Co jste říkal na cestu Jiřího Veselého turnajem v Dubaji až do finále, přes věhlasné soupeře v čele s Novakem Djokovičem? Překvapilo vás to, že Veselý po letech strádání předvedl takovou jízdu?
Nějak zásadně mě to nepřekvapilo, protože víme, že tenis hrát umí. Jde jen o to, jaký chtíč po vítězství v sobě zrovna má a jak se zrovna chytí. Vezměte si, že v kvalifikaci měl problémy, bylo to hodně těsné. Když člověk kritické momenty zvládne, nabere sebevědomí. Aklimatizoval se, chytil se. Největší překvapení pro mě bylo, že porazil Španěla Bautistu-Aguta. S ním i s Djokovičem hrál výborně, dokonce zvládal i dlouhé výměny, byl ochotný je hrát, přehrával je i zezadu, stíhal. Dobré to bylo. Ůžasný úspěch pro něj.
Tomu se divili fanoušci po celém světě. Jak může Jiří Veselý takhle přehrávat fyzicky nejlépe připraveného hráče na okruhu? Jak jste si to vysvětloval?
Kurty tam jsou hrozně rychlé, říkala mi Markéta Vondroušová, že tamní centrkurt až extrémně. To mu sedělo. Pomohl si servisem, ale hlavně se srovnal v hlavě. Hrál proti soupeřům, proti kterým neměl co ztratit. To, že hraje slušně, mě nepřekvapilo vůbec.
On sám říká, že je schopný porazit nejlepší hráče, ale o týden později prohrát s totálním outsiderem někde na challengeru. V čem je problém z vašeho pohledu?
Všechno je v hlavě. Asi chybí trochu tah na bránu. Je to na něj moc i fyzicky, myslím si, že už mívá problémy, když sehraje pár dlouhých zápasů za sebou. Myslím si, že by mohl být fyzicky připravený lépe. Na druhou stranu v Dubaji sehrál sedm zápasů, což je samo o sobě úžasné.
Jak vidíte jeho budoucnost? Může se vrátit na pozice v první padesátce?
Pokud teď využije toho, co se mu povedlo a přenese si to dál, bude hrát dál s chutí, mohlo by se mu to povést. Klidně to ale může být jen výkřik do tmy. Teď na něj budou zase větší očekávání, že bude všechno vyhrávat, což on samozřejmě nebude. Má trochu nadváhu, je mohutný. Kdyby se udržoval a měl třeba o deset kilogramů méně, bude to výborný hráč. Jak je vidět, mohl by porážet kohokoli. Je tam zásadní otázka, jestli to jeho hlava zvládne, nebo nezvládne, a to se neodvážím předvídat.
Dvacetiletý Jiří Lehečka se zase zaskvěl nedávno v Rotterdamu. Šel z kvalifikace až do semifinále, porazil výborné hráče, trápil Stefanose Tsitsipase. A postoupil do první stovky. Jak se vám líbí, co se týče herní stránky i co se týče mentality?
Líbí se mi hodně. Stejně jako Tomáš Macháč. Herně jsou na tom velmi dobře a co vím, oba jsou pracovití a mentalitu mají nastavenou správně.
Ano, Macháč rovněž předvádí zajímavé věci, mladý Jakub Menšík uspěl na juniorském grandslamu, otázka se tedy nabízí. Přichází konečně kýžená renesance českého mužského tenisu?
K tomu je ještě daleko. Oni mají výhodu, že laťka je položená strašně nizoučko. Vyklubali se dva hráči, ale když to srovnáte s českýma holkama, je to nic. Udělá se tady semifinále v Rotterdamu a fanoušci už jsou z toho paf, že je tady najednou kluk, který může být v semfinále. Talentovaní jsou, potenciál mají, hovořit o renesanci českého tenisu je ale pro mě zatím předčasné. Zatím to je pořád malá základna, až budou tři Češi v padesátce a další tři do stovky, budu to hodnotit jinak.
Vít Kopřiva a Zdeněk Kolář jsou ve dvoustovce, Dalibor Svrčina a Jonáš Forejtek kolem třístovky…
Ano, přijde mi to ale zatím jako velká mezera. Na Jonáše Forejtka jsem ale hodně zvědavý, dávám mu šanci, pokud se zvedne. Teď se trochu zastavil, párkrát prohrál v prvním kole, měl nějaké zranění, tolik si nevěří. Je to na tenkém ledě. Ale čím víc kluků se tam bude drát, tím lépe. Mohou se pak vzájemně tlačit. Tenis se naučí každý, něco jiného je naučit se vyhrávat.
Co byste mladým poradil, co byste jim zdůrazňoval, aby měli větší šanci prosadit se do absolutní špičky?
Ať trénujou, ať pořádně makají. Já mám pořád pocit, že u nás se oproti třeba Španělsku nebo Francii málo trénuje. Rozhodně nechci sahat do svědomí těch konkrétních hráčů, o kterých se bavíme, spíš tím myslím celý český systém. Vidím, co se tady dělá a to je slaboučké. Já vždycky říkám: Tenis se nehraje, ten se žije. Když hráči nebudou všechno podřizovat tenisu, tak nemohou být ve špičce, rozhodně ne v tomhle současném masakru, který se ve špičce hraje.
V té obrovské konkurenci v mužském tenisu, v tom masakru, jak říkáte, záleží hlavně na přístupu, nastavení v hlavě. Často přichází brzké uspokojení, když se vydělají první peníze. Hráči zpohodlní. Může to být problém?
To je další věc. Jak jsme tady trochu chudší, tak stačí málo. Něco si vydělají a začne jim to stačit. Často to tak je. Jde jen o to, jestli mají v hlavě touhu patřit mezi nejlepší. To by je mělo hnát. Pokud člověka uspokojí, že je 70. na žebříčku a vydělává slušné peníze, tak z něj žádná velká hvězda nebude.
Mají Češi šanci v nadcházejícím duelu Davisova poháru v Argentině na antuce proti Diegu Schwartzmanovi a spol.?
Nemyslím si to, obzvlášť na antuce to bude hodně složité. Myslím si, že tam budou za každý bod vděční.
