Jako šestiletý si umínil, že se jednou stane mistrem světa. Tehdy ještě nevěděl, v jakém sportu. Dětské předsevzetí si splnil v zápase, v němž v 70. letech minulého století získal na vrcholných akcích devět medailí včetně zlata z olympijských her či dvou titulů mistra světa.
Dvakrát se stal nejlepším československým sportovcem roku a je i členem Síně slávy světového zápasu. Vedle toho si ale ze žíněnky odnesl také řadu zranění.
Kromě triumfu na OH 1972 v Mnichově má Mácha z řeckořímského stylu v kategorii do 74 kg i stříbro z Montrealu 1976, bojů pod pěti kruhy se zúčastnil celkem čtyřikrát. V roce 1974 v Katovicích se radoval z titulu mistra světa, totéž zopakoval o tři roky později v Göteborgu. Ve stejném roce zvítězil i na kontinentálním šampionátu, na ME skončil ještě dvakrát druhý a dvakrát třetí.
"Víťa je výjimečný typ, který se v zápase narodí jednou za uherský rok. V tomto smyslu ho řadím rovnou k Frištenskému. Velkého Gustava kdysi zobrazovali jako vzor fyzické ztepilosti a mužnosti, Mácha je prototypem nového, moderního zápasníka, který přesně ví, co má v dané chvíli na žíněnce udělat," řekl už koncem 60. let o začínajícím Máchovi jeho kolega Petr Kment.
Jako kluk zkoušel Mácha s úspěchem řadu sportů, byl i okresním přeborníkem v šachách. Nakonec si vybral zápas, kterému se začal závodně věnovat jako čtrnáctiletý ve Vítkovicích pod vedením trenéra Kamila Odehnala.
Později oba přešli do Baníku Ostrava, kde už i přes nabídky z Prahy zůstal. Na mezinárodní scéně debutoval vyučený slévač, jenž zpočátku pracoval ve vítkovických slévárnách, na ME 1967 v Minsku.
Máchovu slibnou kariéru brzdila různá zranění. Na OH 1968 v Mexiku ho oslabila infekce, před MS 1971 si zlomil žebro a totéž ho potkalo i na ME 1972, kde nakonec díky třetímu místu vybojoval svou první velkou medaili, avšak boj o finále musel vzdát.
Zdravotní problémy jej pronásledovaly i před olympiádou v Mnichově, do které vstoupil porážkou od Bulhara Koleva. Následující čtyři duely však vyhrál, přestože si v souboji s Francouzem Robinem poranil rameno. Mácha zvažoval, že k finále nenastoupí, nakonec ale i nepřízeň rozhodčích zdolal favorizovaného Řeka Galaktopulose a získal nejcennější primát.
Rodák z Krmelína na Frýdecko-Místecku se se žíněnkou rozloučil šestým místem na olympiádě v Moskvě 1980. U zápasu však zůstal i nadále, nejdříve jako trenér, později jako předseda domácího svazu. V roce 1996 udělal za zápasnickou minulostí tlustou čáru a začal podnikat.
"Myslím, že těch 15 let na žíněnce bylo dost. K tomu připočtěte roky v roli reprezentačního trenéra a později předsedy svazu. Ze slávy se žít nedá, život pokračuje a člověk musí žít současností," použil držitel prestižní Ceny fair play Pierra de Coubertina svoje oblíbené heslo.
V posledních letech si užívá důchod, naplňuje jej péče o ovocný sad, závodní poštovní holuby, psa a vnoučata. "Mám pořád co dělat a vzhledem k tomu, že sil už není tolik, tak si to užívám, jak se dá. Až na to zdraví je všechno ok," řekl před časem otec dvou synů Mácha, který předloni obdržel Cenu Emila Zátopka pro domácí sportovní legendy.
