Když český mix ve složení Kristejn-Puskarčíková, Davidová, Moravec a Krčmář po fenomenálním střeleckém výkonu pověsil na své krky cenné kovy, přišel do studia České televize k rozhovoru sportovní ředitel svazu Ondřej Rybář.
Byl mimo jiné tázán na to, zda bere úspěch jako satisfakci po vzrůstající kritice, která se na tým valí v posledních sezonách.
"Nad tohle se musíte povznést. Protože když jste sport, který je sledovaný, tak najdete spoustu škarohlídů, kteří budou psát opravdu ošklivé esemesky a e-maily. Kdybych tady měl reprodukovat, co jsou lidé schopní napsat na celý tým, na vedení svazu, na nás všechny, tak by se z toho spoustě lidem udělalo špatně," prohlásil Rybář, jeden ze strůjců velkého českého biatlonového boomu, který velkolepě odstartoval v závěru roku 2012.
Hned o den později fanoušci slavili šokující bronz Lucie Charvátové. Často velmi nevybíravě kritizované závodnice, která v minulých letech hned dvakrát uvažovala o ukončení kariéry.
"Za celý svůj život jsem dostala hodně negativních zpráv. Lidé si dokážou vylít zlost opravdu nepříjemným způsobem. Jsem ráda, že jsem se ještě nevzdala," podotkla sedmadvacetiletá usměvavá dívka.
Dění na sociálních sítích se najednou proměnilo. Na chvíli zmizely výzvy k ukončení kariéry i další vulgární útoky. Naopak se na ně ve velkém nahrnuli fanoušci úspěchu.
"To je nešťastná povaha lidí. Když se daří, tak super, jsme všichni s vámi. Když se nedaří, tak spousta škarohlídů začne být opravdu vulgární a přeje ty nejošklivější věci," přiblížil Rybář něco, co běžný člověk může pozorovat pouze prostřednictvím sítí.
To, co přijde závodníkům a dalším členům biatlonové reprezentace do e-mailů, je podle výpovědí z týmu ještě mnohem horší, konkrétnější a ve výsledku bolestnější.
Ondřej Rybář má pravdu, když tvrdí, že se podobnými výlevy nesmíte zabývat.
Zároveň ale on i Charvátová neúmyslně hejtry povzbuzují tím, že o jejich akcích mluví. Tím jim poskytují zřejmě opojný pocit, že na jejich výlevech záleží. Úplně je ignorovat by přitom bylo mnohem účinnější, pokud tedy nechtějí daného člověka přímo jmenovat a jeho útok zveřejnit.
Konstruktivní kritika vedená slušnou formou je a musí být součástí vrcholového sportu, není na ní vůbec nic špatného a právo na ni má každý z fanoušků. Plácat se po ramenou i ve chvílích nezdarů samozřejmě není řešení.
Skutečný profesionál kritiku umí přijmout, aniž by se urazil, a vzít si z ní to, co ho může posunout dál.
Překračování hranice ve zdánlivé anonymitě sítí, snižování se k útokům, nadávkám nebo dokonce k vyhrožování a přáním smrti ale takový přesah neposkytuje. Podle psychologů vypovídá jen o problémech útočící osoby, o nízkém sebevědomí, potažmo osobních problémech a nenaplnění.
Reagovat na člověka schopného najít si čas na hrubý výlev je proto kontraproduktivní z více úhlů pohledu. Adresáty "hejtu" rozvíjení podobného konfliktu vysiluje, může jim navodit úzkost a ve výsledku negativně ovlivnit sportovcovu psychiku. Útočníkům naopak dodává falešný pocit důležitosti.
A ten mohl po slovech Rybáře a Charvátové ještě nabobtnat. Po víkendových pokažených závodech pak byly některé vzkazy o to agresivnější, paradoxně pár dní po dalších památných závodech, které český biatlon opět vrátily mezi medailisty z velkých akcí.
"Snažíme se všechno dělat tak dobře, jak jen umíme. Ne vždycky se všechno podaří, občas nám to skřípe, ale Češi pořád patří mezi ty hlavní biatlonové národy," poznamenal ještě Rybář.
Biatlon je specifický sport. Nevypočitatelný. Když se daří jeden den, ten další může být všechno špatně. Hranice je tenká. To by si měli uvědomit především ti, kteří žijí v iluzi, že sportovní úspěchy jsou tady výhradně pro jejich potěšení, jsou povinné a samozřejmé.
Slovy Lucie Charvátové po nedělním stíhačkovém propadu ze třetího až na dvaačtyřicáté místo: "Vyvinulo se to v můj neprospěch, každopádně nejsem vůbec zklamaná. O tomhle sport je, v tom je krása biatlonu, že jednou můžete být nahoře a pak dole."
