Devět let ligu vyhrávaly jen Slavia a Plzeň. Teď si mistrovský titul zajistila Sparta. Nebudí vás to ze spaní?
Je pravda, že když jsme teď prohráli derby na Spartě, neměl jsem dobré spaní. Bylo to ve mně dva, tři dny. Opravdu jsem tu porážku těžko rozdýchával. Kdybychom remizovali, šance na titul by žila větší. Takhle to Sparta dostala do svých rukou. To jsme nechtěli.
Na podzim Sparta nezářila, ligovou tabulku vedla Plzeň před Slavií, Sparta byla až třetí. Pak se ale dokázala zvednout. Kde je její největší síla?
Na jaře na nás udělala dvanáct bodů, což je fakt hodně. Zlepšila se, hrála lepší fotbal, ale neřekl bych, že lize úplně dominovala. Ve vzájemných zápasech kluci ukázali, že herní kvalitu mají lepší. Ze čtyř utkání dvakrát vyhráli, jednou remizovali, když si dali vlastní gól, a jednou prohráli, když udělali zbytečnou penaltu. Jenže se nehraje jen derby, hrají se i další zápasy, a v těch byla Slavia, bohužel, slabší.
Mluví se o ztrátách venku, o tom, že sešívaným chybí střelba ze střední vzdálenosti. Kde vidíte slabinu vy?
Každý tým má své přednosti a slabiny. Nám se nedařilo zvládat zápasy na hřištích soupeřů, kde to trochu bolelo, nebyli jsme důrazní ve vápně a z brejků jsme dostávali góly. Museli jsme dotahovat, málokdy jsme dali první gól. To se těžko otáčí. Najednou musíte dát dva, znejistíte a už se to valí. Já v takových situacích byl několikrát - víte, že potřebujete vyhrát, a nejde vám to, ať děláte, co děláte. Sparta naopak rozhodla několik zápasů v nastaveném čase. Slavia ne. Jim to tam ke konci padalo, nám málokdy.
Vladimír Šmicer
- Někdejší fotbalový záložník a útočník. Narodil se 24. května 1973. Spoluhráči i fanoušci mu přezdívali Štístko, protože svým týmům nosil štěstí.
- Se Slavií získal tři ligové tituly. Zazářil v ročníku 1995/96, kdy Slavia vybojovala mistrovský titul po 49 letech a dotáhla to do semifinále Poháru UEFA. Poté přestoupil do francouzského Lens, odkud se dostal do anglického Liverpoolu. V jeho dresu vyhrál Ligu mistrů. Přes Bordeaux se vrátil do Slavie, kde v roce 2009 ukončil kariéru.
- V české reprezentaci odehrál 80 zápasů. Stal se vicemistrem Evropy v roce 1996, evropský bronz vybojoval v roce 2004.
Získal jste tři české tituly. Na který vzpomínáte nejradši?
Určitě na ten první z roku 1996. Bylo to po 49 letech, co Slavia titul udělala. To se cení. Já byl předtím třikrát druhý a hrozně jsem po titulu toužil. Byl jsem opravdu nadšený, když se nám to povedlo. Ty dva další už jsem ani nečekal. Vrátil jsem se ze zahraničí a nevěděl, jestli budu kvůli zdraví ještě vůbec hrát. Slavia navíc nebyla v bůhvíjaké kondici, povedlo se ale několik přestupů. Přišli Martin Vaniak, Erich Brabec, Tijani Belaid, Mickael Tavares a sedlo si to. Byly z toho dva tituly. Pro mě úplně fantastický konec kariéry.
V kabině jste se v mistrovském ročníku 2007/2008 sešli i s Danielem Pudilem. Řekl byste tehdy do něj, že to dotáhne přes Belgii a Španělsko až do Anglie, jako vy?
Dan patřil k talentům českého fotbalu a určitě to potvrdil. Byl poctivý a jako hráč měl všechno. Proto to dotáhl až do Anglie. Byl rychlý, měl výbornou levou nohu, střelu i centry. Leváci jsou vždycky nepříjemní. Ve Slavii nám rozhodně pomohl k titulu. Když jdete do top klubu u nás, máte šanci na evropské poháry, na reprezentaci - a odtud je to do zahraničí blíž. Dan to zvládl, jeho kariéra není náhoda.
