Opava - 7:58:44, takový čas ukazovala světelná tabule v momentě, když loni na podzim český triatlonista Filip Ospalý na Floridě poprvé v životě probíhal cílem ironmanského závodu.
Hned při svém debutu tak na distancích 3,8 km plavání, 180 km cyklistiky a 42,2 km běhu vytvořil nejlepší český výkon historie a překonal magickou hranici osmi hodin.
Trojnásobný účastník olympijských her, mistr Evropy v olympijském triatlonu a vicemistr světa na středních tratích tak celému světu ukázal, že se s ním bude muset počítat i na tratích nejdelších.
Česká triatlonová komunita teď bedlivě sleduje další počínání osmatřicetiletého rodáka z Ústí nad Labem a doufá, že se Ospalý stane prvním Čechem, který výrazně promluví do boje o přední příčky na říjnovém MS, tradičně se odehrávajícím v Mekce triatlonu – Koně na havajském Big Islandu.
Filipa Ospalého jsme vyzpovídali po vítězném závodě ČP v olympijském triatlonu v Opavě, týden po tom, co v norském Haugesundu potřetí v řadě ovládl tamní podnik polovičního Ironmana a porazil i legendárního Chrise McCormacka. Jaké jsou jeho ambice pro Havaj, a jak se vypořádal se zraněním kolen, se dozvíte v následujícím rozhovoru.
Už jste se smířil s tím, že po deseti letech nejste úřadujícím mistrem ČR?
„Po mém desátém titulu z roku 2012 už jsem ani loni nechtěl obhajovat, ale nechal jsem se zlákat těžkou cyklistickou tratí na Lipně, kde mi technické problémy zabránily, abych závod dokončil. Letos už pro mě cyklistická část nemůže být dostatečně atraktivní, takže se mistrovství nezúčastním.“
Je vaše kariéra na olympijských tratích definitivně uzavřena? Dnes jste jel olympijský triatlon a běh za 33 minut je pořád dobrý čas.
„Ano, tohle byl sice olympijský triatlon, ale kolo se jelo bezhákově (je zakázána jízda v háku – tzv. drafting). Na olympijský už bych asi neměl běžecky. Tady, když si to kolo jede každý za svoje, je pak na běhu vidět, že je to o dost těžší. Nikdo na bezhákovém závodě nezaběhne desítku za třicet minut, to vědí i ta největší esa. Teď je mojí prioritou bezhákový triatlon, především střední. Ale s desítkou za 33 minut jsem samozřejmě spokojen po těch problémech s koleny. Forma evidentně stoupá, minulý týden jsem běžel půlmaratón za hodinu patnáct, doufám, že bych za dva týdny mohl maraton za dvě pětačtyřicet uběhnout.“
Jste mistrem Evropy, na MS jste byl devátý, vyhrál jste závod SP. Když se podíváte zpátky za svou kariérou, je tam nějaký nesplněný cíl, na který jste měl, ale nepovedl se?
„V té době to bylo tak, jak to mělo být. Dneska už bych třeba dělal některé věci jinak, ale vrátit to už nejde. Jsem rád za ty výsledky, kterých jsem dosáhl, jako reprezentant jsem projel celý svět a dneska jde vidět, že to nebylo zadarmo. Teď se marně čeká na výsledky, jaké měl Martin Krňávek, Honza Řehula nebo já. Prapor zatím nese Vendula Frintová a doufejme, že do dalšího olympijského cyklu přijdou další naděje.“
Byl jste na třech OH, nejlépe jste skončil v Pekingu dvacátý, kde se o vás mluvilo jako o jakémsi černém koni a ještě do půlky běhu jste byl v čelní skupině. Dalo by se říci, že tohle byl ten závod, který mrzel nejvíc?
„Já jsem rád, že jsem byl třikrát na olympiádě, ale na každé něco bylo. V Sydney jsem odstoupil kvůli bolestem v zádech, v Aténách se mi v mlýnici rozbily plavecké brýle a z vody jsem vylezl až vzadu a nedotáhl jsem se zpátky. Do Pekingu jsem odjížděl výborně připravený a do půlky běhu se držel v čelní skupině, ale pak se začalo nastupovat a na té gumě tam mi to moc neběželo. Ale s dvacátým místem jsem nakonec spokojený a jsem rád, že jsem mohl třikrát startovat na olympiádě.“
Po pekingských hrách jste se postupně začal věnovat spíše delším tratím polovičního ironmana, v roce 2012 jste se však znovu pokoušel o kvalifikaci na olympiádu v Londýně. Bylo to tehdy míněno vážně, nebo šlo spíše o nějaké pošťouchnutí českých konkurentů?
„Kvalifikace byla jasně daná, ti dva kluci (Čelůstka a Švarc) to měli, dá se říct, jisté. Chtěl jsem do toho vnést trochu toho adrenalinu. Startovat na olympijských hrách je pěkné a existovala teoretická šance, že bych se ještě mohl kvalifikovat, tak jsem to zkusil. Byl to zase nový stimul pro sezonu 2012. Bohužel to mistrovství Evropy (rozhodující kvalifikační závod) mi tenkrát nevyšlo.“
Také na polovičních ironmanech již máte řadu úspěchů, například druhé místo na MS. Na podzim jste poprvé vyzkoušel celého IM a hned jste si připsal český rekord. Nebudete si trochu vyčítat, že jste k plnému IM přešel až takhle pozdě (37 let)? Už Chris McCormack ve svém životopise, který vyšel někdy před 4 lety, vás zmiňoval mezi budoucími hvězdami ironmanských tratí.
„Určitě ne. Přechod mezi krátkým a středním triatlonem je jednoduchý, ale mezi středním a dlouhým triatlonem už je výrazný rozdíl. Je to odlišné v přípravě, v závodě i regeneraci po závodech. Takhle jsem to měl naplánováno. Už vlastně od mých triatlonových začátků to šlo takhle postupně od juniorských pohárů přes olympijský triatlon. Ten jsem jezdil, dokud jsem se mohl měřit se špičkou. Po Pekingu jsem zkusil střední a dlouhý vyšel až loni ke konci sezony. Za čas pod 8 hodin jsem rád, možná se tady otevírá nová cesta. Za prioritu považuju pořád střední triatlon, ale je možné, že po operacích kolen se už nebudu moci tak dobře připravit pro běh na středních tratích. Na dlouhých tratích je kolo důležitější než běh, takže uvidíme.“
Letos jste měl zdravotní problémy, jak jste již zmínil, o co přesně šlo? Už je vše v pořádku, nebo vás to ještě stále limituje?
„Měl jsem naprasklý meniskus na pravé noze, po pádu na kole. Po návratu k tréninku mi zase napraskl levý meniskus, protože jsem tu nohu zatěžoval více. Artroskopie je naštěstí jednoduchý zákrok, takže jsem se brzy mohl vrátit do přípravy, ale pro běh je to dlouhodobější problém, je potřeba delší regenerace. Po dnešním závodě zítra běhat určitě nepůjdu. V pondělí můžu jít plavat a na kolo, běhat až nejdříve v úterý. Minulou sobotu jsem závodil v Norsku a proběhnout jsem se byl až teď v pátek. Zase jsem se ale zlepšil na kole, kterým jsem kompenzoval ten běžecký výpadek. Teď se na ten běh budu muset více zaměřit. Ale byl to první vážnější problém po 22 letech kariéry.“
V říjnu byste se rád postavil na start legendárního havajského Ironmana, tradičního MS v dlouhém triatlonu. Co je pro kvalifikaci třeba udělat?
„Do konce srpna musím být v TOP 50 rankingu nebo do konce červenci v TOP 40. Momentálně jsem na 40. místě. Třeba Luboš Bílek (trenér německého reprezentanta Sebastiana Kienleho, loni třetího na Havaji) říká, že by mi to mohlo stačit, ale za čtrnáct dní chci jet dlouhý triatlon v Curychu, abych si kvalifikaci zajistil definitivně.“
Jaké ambice máte pro samotný závod na Havaji? Cílíte na čelní pozice nebo půjde, řekněme, jen o sbírání zkušeností?
„V mém věku už těžko budu sbírat zkušenosti. (smích)“
Myslel jsem z hlediska tamních specifických podmínek (velké horko a vlhko).
„Ano, je to tam všechno extrémní. Zmíněný McCormack to píše ve své knize, že jsou tam schopni zajet závodníci, kteří jinde zajet schopni nejsou a naopak. Proto se spekuluje o možnosti, že by se na Havaji jelo MS jen každý druhý rok, ale to se asi nestane, protože Havaj je jen jedna.
Uvidíme, myslím si, že plavání by nemělo být problém. Na kole bych snad mohl jet s tou hlavní skupinou a uvidí se, jak na mě bude to vedro a podmínky působit, třeba mi to sedne a bude to fajn, třeba to nesedne a budu rád za dokončení. Po závodě uvidím, i když ne hned, až tak za týden, jestli se tam ještě někdy vrátím. (smích)
Po mém prvním ironmanu na Floridě jsem taky hned neměl chuť jet někdy v budoucnu další, ale za dva týdny v Curychu pojedu znovu a chtěl bych zase načerpat nějaké nové zkušenosti, abych byl schopný včas vychytat všechny mouchy.“
Pokud vím, občas absolvujete společné soustředění s jednou z největších hvězd světového dlouhého triatlonu Sebastianem Kienlem, kterého trénuje zmíněný český trenér Luboš Bílek, okoukal od něj nějaké fígle, díky nimž je jedním z nejlepších cyklistů mezi triatlonisty?
„Se Sebastianem jsem byl dvakrát na soustředění ve Španělsku. Myslím, že to má pozitiva pro nás oba. Na tom soustředění spolu trénujeme nějakých 75 % tréninků, on se učí ode mě, já od něj. Ale nejde o nějaké okoukávání motivů. Já pak doma na kole trénuju jinak než on, ale ty tři týdny se podřídím jeho tréninku. Spíše se jedná o takové drobnosti, které si navzájem předáme, co se týče pozice na kole a podobně. Jsme domluvení i na tom, že pokud vyjde moje nominace na Havaj, tak tam spolu potrénujem.“
Jak vypadá takový běžný týden profesionálního ironmana? Kolik toho natrénujete?
„To je individuální, ale časově je to ale podobné jako u středních tratí. U středních jsem trénoval více intenzitu, teď je tréninků méně, jsou delší a nejsou tak intenzivní. Rychlost se s přibývajícím věkem ztrácí, vytrvalost se dá trénovat pořád, pokud člověku slouží zdraví.“
Jak dlouho byste se chtěl ještě závodění věnovat?
„Bude záležet na zdraví. Teď jsem měl po 22 letech první vážnější problém. Už se asi nevrátím k dřívějším běžeckým tréninkům a časům, ale snad se teď zadaří třeba na té Havaji a v dlouhých triatlonech. Nechci spekulovat, jak dlouho, ale ještě chvíli bych závodit chtěl. Je to o motivaci, pokud budu cítit, že nejsem schopný bojovat o stupně vítězů, už by to pro mě nemělo cenu. Ale letos si nestěžuju, ze dvou startů mám dvě vítězství. Takže zatím nemyslím na to, že bych končil.“
