A to nechce. V budoucnu ji však nevylučuje. Potěšilo by ho, kdyby jeho potenciální biografie někomu pomohla.
Na ryby a na tenis
Konce kariéry Jana Železného si na svých stránkách všimla také Evropské atletické asociace (EAA).
Na vrcholu se Železný držel celých dvacet let, během nichž nasbíral bohatou kolekci medailí a vyznamenání. Nezlomila ho ani vážná zranění. Posledního závodu se zúčastnil v září v Mladé Boleslavi. Nyní cítí, že přišel čas vrátit se k rodině a činnostem, jež mu závodní dráha neumožňovala. Na mysli má rybaření a tenis, píše se na stránkách EAA.
Svou mezinárodní kariéru Železný zahájil v Banské Bystřici, kde působil jako voják. Jak píše Železného hlavní manažer Alfons Juck, tehdy neměl nic jiného než talent, oštěp a velké úmysly. Během své dráhy vystřídal pět trenérů, dokonce startoval i se svým otcem. Nejvíce ho však poháněla vlastní vůle. Potřeboval jen několik rad. V pozdějších letech trénoval převážně sám. Jednu ze studených evropských zim strávil na dlouhém tréninkovém kempu v severní Africe.
Kariéru ukončil asi v nejlepší době, na kontě má tři zlaté olympijské medaile. Přesto se objevuje domněnka, zda naplnil všechny své cíle. Co třeba zlato z evropského šampionátu nebo překonání magické stometrové hranice?
Jan Železný k tomu Alfonsi Juckovi říká: "Skutečně tolik mi toho neuniklo. Nemrzí mě, že jsem nepřehodil sto metrů. Zajisté se to někdy někomu podaří. Přinejmenším mám medaile, které mi nikdo nevezme. Všechny pro mě mají velikou cenu a každá se váže k něčemu památnému. Vidím film, jak získávám některou z medailí, a vždy mě to přenese zpátky. Velmi důležité pro mě bylo udělení medaile, od státní na pódiu, tónů státní hymny až po další sledování. To bylo skutečně neobyčejné."
Tři mladé naděje
"Výhry jsou krásné, ale neposunou vás vpřed.Tento posun je možný pouze tehdy, pokud si jej nepřipustíte," přidává ze své dvacetileté zkušenosti, kterou se snaží předávat dál. Působí totiž jako trenér v armádním klubu Dukla Praha. Nyní zde sestavuje vlastní tréninkovou skupinu, již tvoří tři nadějní oštěpaři.
Prvním z nich je nejlepší tuzemský junior v hodu oštěpem Petr Frydrych (18), jehož osobním rekordem je dosažení hranice 70,91 m.
O něm Jan Železný říká: "Má veliký potenciál, to však není všechno. Nejdůležitější je těžká práce, pro něho pak především poslouchání pokynů a připravenost organizovat svůj život tak, jak vyžadují termíny tréninků a závodů."
V týmu jsou dále dva nejlepší oštěpaři z letošního národního šampionátu Jan Syrovátko (21) s nejlepším hodem 76,48 m a Vítězslav Veselý (23) s pokořenou hranicí 75, 98 m. "Jsou mladí a mají dostatečný potenciál, aby přehodili 80 metrů. Silné stránka mého způsobu trénování spočívá v tom, že jsem schopen vše svým svěřencům sám ukázat. Vidí, jak házím, a to je může motivovat a pomoci jim při učení. Pro tuto práci jsem se rozhodl poté, co jsem si uvědomil, že jsem doma během své kariéry absolvoval poměrně málo závodů. Mnoho mladých oštěpařů mě zná pouze z televizní obrazovky," svěřuje se Železný při rozhovoru Alfonsi Juckovi.
Studium a Kuba
Spolu s trénováním se Jan Železný plně pustil i do dalších aktivit. Studuje, aby získal trenérský titul, byl hostem na zasedání Mezinárodního olympijského výboru na Kubě. Od mezinárodní atletické federace IAAF získal cenu za celoživotní přínos. V osobním převzetí mu však zabránilo malé zranění. "Velice mě to mrzí, ale doufám, že ji pro mě schovají," dodává.
