Za urážku rivala z Letné jste dostal pokutu čtyřicet tisíc korun. Berete to jako křivdu?
Očekával jsem nějaký trest, jen jsem doufal, že to nebude stop na několik utkání. S finanční pokutou jsem počítal, je třeba ji akceptovat. Klub mi sice vyjádřil podporu, zaplatí ji za mě, ale i kdyby se tak nestalo, nestěžoval bych si. Je to přiměřený trest tomu, co se stalo. Kdybych ale věděl, co bude děkovačka obsahovat, tak by se to nestalo.
Takže jste v tom byl nevinně?
Hodně lidí si myslí, že jsem to neměl křičet, ale v ten moment je velmi těžké nad něčím takovým přemýšlet, když stojíte před tisícovkou lidí a ještě je to umocněné euforií po vyhraném zápase. Hodně mě potěšilo, že mě fanoušci zavolali k děkovačce. Ale jak říkám - nevěděl jsem, že tam tahle slova budou.
V následujícím ligovém utkání s Brnem jste střídal v průběhu druhé půle a Tribuna Sever hned spustila pokřik "Smrt Spartě". Vadí vám to?
Určitě tomu nezabráním. Rozumím nějaké nenávisti mezi kluby, ale já osobně proti Spartě rozhodně nic nemám, na to jsem ve Slavii příliš krátkou dobu. A i kdyby nějaká nenávist byla, nejlepší je projevit ji fotbalově na hřišti. A ne řečmi.
Jak už jste zmínil, Slavia za vás pokutu uhradí. Co tomu říkáte?
Strašně si toho vážím. Po tom incidentu jsme se bavili s vedením - vysvětlil jsem jim, že jsem nevěděl, co se na mě chystá. A že netuším, proč to fanoušci přichystali zrovna na mě (úsměv), proč mi tam dali ten starý pokřik, i když věděli, že za to bude nějaký trest.
Možná to značí i to, že jste se hned po svém příchodu do Slavie stal jedním ze stěžejních hráčů… Jak jste vůbec zapadl do kabiny v Edenu?
Nejlepším argumentem jsou moje výkony, chci být sám se sebou spokojený a hlavně pomoci mužstvu. V žádném týmu jsem absolutně neměl problém zapadnout do kolektivu. Když jsem přicházel, slyšel jsem nějaké řeči, že jsem rozbíječ kabiny, ale vůbec nechápu, kde takové informace ti lidé sebrali. Parta je ve Slavii úplně fantastická. Právě něco takového mi chybělo v zahraničí, tam se většinou jede skupinkářství. Byl jsem venku jedenáct let, ve Slavii se cítím naprosto skvěle, jako kdybych byl doma. Teď už jen vyhrávat, vyhrávat, vyhrávat, a aby Plzeň taky občas zakopla. (smích)
Pokud se vrátíme do zahraničí, strávil jste ve Fenerbahce sedm let. Proč jste se tam výrazněji neprosadil?
Těch sedm let bylo dlouhých, už jsem byl nastavený, že chci odejít. Zažil jsem tam tolik pěkného, ale také hodně špatného. A proč jsem tam tu poslední sezonu nehrál? To já absolutně netuším. Ze začátku jsem byl v základu, hrál jsem dobře, dával jsem góly. Ale najednou jsem úplně přestal nastupovat.
Dostalo se vám nějakého vysvětlení?
Nikdo se mnou nemluvil. Pak jsem naskočil po dvou měsících do druhého poločasu zápasu Evropské ligy s Luhaňskem, bylo to 0:0 a já jsem hned po svém nástupu dal gól. V tisku se psalo, že jsem byl nejlepší hráč zápasu… A pak jsem zase dva měsíce nehrál. Turecko je v tomhle specifické, já jsem si tím prošel mockrát. A už to dosáhlo takových rozměrů, že jsem byl jednoznačně rozhodnutý odejít. A jsem rád, že se to povedlo.
Proč jste se rozhodl pro Slavii?
Je to blízko domova a chtěl jsem opět zažít takovou tu rodinnou atmosféru. Navíc přítelkyně je Češka (modelka Paula Bedžetiová). To také samozřejmě hrálo roli.
Jenže do Slavie vás doprovázela pověst průšviháře. Tím posledním přešlapem bylo údajně to, že jste trenéra slovenské reprezentace Jána Kozáka vulgárně napadl v letadle při návratu z loňského Eura…
Hodně věcí se o mně napsalo a hodně z nich bylo nepravdivých. Nechci to teď konkrétně rozebírat. Ale lidé v mém okolí vědí, že některé pomluvy přesáhly veškeré meze. Samozřejmě se stávají různé věci, žádný člověk o sobě nemůže říct, že je svatý, že v životě nic neudělal. Určitě je rozdíl, když je někdo trochu známější a o něm se to lidé dozvědí. Já jsem ale úplně normální člověk a lidé mají bohužel zafixované, že co se napíše, je pravda.
Sledoval jste slovenské fotbalisty, kteří se před pár dny málem probojovali do baráže MS?
Kluky samozřejmě sleduju. Mrzí mě, že jim to nevyšlo. Mají výborné mužstvo, i parta je super.
A nepřemýšlíte o tom, že byste se s trenérem Kozákem sešel a pobavil se s ním o vašem návratu do reprezentace?
S panem Kozákem je to uzavřená kapitola. Nesedli jsme si od začátku. Pak to vyvrcholilo tak, jak to vyvrcholilo. Tak to prostě je. To ale neznamená, že bych reprezentovat nechtěl, vždycky jsem rád hrál za Slovensko. Možná se do národního týmu jednou vrátím, možná ne.
