Jak vznikl plán vašeho návratu do Mladé Boleslavi? Kdo měl na něm největší podíl?
Už jsem ho měl v hlavě delší dobu, chtěl jsem z Anglie odejít. V mé situaci bylo nejjednodušší vrátit se domů. Podílely se na tom všechny strany, zájem jsem měl já, pan Dufek (majitel klubu), agentura Sport Invest a také trenér Karel Jarolím.
Rozmýšlel jste se dlouho? Bránilo něco, aby nedošlo k dohodě?
Nebránilo tomu vlastně nic. Jenom snad rozvázání smlouvy v Millwallu. (končila v červnu 2021) Už se to mohlo uskutečnit v předchozím přestupním období, ale tehdy ještě dohoda nedopadla. Tak jsem rád, že se to povedlo nyní.
Jak na nabídku Mladé Boleslavi reagoval váš anglický zaměstnavatel? Došlo k nějaké finanční kompenzaci?
Mladá Boleslav do jednání vůbec nevstupovala, všechno jsem si musel v Anglii zařídit a ukončit sám. A tady už jsem jednal jen s Mladou Boleslaví.
Musel jste jít s penězi dolů?
Samozřejmě, ale v této situaci jsem na peníze nekoukal, chtěl jsem jen hrát fotbal. Tím, že jsem ukončil smlouvu já, jsem o nějaké peníze přišel, pořád by byla platná. Ale jak říkám, vůbec to nehrálo roli, chtěl jsem především hrát.
Bylo pro vás podstatné, že se stal trenérem Karel Jarolím?
Bylo to pro mě hodně důležité, hrál jsem pod ním, dobře ho znám, zažil jsem pod ním víceméně to nejlepší období. Takže význam to mělo. Ale jak už jsem uvedl, jednání probíhala už dříve, kdy na lavičce pan Jarolím ještě neseděl, ale mužstvo vedl jeho předchůdce Jozef Weber.
V jaké jste byl při návratu fyzické kondici. Měl jste natrénováno a jak se projevuje zápasové manko?
Trénoval jsem sám, individuálně, snažil jsem se připravit co nejvíc. Ale zápasová kondice a to tempo je jiné, to sám nezvládnete. Cítím se každý týden lépe, už mám za sebou i pár zápasů, pokouším se dohnat, co se dá. Zápasové tempo je skutečně jiné.
S vámi přišel jako posila Jaromír Zmrhal. Co na něj říkáte?
Jardu znám dlouho, z nároďáku, ale už od výběru do 21 let. Je to kvalitní fotbalista, byl v podobné situaci jako já, kdy nehrál a chtěl se vrátit do české ligy. Máme podobný příběh.
Je pro vás frustrující, že Mladá Boleslav teď hraje o záchranu, kdežto vy jste s ní prožíval účast v evropských pohárech?
Pro mě to je stejné, jsem v Mladé Boleslavi a nad tím, že je nyní dole a hraje o záchranu, jsem vůbec nepřemýšlel.
Připouštíte si možnost sestupu?
Od začátku, kdy jsem se vrátil, mě taková myšlenka vůbec nenapadla a ani o tom nechci přemýšlet. Věřím, že jsou tady dost kvalitní hráči, aby se to nestalo. Byli jsme sice trochu delší dobu bez výhry, ale vidím, jak jde tým nahoru a mám z toho radost.
Přijímáte, že bude na vás kladena větší odpovědnost než na ostatní, že budete brán jako ústřední postava týmu?
Samozřejmě ji přijímám. Byl jsem pět let v zahraničí a ústřední postavou jsem v týmu už byl, když jsem odcházel. Ani jsem nepočítal, že bych měl být v jiné roli. Mám na to věk i zkušenosti.
Sledujete návratem do české ligy i možnost znovu obléknout reprezentační dres?
I to byl jeden z důvodů, proč jsem se chtěl do české ligy vrátit. Když jsem odcházel ven, byl jsem v nároďáku a těžko si můžu místo udržet, když jsem z toho vypadl a v Millwallu nehrál. Nyní je to na mně, abych se dostal do kondice a ukázal, že na to mám.
Když jste odcházel, prohlásil jste, že druhá anglická liga je dobrá adresa. Myslíte si to pořád?
Ano. Stojím si za tím. Kvalitních fotbalistů v ní vystupuje dost, za tu krátkou chvíli, co jsem ji poznal, vidím, že rozdíl proti české lize tu skutečně je.
Co vám dal pobyt v anglickém fotbale? Co jste se nového naučil?
Dalo mi to strašně moc. Jiná mentalita, úžasní fanoušci. Je neskutečné, jak tam lidi berou fotbal, je to sport číslo jedna a všichni jím žijou. A kromě toho se mi narodila dcera.
Kde jste se cítil spokojenější, životně i fotbalově, v Brightonu, či v Millwallu?
Období v Brightonu bylo nádherné, to jak jsme postoupili do první ligy. Na to se nedá zapomenout. Proto říkám Brighton.
Jak jste se vyrovnával s pobytem v cizině a odlišným způsobem života?
To je jedna z věcí, která mi tady chybí. Jak už jsem řekl, ta mentalita lidí, jak berou fotbal. Hodně mi to vyhovovalo.
Zasáhl do vašeho angažmá nějakým způsobem brexit?
Ne, jen jsme podepisovali nějaké jiné papíry. Ale protože jsem tam byl už pět let, tak se mě to nijak netýkalo. Uvidíme, co nově příchozí hráči, jak se s novou situací vyrovnají.
A covid-19, postihl vás či rodinu? Jak to v Anglii probíhalo?
Omezil všechny lidi na světě. Můžete být kdekoli, je to všude stejné, i když konkrétní situace může být trošku odlišná. Někde lepší, někde ne. Omezení v první vlně bylo v Anglii skutečně velké, tři týdny doma, nemohl jsem jít skoro ani ven. Co však zažívám teď tady a srovnávám to s Anglií, tak to tak silné nebylo. Asi se k tomu postavili líp, ať už jde o vakcíny, nebo jiné další věci kolem toho.
Jak vylepšili obraz českého fotbalu hráči West Hamu United záložník Tomáš Souček a obránce Vladimír Coufal? Věděli, že jste krajané, ptali se vás na ně?
Kluci v Millwallu o nich věděli. Nejdřív tam by Tomáš Souček sám, a když dal gól, hned mi gratulovali. Věděli, že jsme kamarádi, naše rodiny se v Anglii vídaly. Klobouk dolů, co Tomáš předvádí, jak se ze druholigového Žižkova poctivou prací dovedl zvednout. Věřím, že to není jeho konečná stanice a všechno si zaslouží. Teď jsou ve West Hamu dva, ještě Vláďa Coufal.
Byli jste ve spojení, ptal se vás před příchodem, co je nutné znát a vědět?
Když Tomáš přestoupil do West Hamu, tak jsem mu psal, že když bude cokoli potřebovat, tak se může na mě obrátit. Jestli potřebuje sehnat nějaké bydlení, nebo něco zařídit v bance. Přece jenom jsem už v Anglii nějakou dobu byl. Byli jsme v kontaktu a snad jsem mu i nějak pomohl. Třeba s jazykem. I když si myslíte, že anglicky umíte, tak v běžném životě při zařizování nějakých věcí je to najednou o dost složitější. Byl jsem mu otevřený, pomohl mu se vším, co potřeboval.
