Praha - Může se zapsat do české historie. Horolezec Radek Jaroš se ve středu vydá s Petrem Maškem, Martinem Havlenou a Janem Trávníčkem do pákistánského Karákorámu s cílem stanout na vrcholu druhé nejvyšší hory světa K2.
Úspěch této expedice by pro Jaroše znamenal završení jeho cesty za Korunou Himaláje. Už totiž stanul na vrcholcích třinácti osmitisícových velehor a zbývá vystoupit na tu poslední, čímž by se zařadil do úzkého klubu světových horolezců.
Zároveň by byl prvním Čechem, kterému se to podařilo. Loňské vážné zdravotní problémy mu tento plán překazily. Ale letos chce tento svůj životní sen proměnit ve skutečnost.
Včera se vaše kvarteto vrátilo z Peru, kde jste se přes dva týdny snažili především aklimatizovat. Splnil tento „výlet“ vaše představy?
Jen částečně, protože nás brzdily velice výrazné klimatické změny. Sněhem, přes ledovec, obtížně prostupnými stěnami a celkově nebezpečnými úseky jsme se dostali až do výšky 6300 metrů. Velice náročný byl více než desetihodinový sestup, po němž jsme doslova necítili nohy. K žádnému zranění však naštěstí nedošlo, takže lze říci, že zdravotně jsme všichni v pořádku. Navzdory některým nečekaným překážkám to bylo určitě užitečnější, než sedět doma u počítače. Za více než dva týdny jsme si doladili naši horolezeckou formu.
Na K2 jste se pokusil vstoupit už čtyřikrát. Proč se vám to nepodařilo a co je na této hoře nejnebezpečnější?
Třikrát mě zastavilo počasí a jednou zdravotní problémy. A pokud jde o samotný výstup, tak je možný pouze v létě. Tentokrát věřím, že by se nám to mělo podařit. Všichni moji parťáci jsou zkušení horolezci, navzájem se můžeme na sebe spolehnout a už předem víme, že nám to bude klapat. Například Maška znám už z expedice na K2 před třinácti lety. Jinak mezi největší nebezpečí našeho výstupu patří výrazně proměnlivé počasí, laviny a obrovská nadmořská výška 8611 metru.
Kudy vaše cesta z Prahy povede?
Přes Istanbul do cílové stanice v Islámábádu a pod horu bychom se pak autem měli dostat asi za týden. Po vybudování základního tábora se chceme za příznivého počasí hned vydat jižní cestou přes Česenův nebo Abruzziho pilíř. Z třetího výškového tábora 7400 metrů už budeme jen čekat na nejlepší povětrnostní podmínky pro závěrečnou cestu.
Přibližte, jak bude vypadat výstup k vrcholu.
Určitě vyrazíme mezi půlnocí a dvěma hodinami, abychom na vrcholu byli včas, tedy někdy mezi šestou a osmou hodinou ranní. V odpoledních hodinách se tam totiž téměř pravidelně počasí horší a nám půjde o návrat do tábora za světla. Za celou expedici mohu už dnes slíbit, že uděláme vše pro dosažení stanoveného cíle.
