Jak jste na tom zdravotně teď, kdy zbývá 38 dní do startu olympiády?
Rameno není stoprocentní, to ani za takovou chvilku nejde. Ale posiluju ho pomocí fyzioterapeutických cviků, jen takových základních, nemůžu dělat nic těžkého v posilovně. Po delší námaze je cítit, když jsem například byla o Vánocích čtyři hodiny na běžkách, tak ano, ale jinak nebolí vůbec. Jsem každopádně pozitivní, je ještě téměř měsíc a půl do mého startu na olympiádě a jsem zvyklá jezdit i v horším stavu.
Hrklo ve vás, když jste ve Val Thorens upadla na operované rameno?
Samozřejmě jsem se bála, protože tohle rameno se může poškodit víc, je tou operací staženější a tedy i zranitelnější, než když je roztažené. Navíc to bolelo víc než normálně. Něco se tam lehce pochroumalo, uvidíme, jak se to bude řešit dál, ale zatím jedeme konzervativní cestou, protože není moc času. Ale není to tak, že bych nemohla hýbat rukou.
Takže ani v závodech by vás to nemělo omezovat?
Není to vyzkoušené na startech, zatím jsem jezdila na snowboardu jen tak volně. Uvidíme, jak to půjde, ale určitě začnu pomalu, protože budeme trénovat olympijský start a tam není potřeba tolik energie, protože člověk padá hluboko dolů.
Budete kvůli zranění ještě upravovat program sezony před olympiádou?
Jsou ještě tři svěťáky, vynechám jen Bansko, protože tam je to pouze sprint, krátká dvacetivteřinová trať, to by nemělo cenu. Plánujeme jet celý tým do Turecka a pak bude německý Feldberg, odtud už pak pojedu 5. února rovnou na olympiádu, zbytek týmu o den později.
Od poloviny prosince jste ale nejezdila, nebojíte se, že vám to pak na hrách bude chybět?
Taky jsem si nejdřív říkala, že když nepojedu tři závody, že to bude problém. Ale teď už mám za sebou o dva závody víc než normálně, a když to sečtu s těmi, co mě čekají, budu mít před olympiádou stejný počet závodů, jako jsem měla před hrami v Soči. A když k tomu připočítám i strávené hodiny na sněhu, mám toho víc než tehdy.
Už na vás doléhává tlak obhajoby olympijského zlata?
Trochu se mi to ulehčilo tím zraněním. Teď je možná o polovinu méně těch lidí, kteří mi věřili, že olympiáda bude úspěšná, a tlak se tím na mou osobu zmírnil. To mi vyhovuje. (smích) Ale je těžké nevnímat, že se Korea blíží, teď jsem byla zavřená doma v Krkonoších a obklopená kamarády, kteří vědí, že nepotřebuju o olympiádě slyšet, takže zatím to jde.
Teď se přesouváte na Dolní Moravu, kde vyroste kopie startu olympijské trati. To je tak specifický, že ho musíte na soustředění trénovat?
Je. Třeba ve Feldbergu byl loni start tak vysoko tím, že se stojí na lešení a skáče se dolů. Ale bylo to tak tři, možná čtyři metry, na olympiádě to bude sedm metrů vysoký skok do takového rádiusu a hned pak před námi bude další vysoká překážka. Nikde nic tak vysokého nebylo. Viděli jsme ale videa švýcarských skicrossařů, kteří to nějak zvládli, tak myslím, že to taky nějak zvládneme.
Nemáte strach, že přece jen první překážku ani nevyjedete?
Jsem na to zvědavá. Mělo by to být vypočítané, první jízda je vždycky nejpomalejší a pak, jak si člověk zvyká, tak se zrychluje. Kdyby to nešlo, můžou to na olympiádě vždycky přestavět. Půjde o to, jestli když se dole někde trochu ťukneme, aby to pořád šlo vyjet a nebylo to nastavené jen na maximální rychlost.
Co říkáte na olympijskou kolekci, která se inspirovala vaší oslavou v Soči, kdy jste si otočila bundu naruby a chodila ve zlaté barvě?
To se mi líbí a překvapilo mě to. Jsem ráda, že to tak bude i proto, že minule jsme se museli extra ptát, jestli si bundu můžeme na vyhlášení otočit. Teď už případně nebudu muset. (smích)
