Poslední informace, která v Česku proběhla, byla, že jste předčasně skončil angažmá v kyperské Karmiotisse. Jak to s vámi vypadá teď?
Po rozvázání smlouvy jsem trénoval sám individuálně, než jsem si našel klub ve druhé kyperské lize, abych se trochu rozehrál. Mají čtyři měsíce do konce sezony, tak mi to zajistí nějaké zápasové vytížení. Pak asi budu pokračovat v hledání a v létě se uvidí. V zimě je složitější si tu najít angažmá, protože tu mají kvóty na cizince, které můžou nasadit.
Co vlastně způsobilo váš předčasný konec v prvoligovém celku?
To je kapitola sama pro sebe. Vystřídalo se tam už asi pět trenérů za půl roku. To o něčem svědčí. Majitel klubu do toho dává spoustu peněz. Jenže celé vedení si myslí, že když mají peníze, můžou všechno a výsledky přijdou hned. Já jsem to viděl jinak, nepohodli jsme se, a tak jsme společně usoudili, že bude lepší, když odejdu.
Kde se budete porozhlížet?
Budu preferovat zase Kypr. Rodina je tu spokojená, děti tu mají školu, první varianta tedy bude zůstat tady. Jen pokud by nepřišlo nic zajímavého, řešil bych, kam se přestěhovat.
Návrat do Česka zatím v úvahu nepřipadá?
Přemýšlel jsem o tom, ale zatím ještě ne. Vyhovuje to tu rodině i mně, je tady ideální počasí pro trénink, mírná zima. I když ta teď polevila i v Čechách a je to podobné. Momentálně to vidím tak, že dohraju kariéru na Kypru. A až třeba na tu druhou kariéru se vrátím do Čech.
A jaká bude druhá kariéra?
Začal jsem tu trénovat malé děti do devíti let. Člověk musí myslet trochu dopředu. Dostal jsem nabídku z místní akademie, kde trénuje a hraje i můj syn, jestli bych nechtěl trénovat. Tak to zkouším. Je to jedna z variant, co dělat po hráčské kariéře. Vždycky je lepší si to vyzkoušet takhle od malých dětí a pak pokračovat třeba u těch starších, když mě to bude bavit.
A jak to malému Pepíkovi jde?
Je šikovný, trochu jiný typ než já. Je levák, kope spíš na křídle, i když už to teď zkoušel i uprostřed. Je mu osm let, baví ho to, všechno má před sebou. Ale zatím mu to jde.
Když jsme u toho potenciálního návratu, jak jsou na tom vaše vztahy s pražskými "S"? Na Letné jste se stal nejlepším střelcem ligy a získal titul, v Edenu jste mistrovský pohár získal dokonce třikrát…
S nikým jsem se ve zlém nerozešel. I když je pravda, že víc kontaktů mám spíš ve Slavii, kam jsem přecházel ze Sparty a odtamtud se s nikým moc nebavím. S klukama z Edenu i s vedením a panem Tvrdíkem jsem normálně ve styku, tam můj odchod proběhl v klidu. Tehdy se vedení rozhodlo jít jinou cestou a domluvili jsme se, že si budu hledat jiné angažmá.
Je pravda, že na sociálních sítích se objevila v listopadu fotka, kde si přiťukáváte pivem se šéfem klubu Tvrdíkem. Bavili jste se i o vaší budoucnosti?
S panem Tvrdíkem jsem ve styku asi nejvíc, sešli jsme se poté, co překonal tu nemoc. Říkal, že jsem ještě mladý, že je na konec s fotbalem brzo, ale že kdybych potřeboval na startu trenérské kariéry pomoct, rád mi pomůže.
Zdá se, že jste tedy po štacích v Cagliari a Drážďanech našel vrchol zahraniční kariéry na Kypru ve Famagustě. Čím to bylo?
Sedlo mi to tu fotbalově. I když první rok byl pro mě složitější kvůli podnebí. Přišel jsem, bylo léto, přes čtyřicet stupňů, hrozné vlhko. Půlrok jsem si zvykal, pak už to bylo dobrý, vyhráli jsme asi po 11 letech domácí pohár. Další sezonu jsme hráli Konferenční ligu, málem jsme i postoupili. Takže ty dva roky jsem tu byl hodně spokojený. Pak přišlo působení v Karmiotisse.
Často si fotbalisté stěžují na divokost kyperských fotbalových fanoušků. Pocítil jste tam někdy strach?
Strach jsem vyloženě asi neměl. Fotbal tu hodně prožívají, ale vždycky je to spíš v dobrém. Vzpomínám si na semifinále i finále poháru, kdy nás při průjezdu na stadion obklopily stovky fanoušků se světlicemi a pochodovaly s námi. Jenže kouř z pyrotechniky se dostal i do autobusu a nedalo se tam moc dýchat. Jinak Kypřani opravdu umí slavit. Když jsme vyhráli pohár, větší oslavy jsem nezažil nikde jinde.
A jak se fanoušci chovají, když se vám nedaří?
Tak vám to taky dají pocítit. Připomněl jste mi ale jeden zážitek, kdy na nás po derby s Apoelem, které jsme vyhráli, fanoušci soupeře začali házet kameny. Jeli jsme v týmovém autobuse, asi čtyři šutry rozbily sklo a pár kluků to pořezalo. To je asi jediná kaňka.
Jaký je na Kypru jinak život?
Žije se tu dobře. Bydlíme ve čtvrti, kde je hodně anglických důchodců. Ale máme i sousedy Kypřany a musím říct, že nás přijali vřele. Chodíme spolu i na pivko.
Je vůbec ještě nějaká trofej nebo fotbalová meta, která by vás do konce kariéry motivovala a lákala k pokoření?
Musím přiznat, že ne. Jsem v té fázi, že si chci fotbal hlavně užívat. Celou kariéru jsem byl pod tlakem, hrálo se o tituly, o evropské poháry. Teď bych se chtěl fotbalem hlavně bavit.
