Brno – Výhry nad Maďarskem a Francií, prohry s Německem a Běloruskem. Čtvrté místo v tabulce, ale před sebou zápasy s Kanadou, Finskem a Spojenými státy. Taková je aktuální bilance slovenských hokejistů na mistrovství světa v Rusku.
"Ty výkony jsou podobné, jako když mícháte zeleninovou polévku a dáte do ní všechno možné. Nebude to ani dobré, ale ani špatné," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz bývalý československý reprezentant Jozef Golonka.
V týmu Slovenska navíc prý nepanuje zrovna přátelská atmosféra. Jak přiznal po středečním utkání s Běloruskem trenér Zdeno Cíger, na střídačce proběhl konflikt mezi členy první útočné formace. "Hráči by si měli uvědomit, že jeden druhého musí respektovat," kroutí hlavou nad údajnou roztržkou Golonka.
Jak hodnotíte působení slovenské reprezentace na šampionátu?
Šest bodů je dost málo na to, co naše veřejnost očekávala. S Němci jsme prohráli již v přípravě, ale v té době ještě nebylo naše mužstvo kompletní. Teď jsme padli dokonce vyšším rozdílem. Mám z toho velmi smíšené pocity.
A zápas s Bělorusy?
Dostat čtyři góly za jednu třetinu, to je opravdu umělecké dílo. Tam snad byli nějací zaklínači hadů. Bělorusové byli dvě třetiny jako omámení a my nedokázali dát třetí gól. Pak by ten výsledek byl možná jiný. Měli bychom devět bodů a šance na čtvrtfinále by byla reálná. To by podle mě byl maximální cíl, kterého může současný tým dosáhnout.
Slováci zaostávají bruslařsky
Vstup do turnaje byl přitom velmi povedený…
Buďme upřímní. Maďaři jsou nováčci. I když je to s nimi takové malé derby, tak ten výsledek nemůžeme brát vážně. Maďarsko je stále ve vývoji. Sice bruslí dobře, ale zkušenosti jim chybí.
Co je tedy tou největší slabinou slovenského týmu?
Po Maďarech jsme bruslařsky nejméně připravené mužstvo. Dáni velmi dobře bruslí, také Němci se zlepšili a jsou stále v pohybu. Francouze jsme sice porazili vysoko, ale bruslařsky byli minimálně na stejné úrovni jako naši hráči. Měli jsme tehdy štěstí, že tam ty góly padly. Dnes už není tak důležitá technika, ale jde o to, jak je ten hráč rychlý a jak rychle atakuje soupeře.
Jak to myslíte?
Hokej se dostal do fáze, kdy se víc bojuje, než hraje hokej. Rozhodčí mají velmi těžkou úlohu, protože nedokáží kolikrát posoudit, co je faul a co je souboj u mantinelu. Jsou tam jednoznačné brutální fauly u mantinelu, které ti rozhodčí přecházejí jako by nic, ale vzápětí zapískají, když někdo někoho omylem podrazí. To v NHL se víc hraje hokej a neděje se tolik faulů, jako na těchto mistrovstvích světa. IIHF s tím bude muset něco udělat. Nejde o to, aby se někdo přizabil, ale jde o to, aby diváci viděli pořádný hokej.
Někteří konkrétní slovenští hráči nepředvádějí výkony, které by se od nich očekávaly. Příkladem může být Martin Réway…
Nevím, o jakých hvězdách v týmu můžeme mluvit. Jediný, kdo ukazuje svůj standart, je Sekera. Ten hraje velmi dobře. Brankáři podávají střídavé výkony. Martin Réway měl úraz ve Švýcarsku a myslím si, že to na něm zanechalo stopy. Byl to brutální zákrok a zabrzdilo to trochu tu jeho odvahu, bystrost a herní aroganci, kterou musí mít každý dobrý hokejista.
Konflikt na střídačce během zápasu je nepřípustný
Réway a jeho spoluhráči z první formace jsou v posledních dnech hodně diskutováni kvůli údajnému sporu během první třetiny s Běloruskem. Co si o tom myslíte?
Pokud takové intriky v pozadí nepřestanou, bude to špatné. Nepamatuji si, že by v Čechách někdy hráči udělali nějakou revoluci. Ti přijdou na led a chtějí vyhrávat. Je boj o to, kdo v tom národním mužstvu bude hrát. To u nás není. Pokud se můžeme vymluvit, vymluvíme se. Podepisují se všelijaké petice proti prezidentovi, proti vedení…
Hráč by měl především hrát, manažer se má postarat o to, aby bylo vše v pořádku, a trenér má trénovat. To u nás nefunguje. Proč ti hráči podepisovali na začátku sezóny petice proti prezidentovi svazu? Copak jim pomůže v tréninkovém procesu? Nepomůže. Pokud se děje toto, pak se nedivme, že nastane na střídačce během zápasu nějaká konfrontace. Naši hokejisté si musí uvědomit, že jeden druhého má respektovat. Jinak ten soulad v mužstvu nebude dobrý.
Co je tedy potřeba změnit v politice slovenského hokeje?
U nás se dostávají do vysokých pozic lidé, kteří chtějí dělat hokej jako nadšenci. Hokej je ale profese, nadšení nastupuje až po čase. U nás existují rodiče, kteří chodí se svými dětmi na hokejové tréninky a jsou schopni podplatit trenéry, aby hrály. Z toho ale my nevyžijeme. My musíme hledat talenty. Nechci raději ani říkat, na jaké úrovni je školení našich trenérů. Vše to souvisí s tímto debaklem, který právě zažíváme.
Když sleduji slovenský hokej, bohužel mi to připomíná potápějící se Titanik. Bude potřeba tak pět let systematické práce, abychom začali znovu budovat nějaké mužstvo. Ten tým, který je momentálně na mistrovství světa, může být dobrý za dva roky, když tam přijde někdo, kdo stabilizuje poměry na střídačce.
Velká kritika se snáší na trenéra Zdena Cígera. Jak podle vás zastává svoji roli na střídačce?
Zdeno Cíger to vzal na sebe, když všichni ostatní couvli. Oslovení trenéři viděli, že slovenští hokejisté připravují bojkot a nenašel se nikdo, kdo by mezi ty hráče vstoupil a vzal na sebe to riziko. Nyní směřuje veškerá kritika jen na Cígera. Když to šlo, všichni za ním stáli. Teď to nejde a… to ho budeme chtít oběsit nebo co? Tak se toho tedy měl ujmout některý z těch oslovených bývalých hráčů, kteří jsou v Americe. Šatan dostal nabídku, nechtěl. Vynikající by byli například Pálffy nebo Stümpel. Ti mladí by je respektovali, protože oba byli za velká esa v NHL. Nenechali by si mluvit do hokeje.
