"Věděli jsme, co nás zhruba čeká a že to musíme dodržovat, aby se zápas mohl odehrát. Doufám, že se to bude uvolňovat, některá z těch nařízení jsou zvláštní a nemají logiku. Hráči třeba nastupují v kabinách s rouškami, přitom vlastně sedí mezi sebou normálně na sedadlech, trénují spolu," řekl liberecký trenér Pavel Hoftych na tiskové konferenci, kam kvůli nařízením nesměli novináři, ale jen mluvčí klubu.
Na stadion na Stínadlech mohl na dohrávku 23. ligového kola jen omezený počet 150 lidí, do kterého se počítali i hráči, členové realizačního týmu a rozhodčí. Na rozcvičku i k utkání přišel každý z týmů odděleně jiným tunelem podél tribun za vlastní střídačkou a dokonce s rouškami, neproběhlo ani tradiční podávání rukou či focení. Hráči se ihned rozmístili na svých postech na trávníku.
Všichni na stadionu mimo aktérů na hřišti museli mít kvůli koronavirové pandemii roušku. Nasadili si ji i oba hlavní trenéři a náhradníci, kteří seděli na lavičkách v rozestupech.
Trenéři podle manuálu nesměli před utkáním ani v poločase do kabiny. "Byl to zvláštní zápas. Když jsem přišel na stadion, bylo tam 10 pořadatelů, 30 kamer. Druhá věc je, že přišel manuál, že trenér nesmí před zápasem ani o poločase do kabiny. Tomu nerozumím. Chápu, že to třeba ministerstvo zdravotnictví myslí dobře, ale někdo to musí korigovat, to nejde," uvedl teplický trenér Stanislav Hejkal. "Byl to zvláštní zápas, o to víc zlaté jsou pro nás ty body," dodal k výhře 2:0.
Přestože do hlediště nemohli příznivci, tři z fanoušků se tam přece jen dostali. Domácí klub vybral nejvěrnější ze svého fanklubu a udělal z nich netradičně podavače míčů na tribuně.
Obavy z komorní atmosféry vzaly rychle za své, domácí klub totiž od úvodního hvizdu pouštěl z amplionů fanouškovské chorály a pokřiky. Sedm minut trvající a stále se opakující nahrávka pocházela z dokumentu o výjezdu teplických příznivců na vítězné finále domácího poháru v roce 2009 proti Slovácku.
"Aspoň že tam bylo něco, díkybohu za to," řekl Hejkal. "Na začátku mě to úplně vyděsilo, prvních pár minut mi to přišlo úplně šílené. Ale pak jsme si na to za pár minut zvykli," uvedl autor první branky Tomáš Kučera.
Když v 37. minutě vstřelil úvodní gól restartované sezony, Tepličtí byli v takové euforii, že se někteří z nich objali. Brankové oslavy přitom měly podle doporučení proběhnout jen velmi střídmě. Z gólu se hlasitě radovalo i pár zástupců domácího vedení, kteří seděli na VIP tribuně.
Objetím slavilo několik hráčů i druhou branku, kterou v 53. minutě zaznamenal Jakub Řezníček a pojistil Teplicím nečekanou výhru 2:0. Po závěrečném hvizdu se domácí mohli aspoň trochu cítit jako na pozápasové děkovačce s fanoušky, klub totiž pustil do amplionů tradiční pokřik "Hoši děkujem". Před stadionem pak skandováním slavilo vítězství několik domácích příznivců.
Netradiční kulisy měl pro hráče už program před samotným zápasem. Všude na stadionu byla k dispozici dezinfekce, které se nevyhnuly ani míče. Hráči seděli v šatnách v rozestupech a odděleně se také museli sprchovat.
Liberec byl jako první v restartované sezoně v roli hostujícího klubu, všechna omezení si ale nevyzkoušel. K zápasu vzhledem k poloze obou měst cestoval po dopoledním lehkém tréninku až v den utkání a hráči tak nemuseli na hotelu bydlet každý zvlášť na jiném pokoji. Tým se i při dodržení pravidla o tom, že dvousedačku smí obsadit jen jedna osoba, vešel do jednoho autobusu. Trenéři jsou totiž zvyklí cestovat sami autem.
