Kde se momentálně s reprezentačním týmem nacházíte, v jaké fázi je příprava na novou sezonu?
V tuhle chvíli jsme na tradičním soustředění na Pokljuce. Je to závěrečná suchá příprava před prvním lyžováním na sněhu. Tréninky jsou zaměřené do rychlosti na kolečkových lyžích, ale jako celé léto ani teď nezanedbáváme vytrvalostí běžecké tréninky v horách nebo dlouhé výjezdy na kolech.
Jak se cítíte osobně, zdraví slouží? Odtrénovala jste zatím to, co bylo v plánu?
Musím zaklepat, že co se týče nemocí, tak ty mě obcházejí obloukem. Ale bohužel od loňské zimy bojuji s dlouhodobými zdravotními problémy a je otázka, jak moc mě nevědomky limitují v tréninku a co vlastně mohou způsobit. Věřím ale, že po zdravotní stránce jsem své tělo poznala zase o kus lépe a více se snažím řídit aktuálními pocity. Nicméně naplno dodržuji tréninkový plán a tréninky zvládám, tak uvidíme, jestli si dobrý pocit z letní přípravy přenesu do zimy.
Můžete přiblížit konkrétněji, o jaké dlouhodobé zdravotní problémy jde?
Jedná se o metabolické problémy, které pramenily z dlouhodobé tréninkové zátěže a stresu. Zcela mi znemožnily zpracovávat sacharidy.
Takže nyní už je to lepší, v tréninku vás tenhle problém neomezuje?
V tréninku ne. Spíš to není tak snadno pozorovatelné, postupně to oslabuje tělo, což se mi stalo i v loňském roce. Samozřejmě se to nejvíc projeví až v největším vyčerpáním, tedy v závodním období.
Už jste měli nějaké výkonnostní testy, kde byste si ověřila, jak na tom jste v porovnání s kolegyněmi v týmu? Jak dopadly?
Hlavním ukazatelem výkonnosti pro nás bylo MS na kolečkových lyžích v Novém Městě na Moravě a republikový šampionát v Letohradě. Běžecky jsme na tom všechny velmi vyrovnaně, takže rozhodně nezaostávám. Také jsme absolvovaly tradiční jarní i podzimní testy v Jablonci, kde testujeme běh, střelbu i závod na kolečkových lyžích. Je dobré, že jsem se v každé disciplíně od jara zlepšila. Otázkou ale zůstává, jestli jsou to směrodatné ukazatele, protože když si vzpomenu na svou každoroční výbornou podzimní výkonnost, zejména tady na soustředění na Pokljuce, tak realita v zimě poté byla kolikrát odlišná.
Když jsme spolu mluvili naposledy, po zveřejnění nominace na olympijské hry, vaše nálada byla hodně dole. Mimo jiné jste uvedla: "Je to příklad, jak se z mladé nadějné stane stará a neperspektivní." Jak se cítíte v tuto chvíli?
To, že aktuálně patřím v týmu k těm starším, už zřejmě nezměním. Náš tým na jaře opět omládl. Ačkoliv jsem přešla k biatlonu v relativně pozdějším věku, tak mám pocit, že už jsem něco zažila, jsem zkušenější a kolikrát mám tendenci vzpomínat, jak to bylo kdysi. Perspektivní bych ale ráda byla. Moje nálada je teď na té nejvyšší úrovni, protože trénovat mě baví a celé léto i díky tréninkovým změnám uteklo mnohem rychleji. Také máme pohodu v týmu, takže je to vlastně dvojitá radost z trénování.
Po loňské sezoně skončila celá řada reprezentantů, i mladých naději, které po olympijském cyklu ztratily motivaci. Objevily se podobné myšlenky i u vás, nebo jste měla v každém okamžiku jasno, že chcete pokračovat?
Byla jsem téměř přesvědčená, že pokud se něco nezmění, tak skončím. Jenže sportuji od dětství a je neskutečně těžké opustit něco, co děláte každý den. Myslím, že by bylo ještě brzy se vzdávat, protože motivaci trénovat a závodit jsem neztratila. Celá situace nakonec dopadla příznivě, protože došlo k trenérským změnám, což změnilo zaběhlé stereotypy. Není to nic neobvyklého, ke změnám dochází ve všech sportovních odvětvích i v jiných biatlonových týmech.
Takže změna na trenérských postech vám přinesla tu klíčovou motivaci?
Myslím, že ano. Ráda se řídím moudrem mého dědy, který vždycky říkal: "Pokud se máš někam posunout, musíš v tréninku něco změnit nebo navýšit tréninkové dávky." Trenér Egil Gjelland je pro mě velká změna, má nové tréninkové metody, jiný přístup k tréninku. Dopředu mě žene motivace a očekávání, zdali se tato změna v zimě ukáže jako pozitivní.
Co je v tréninku jinak, v čem změny spočívaly a bylo hodně složité si na ně zvyknout?
Trénink je mnohem pestřejší. Jednak jsme se navrátili k mému oblíbenému horskému vytrvalostnímu běhu - Krkonoše mám letos proběhané křížem krážem snad dvakrát - ale také jsme se zaměřili na striktnější rozdělení tréninkových intenzit. Pokud je trénink intenzivnější, je kratší. A také, že je důležité při tréninku v nízké intenzitě dodržovat stanovenou tepovou frekvenci a nikam nehnat. Zároveň jsme zjistily, že je to jediný možný způsob, jak přežít soustředění, neboť z tréninkových plánů nám zcela vymizela volna.
Jak byste popsala Egila Gjellanda jako trenéra? Má nějaká specifika, která vás třeba překvapila?
Egil je velmi optimistický, dokáže motivovat a především je empatický. Působí na mě jako silná osobnost, která má charakter a rysy typického Nora. Velice kladně hodnotím jeho přístup a způsob komunikace. Když se na něčem dohodneme, tak to platí. Také si vážím jeho důvěry, protože například není problém upravit trénink podle aktuálních pocitů. S tím souvisí i fakt, že jsem moc ráda, že jsem hodně tréninků během letošního léta mohla odtrénovat pro mě v nejlepším tréninkovém prostředí, tedy doma.
Jazyková bariéra není problém?
To je spíš zábava než problém. Anglicky se domluvíme bez komplikací. Pokud mi vysvětluje něco u střelby, tak mám pocit, že umí vnímat a vcítit se, což je někdy důležitější než slova. V týmu se snažíme komunikovat více anglicky než česky, aby měl všechny informace a znal souvislosti. A jazykovou bariéru vždy naprosto rozbije on, když se naučí nějaké slovo česky. A ne vždy se mu to povede dobře, takže to se pak hodně nasmějeme.
Máte nějakou konkrétní vtipnou historku?
Na minulém soustředění nám jako dezert podávali perník. My říkali česky perník, on si to zadal do překladače, jenže zřejmě měl špatnou výslovnost a řekl parník. Zcela rozhozeně se na nás díval, když zjistil, že si pochutnáváme na "big boat". Od té doby chodil jenom pro "velkou loď". A o pár dní později nakonec ještě zjistil, že tím může získat i pervitin.
Ondřej Rybář během léta prozradil, že trénujete více objemově a že jste z toho byly zpočátku trochu unavené a překvapené. Můžete to popsat?
Na jaře to bylo něco nového. Myslím, že teď už jsem si zvykla. Je dobře, že tréninky jsou rozdělené na objemové a intenzivnější. Řekla bych ale, že únava především pramenila z toho, že jsme nebyly zvyklé nemít tréninková volna. Třeba teď tady na soustředění, za více než dva týdny máme pouze jedno celodenní volno, kdežto dřív jsme mívali volno po třech tréninkových dnech. Objemové tréninky hodnotím kladně, většinou se dostaneme na kole nebo po svých do míst, kde jsem nikdy nebyla a o to víc nás to baví, když můžeme poznat kus světa.
Když jsme u dění v týmu, Michal Krčmář se nedávno v rozhovoru pro Aktuálně.cz vyjádřil v tom smyslu, že se bez Gabriely Koukalové může v reprezentaci více projevit síla týmu. Souhlasíte?
Nevím, jestli s tím můžu souhlasit. Sílu týmu vnímám stále stejnou - s Gábinou nebo bez ní. Je potřeba mít na paměti, že se stále jedná o individuální sport a člověk by neměl ztrácet svoji hlavu. S holkami v týmu vycházíme dobře a věřím, že stejně dobře by sem zapadla i Gábina.
Jaké je to bez ní?
Upřímně, častokrát mi chybí, vyzařovala ze sebe hodně energie a hlavně se člověka uměla zastat a podpořit. I díky ní můžu vzpomínat na své první zážitky z biatlonu, třeba když jsem s ní mohla bydlet při své premiéře ve svěťáku.
Dokáže si v tuhle chvíli představit variantu, že se Gabriela Koukalová k biatlonu ještě vrátí?
Neumím a ani jí to nemám za zlé. Pocity, které v sobě měla, byly zřejmě dlouhodobé a rozhodně zasahovaly mnohem hlouběji, než si my ostatní umíme představit.
Jaké si kladete osobní cíle do příští sezony? Je něco, na co se soustředíte, co chcete nejvíce zlepšit?
Nemám osobní cíle. Ráda bych, aby se mi v sezoně dařilo mnohem lépe než v té minulé a především, abych se vypořádala se všemi zdravotními problémy a nemusela komplikace řešit během zimy. Nemám ani žádná očekávání, jsem ráda, že můžu sportovat a že mě to baví. Takže se nakonec budu řídit oblíbeným heslem sportovců: Užít si každý závod.
Jaké jsou plány reprezentace do nadcházejících týdnů?
Začátkem listopadu se společně celá reprezentace přesune na soustředění za prvním sněhem do Finska. Bude to pro nás první lyžování, tak bude nezbytné připomenout si techniku na lyžích, najezdit potřebný objem kilometrů a na závěr se věnovat i rychlosti včetně kontrolního závodu. Doufám, že sněhové podmínky budou příznivé, protože vloni pršelo snad tři týdny v kuse a téměř všechen sníh nám roztál pod nohama.
