Komentář - Má za sebou úžasnou sezonu. Tři tituly, dvě čtvrtfinále a jedno semifinále grandslamu, osm týdnů v čele světového žebříčku. To, co se povedlo Karolíně Plíškové za deset měsíců, se drtivé většině tenistek nepodaří nastřádat za celou kariéru. Ale sama není úplně spokojená, tuší, že má na víc, že tohle všechno přece jen bylo ještě málo a ty nejšťastnější chvíle na ni dosud čekají.
V pětadvaceti letech se rodačka z Loun pořád zlepšuje, rok co rok je žebříčkově výš. Kvalita její hry roste, hlavní zbraní už není jen nepředvídatelný servis, v Singapuru na Turnaji mistryň přidala i parádní práci na returnu a ukázala zase o trochu zlepšený pohyb od základní čáry. Ale co je to platné, když velká trofej zatím ne a ne přijít.
Poslední podnik sezony chtěla završit triumfem, ne proto, že by sezonu zakončila návratem na světový trůn, ale proto, aby ostatním i sama sobě dokázala, že může velké turnaje vyhrávat.
Ale nestalo se, zase jí největší úspěch kariéry unikl těsně před cílem, tentokrát v semifinále. Plíšková tuší, že pořád má limity, které potřebuje odbourat. To vysvětluje, proč bude mít za jediný rok už třetího trenéra. Po Davidu Kotyzovi a krátkodobé výpomoci Australanky Rennae Stubbsové přichází Tomáš Krupa.
Od pohledu přísný kouč bude mít v novém angažmá jasný úkol, napumpovat do české jedničky instinkt zabijáka, který jí pořád schází. V Singapuru byla nad její síly Dánka Caroline Wozniacká, osmadvacetiletá bývalá jednička, které fanoušci i novináři často připomínají, že ač byla na špici žebříčku, nikdy nic pořádného nevyhrála. Až nyní se dočkala, ovládla Turnaj mistryň.
A přitom chybělo málo a bylo všechno jinak. Plíšková měla v možná nejpohlednějším utkání turnaje nad Wozniackou šest setbolů. Ani jeden ovšem nevyužila. Obzvlášť v tiebreaku první sady se v klíčových chvílích držela zpátky a místo toho, aby ze sebe vyškrábla ještě větší odvahu a agresivitu, čekala, jestli soupeřka udělá chybu. Ta se jí ale vyvarovala a zaslouženě zvítězila.
Umění převzít ve správný moment otěže utkání a vytáhnout ze sebe to nejlepší dělá velké šampionky. Plíškové k tomu ještě nějaký ten krok chybí. Ukázala to letos ve Wimbledonu proti Rybárikové, stejně tak ji na to upozorňoval trenér Kotyza po prohraném čtvrtfinále US Open.
Zatím se však z předchozích zkušeností příliš nepoučila. Změnit by to měl právě Krupa. Však si teď už jeho bývalá svěřenkyně Barbora Strýcová dva roky pochvalovala, jak jí i v jejích 30 letech nekompromisním přístupem k tréninku posouval hranice. Někdy s ní jednal jako s chlapem, ale i díky tomu nejspíš zažila dvě nejúspěšnější sezony kariéry.
Otázkou je, nakolik se bude Plíškové chtít rady Krupy poslouchat. Už Kotyza jí nabádal k většímu risku ve hře, a to i za cenu toho, že přijdou chyby a větší výkyvy ve výkonech. Češce se nelíbilo, že ji chce trenér až příliš měnit, a vzájemná spolupráce skončila.
Tenistek, které se dokážou zakousnout, a jít v zápasech přes mrtvoly, když na to přijde, není přehršel. Ne každá na to má tu správnou povahu a hlavu. Pokud ale Plíšková dokázala bez většího váhání jít za trenérem fedcupové kamarádky a ulovit ho do svého týmu, i když tušila, že to udělá zlou krev, měla by mít dostatek odvahy i pro dění na kurtu.
