reklama
 
 

Žokeje Váňu porazily dvě ženy. I tak měl ovace vestoje

23. 12. 2009 8:20
Sportovce roku nevyhrál, přesto je výjimečný.

Praha - Byl to rok, ve kterém Josef Váňa pošesté vyhrál Velkou pardubickou, jako první dostihový žokej dostal státní vyznamenání od prezidenta Klause a nic důležitého v těle si nezlomil ani nerozdrtil.

Ve všech třech ohledech tedy období výjimečné.

Sedmapadesátiletému mladíkovi Josefu Váňovi chybělo jen málo, aby se stal v hlasování Klubu sportovních novinářů sportovcem roku 2009. Skončil třetí.

Z Váňova životního příběhu by si mohli učit především studenti medicíny. Ani by nepotřebovali skripta.

Výčet zlomenin

Fenomenální žokej přiznává, že nemá kost, která by nebyla alespoň jednou zlomená.

Na internetových stránkách výrobce preparátů, které pomáhají lidem se sníženou hybností, se pod fotkou Josefa Váni v sedle koně uvádí přesný výčet jeho zranění.

Zlomenina pánve, zlomená všechna žebra, zlomenina dvou obratlů, pět fraktur levé a tři fraktury pravé klíční kosti, roztříštěné pravé rameno, fraktury zápěstí na obou rukách, zlomenina levé nohy nad kotníkem, roztříštěná patní kost, zlomená čelist, pět otřesů mozku, žebrem propíchnutá plíce, totální endoprotéza kyčelního kloubu.

Čtěte také:
Další pocta pro žokeje Váňu. Dostal medaili Za zásluhy
Pardubická pohádka: Váňa pošesté vítězem
Čtenáři Aktuálně.cz: Sportovcem roku by měl být Váňa

Nejhorší okamžik jeho kariéry je znám. V roce 1994 v Baden-Badenu ho zalehl kůň a Váňa byl blízko smrti. Dva dny v kómatu, utržená plíce. Dostal se z toho a po pár měsících už zase závodil.

S umělým kloubem, tedy ve stavu, v němž jeho vrstevníci sahají po berlích a přejí si, aby zase dokázali alespoň normálně a bez bolesti chodit, Váňa vyhrál letos nejtěžší dostih kontinentální Evropy. V sedle osmiletého hnědáka Tiumena letos v říjnu přeskákal a přespurtoval všechny soupeře ve Velké pardubické. Na počátku dostihu mu věřil málokdo (kurz měl 16:1).

Byl to od něj risk, ostatně jako každý dostih, do kterého jde. Jenže zatímco lékaři i další lidé považují za riziko startovat v dostizích po tolika operacích a v tolika letech, Váňa se ukrutně bál jiné věci.

"V sobotu, den před Velkou, mi v exhibičním dostihu veteránů zase vypadl bič z ruky. Dost mě vylekalo, že by mi mohl vypadnout znovu ve Velké a celý rok by se o tom psalo," svěřil se v rozhovoru Hospodářským novinám. Brnění v pravé ruce nakonec odstranila masáž před dostihem.

Velký příběh

Nejstarší aktivní žokej v Česku Josef Váňa se narodil 20. 10. 1952. Tedy ve stejném roce brankář Jiří Králík, který už hokej pouze komentuje, trenér Alois Hadamczik, který ostatní do hokeje honí, nebo tenista Guilermo Vilas, jenž už nastupuje jen ve veteránských turnajích.

Váňa je vítěz 182 dostihů v roli jezdce a asi pěti stovek v roli trenéra. V poslední době už jezdí jen málo. To jeho úspěchu nic neubírá, spíše naopak. „Je to součást velkého příběhu. Představme si Petra Čecha, který sedí celý rok na lavičce Chelsea, akorát dva týdny před mistrovstvím světa odehraje přátelák v Horních Počernicích, pak jede na šampionát, dál sedí na lavičce, a ve finále rozhodne o českém vítězství. To je v posledních letech Váňa," popisuje Váňův poslední rok jeden z mála dostihových specialistů mezi novináři Martin Cáp.

Váňa si tento styl navíc může dovolit. O konci jezdecké kariéry mluví pravidelně už od roku 1998, říká, že se bude soustředit na trénování. Jenže Velká v Pardubicích mu prostě nedá spát. Celý rok se doma na Karlovarsku připravuje, lehce se rozcvičí v jednom, dvou dostizích a jde na věc. Může si to dovolit, jeho stájový jezdec Josef Bartoš patří mezi nejlepší v Evropě a syn Josef mladší byl letos poprvé českým šampionem na překážkách. Ti dva dávají Váňovi tu volnost ke kompromisu: už nejezdit a zároveň moci startovat ve Velké.

Dostihy a ti druzí

Srovnávat Váňu s ostatními finalisty Sportovce roku, tedy srovnávat dostihy s ostatními sporty, je trochu ošidné. V dostizích se nejezdí žádný světový šampionát nebo Liga mistrů. „Vždycky jsem se v této anketě snažil dávat hlas těm, kteří uspěli v mezinárodním srovnání. Tomu, kdo přivezl titul nebo medaili třeba z mistrovství světa," popisuje dlouholetý sportovní novinář Josef Káninský. A jistě nebude mezi hlasujícími sám.

Váňa je ve svém oboru slavné jméno především v Anglii, Irsku či třeba v Německu. Znají ho také v Rusku, kam ho loni pozvali na speciální hostování do velkého dostihu v Moskvě. Váňův letošní úspěch ve Velké se stal titulní událostí specializovaného britského deníku Racing Post, ale stejný prostor jako v českých novinách po Velké pardubické dostal Váňa například i v Daily Telegraph.

Váňa je člověk, který fascinuje určitý okruh  lidi po celé Evropě a bývá srovnáván s velkými postavami historie dostihového sportu.

"Překážkové dostihy určitě můžeme chápat jako regulérní sport a největší události tohoto odvětví - Grand National a Cheltenham Gold Cup v Anglii a Velká pardubická u nás jsou velké a mezinárodní mega-akce. Vítězství v nich se klidně může rovnat tomu, co dokázala třeba Martina Sáblíková kdesi mezi Holanďankami," tvrdí dostihový novinář Cáp a dodává: " Ano, dosud neexistuje jedna akce, na které by startovali na jednom místě a v jeden čas všichni nejlepší na světě, ale ono to vyplývá z logiky věci. Koně nejsou stroje. Mimochodem v letošní "Váňově" Velké startovalo šest cizinců - čtyři Britové, Ir a Francouz."

Intenzita, s jakou se musí dostihový žokej připravovat, s ostatními sporty srovnatelná je. Váňa trénuje minimálně čtyři hodiny denně. Především samozřejmě jezdí na koni, ale i na kole a pár minut tráví i plaváním."Rád bych běhal, ale s umělým kloubem to moc nejde," přiznává.

Měří 165 centimetrů, váží 65 kilogramů a váhu, tu si hlídá.

Váňa jako podnikatel

Josef Váňa už na první pohled působí jako zemitý člověk, jako muž, který městský život příliš nemusí. Ale takový dojem může být v jeho případě klamný.

Už od mládí je drsný k sobě i k druhým. Když byl na učilišti, zmlátil několik spolužáků, kteří znásilnili jeho kamarádku. Oni skončili v nemocnici, on musel načas pryč z učňáku.

Tvrdost mu zůstala dodnes, jak potvrzují lidé, kteří s ním pracují. „On je samozřejmě zemitý, lidovější člověk, ale zároveň je velmi chytrý, opravdu obchodník. Umí odhadnout, jak kde komunikovat, takže s námi dostihovými novináři se baví jinak, než s novináři-laiky, co s ním jedou dělat rozhovory jen v říjnu, když je Velká," potvrzuje Martin Cáp.

Mimo to, že je vynikající sportovec, Váňa zvládl být i tvrdým podnikatelem. Být dostihovým trenérem v evropském měřítku neznamená jen  ovládat koňské řemeslo, ale též být velmi dobrým manažerem a mít schopnost dobře organizovat logistiku. To Váňa umí. Jako jeden z mála lidí z dostihového sportu pochopil, jak důležitý je marketing a jak se dělá. Vstřícnost k médiím se mu hojně vrací.

Za úspěch považuje už to, že se dostal mezi nejlepších deset sportovců v republice, i když s upřímností, k níž nemá daleko, přiznává, že takového ankety nejsou pro něj úplně rozhodující. „Mně je jedno, kolikátý skončím, ale možná bych si úspěch zasloužil, protože jsem pro něj udělal hodně," řekl v jednom z rozhovorů.

autor: Zdeněk John | 23. 12. 2009 8:20

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama