani bych neřekl, že je to dáno tím, že někdo hraje Premier League, tak je v tom dál než tady u nás. Spíš je to dané tím, že hráči, kteří prodělali nějaká dlouhodobější zranění, mají zkušenosti s doktory, tak jsou ve své další přípravě mnohem pečlivější. Metody jejich přípravy jsou propracovanější. Ideálním příkladem může být Tomáš Rosický.
Jste kondičním trenérem reprezentace. Dá se obecně říct, jaká je kondice českých fotbalistů?
Jsou všichni ve špičkové kondici. Vyhledává mě dost sportovců z jiných odvětví. Mohu porovnávat. Fotbalisté jsou podceňovaní. V uvozovkách navoněné modelky. Jejich trénink ale je intenzivní, zátěže jsou na maximálních bodech lidských možností.
