Praha - V záplavě tenistek na pražské Štvanici byste ji mohli přehlédnout. Batoh na rakety zakrývá většinu útlé šlachovité postavy. Totožnost turnajové jedničky a největší hvězdy Markéty Vondroušové prozradí její čtyřnohý přítel, který cupitá po jejím boku.
Něco přes tři měsíce staré štěně mopse jménem Brownie si paničku neustále pohledem kontroluje a zjišťuje, zda se nechystá z růžové kapsičky pověšené na bílém vodítku vytáhnout nějaký ten piškot.
Po pár dnech turnaje se psí maskot stává téměř srovnatelnou hvězdou jako osmnáctiletá tenistka. Každý si ho chce pohladit. Nejvíce práce s fanoušky má ale přeci jen sokolovská rodačka.
"Markéto, můžeš se mi podepsat?" osloví nesmělý asi sedmiletý chlapec Vondroušovou a zdvihá k ní obrovský tenisák, na kterém už několik autogramů svítí.
"Podepíšu, ale nemám fixu," odpoví mu tenistka, která se zatím protahuje poblíž kurtu a čeká, až se dohraje zápas, po kterém přijde na řadu ona.
Chlapec si rychle prohledává kapsy a černý liháč najde až v té poslední zadní. Hráčka se mu podepíše, vrátí psací náčiní a šťastný klučina si obřadně nese žlutý balon k mamince, která stála opodál a pozorovala, jak si její syn při žádosti o autogram vede.
Takových situací zažije Vondroušová během pražského turnaje bezpočet. V zimě ji jako teenagerku z páté stovky žebříčku znal málokdo, teď je z ní hvězda. Někdo chce společnou fotku, jinému stačí podpis. Česká tenistka žádostem bez problémů vyhoví a odbavuje je jak na běžícím páse.
Podobně vypadají její zápasy. Do prvního kola jí los určí krajanku Terezu Smitkovou, kterou dobře zná. Na trávě v Birminghamu spolu před měsícem svedly velkou bitvu, kterou Vondroušová musela v druhé sadě otáčet a rozhodnout až ve třetí.
"Na antuce mám ale víc šancí ji brejknout, je to pomalejší, snáz jí to můžu vracet," tuší nasazená jednička.
"Hlavně nevypadnout v prvním kole," honí se jí hlavou. Je nervózní, přišla se podívat spousta lidí a všichni věří, že celý turnaj vyhraje právě ona. Stejně jako Smitková si tak prohraje úvodní servis.
Po první pauze na lavičce se ale oklepe a už pokračuje v bezchybném tenisu. Ukazuje skvělou defenzivu, krajanka kupí chyby. Ani ne za hodinu je po zápase. Smitková uhraje jen čtyři gemy, hladký postup do druhého kola.
Za novináři dorazí s Browniem v náručí. "Celý zápas prospal, asi ho to moc nezajímalo," směje se a sama ani netuší, kdo ji čeká v dalším utkání.
Poznáte, kdo dneska slavil první výhru na štvanickém turnaji? Jako správnou odpověď bereme pouze jméno tenistky a mopsíka zároveň :)
Zveřejnil(a) Sport Aktuálně.cz dne 25. Červenec 2017
A možná je to dobře, nemusela si tak po vítězství kazit náladu. Ruska Anastasija Komardinová nepatří k nejoblíbenějším tenistkám na okruhu. Dvacetiletá hráčka trénuje na pražské Spartě, umí dobře česky a zdejší hráčky dobře zná. Do utkání zjevně nastoupí s jasným cílem Vondroušovou rozhodit.
Ruska se nezvykle dlouho utírá ručníkem, zdvihá ruku, aby Češka počkala s druhým servisem, snaží se soupeřce narušit rytmus. Přesto favoritka vítězí v prvním setu hladce 6:1.
Komardinová si v přestávce odběhne na toaletu, v druhém setu jede všechno nanovo. Hráčka, kterou najdete až ve třetí stovce žebříčku, zdržuje, jak se dá, za stavu 1:2 podklouzne a uprostřed gemu si vyžádá ošetření.
"Jasně, teď se necháš ošetřit, chceš mě akorát rozhodit," říká si Vondroušová, kroutí při tom hlavou a jde si sednout na lavičku.
Bohužel to zafunguje. Česká hráčka si prohraje servis a v druhé sadě je srovnáno na 2:2. Pak je to velká přetahovaná, obě tenistky bojují o každý fiftýn. Vondroušová se však nesportovně chovající se Ruskou zastrašit nenechává.
Slovenka překypovala štěstím
"Jooo, pojď, jedem," povzbuzuje se až nezvykle často a hlasitě Češka. Zabírá to, čtyřmi vyhranými gemy v řadě dotahuje zápas do vítězného konce.
I když to byl hodně emotivní duel, netuší, že ta nejvíc psychicky náročná bitva ji teprve čeká. Slovenka Chantal Škamlová se do turnaje dostala jako lucky looser z kvalifikace a v souboji proti domácí naději potvrzuje, že štěstí jí opravdu přeje.
První set ještě Vondroušová zvládne, ale v tom druhém se nestačí divit, co soupeřka předvádí. Co chvíli je slyšet dutý zvuk, jak Škamlová usazuje míče na plastové lajny. Češka je zoufalá.
"To snad není možný, ona trefuje jen lajny," zakloní po dalším winneru Slovenky Vondroušová hlavu a doprovodí to i nějakým tím peprnějším slovem.
Škamlová opravdu vytahuje nejlepší možný tenis, kterého je schopná. Dává Vondroušové pocítit její vlastní medicínu, z těžkých pozic vrací parádní dlouhé míče, a když už nemůže někam dosáhnout, přehodí si raketu do levé ruky a balonek opět dostane do kurtu.
"To jí přece nemůže vycházet pořád," věří česká hráčka a zkouší střídat údery do soupeřčina bekhendu i forhendu. Vyplácí se to, Slovenka udělá v klíčových chvílích pár chyb a prohrává rozhodující třetí sadu.
Únava z těžce vydobytého vítězství se projeví v semifinále proti Denise Allertové. Vondroušová jí sice rychle nadělí kanára, ale to je zapříčiněné spíše nervozitou a častými minelami krajanky než vlastní hrou.
V druhém setu se turnajová trojka zlepší a na favoritku v klíčových fiftýnech dolehne tíha okamžiku. Navíc se čím dál častěji drží za záda, v kterých jí něco táhne, když se rozpřahuje na servis. Bude to další třísetová bitva.
Ve finále jí bolest vystřeluje až do kolen
V koncovce se ukáže, že navzdory tomu, že Vondroušová teprve nedávno oslavila plnoletost, má pevnější nervy než čtyřiadvacetiletá Allertová, a získá pár důležitých fiftýnů potřebných k účasti ve finále.
"A to bude taky české, ale celý život budu potkávat krajanky, musím si na to zvykat," říká po utkání novinářům.
Do boje o titul se totiž překvapivě protáhla držitelka divoké karty Karolína Muchová. Silově skvěle vybavená hráčka, jejíž tenis hodně připomíná ten mužský. Vondroušová tuší, že to nebude nic snadného, i když její dvacetiletá protivnice postupem do finále nakukuje teprve do třetí stovky.
Zprvu to vypadá na snadnou práci. Muchová hraje ukvapeně, kazí míče z nepřipravených pozic a Vondroušová má během chvíle brejkboly na 5:1. Ty ale nepromění a outsiderka se probere. Začíná 74. hráčce světa zle zatápět.
O zbytek se postará třicetistupňové vedro, které naplnilo Štvanici. Bolest zad se navíc rozšířila do celé horní poloviny těla a nyní vystřeluje až do kolen. Vondroušovou to už netrápí jen při servisu, ale bodání cítí i při výměnách. Po těch delších zapíchne raketu do antuky a v předklonu dlouho odpočívá.
Na tabuli tak najednou svítí 5:5. Obě hráčky melou z posledních sil, Muchová, která nastoupila s bandáží kotníku a zatejpovanou pravačkou, jich uspořila přeci jen o něco méně a úvodní sadu ztrácí.
Moc jí nepomáhá ani to, že se jde mezi sadami převléknout, brzy prohrává 1:4. "Hlavně se vyhnout problémům jako v prvním setu, už chci konec," vštěpuje si Vondroušová. Tentokrát předvádí jednoznačný výkon a slaví v sedmém finále sezony pátý titul.
Další trofej pro babičku, která se jí stará o pomyslnou síň slávy. "Teď si potřebuju odpočinout, než pojedu na betony, už mám těch zápasů moc," vypráví po ceremoniálu o tom, jak moc musela zatnout zuby, aby na domovské Štvanici vyhrála.
Tak se rodí šampionka.
