Co pro vás zisk bronzové medaile znamená?
Má pro mě zlatou hodnotu. Jsem šťastná, že se mi konečně podařilo zhodnotit velice náročnou přípravu v moji první medaili z velké mezinárodní akce.
Má pro vás mimořádnou hodnotu i proto, že jste přes polovinu roku musela řešit spoustu různých zdravotních problémů?
Je to tak. Je pro mě odměnou za všechno, co jsem na jaře prožila. Antibiotiky jsem léčila virózu, přepadla mě bolest v koleni, při zánětu zubů jsem nemohla spát a nevyhnula se mi ani angína. K plnému tréninku jsem se vrátila až začátkem června a o měsíc později jsem najednou přestala vidět na levé oko. A tak místo účasti na mistrovství světa jsem pět týdnů byla v rukou lékařů.
Jak se vám tento problém dařilo zvládnout psychicky?
Nebylo to samozřejmě jednoduché, vyděsilo mě to. Ani jsem nevěděla, jestli se ještě někdy vrátím do bazénu. Navíc s mým onemocněním si zpočátku nevěděli rady ani špičkoví lékaři. Až další vyšetření prozradilo miniaturní otok okolo sítnice, na což však lék prý není a jediným řešením je klidový režim. A tak jsem si odpočinula fyzicky i psychicky a pomalu začala cítit postupné zlepšování.
Změnila jste po vyléčení tréninkový program?
Do plaveckého života jsem se vrátila se strachem, zda tento návrat zvládnu. Začala jsem s určitými obavami trénovat místo dvakrát jen jednou denně a s úplně jiným přístupem, než na jaký jsem za ta léta byla zvyklá. Převládala opatrnost, nic jsem nebrala na lehkou váhu.
Kdy jste začala uvažovat o účasti na mistrovství Evropy, které se konalo poblíž Bukurešti?
Když jsem zjistila, že mé tělo si v té nucené přestávce odpočinulo a je opět ochotné zvládnout náročnou přípravu. Podařilo se mi splnit předepsaný limit k účasti na mistrovství Evropy i na mistrovství světa. A tak při tvrdém tréninku jsem se na šampionát začala těšit. Do Rumunska jezdil můj taťka na motorce, ale já jsem tam nikdy nebyla.
S jakými záměry jste se na šampionát vydala?
Dobře jsem věděla, že na mojí nejsilnější trati, kterou je 200 metrů prsa, se nejlepší evropské plavkyně zlepšily. Můj celkově dobrý zdravotní stav mě však psychicky posílil. Věděla jsem, že je ve mně víc, než jsem zatím dokázala, a proto jsem netajila přání bojovat ve finále o co nejlepší umístění.
Během tří dnů jste absolvovala sedm závodů. Co vám prozradily, nebo potvrdily?
Hned první dvě vystoupení na stometrové trati mi postupem do semifinále a vytvořením českého rekordu potvrdily, že jsem v dobré formě a v pohodě, která mi vydržela i po závodech štafet. Zároveň jsem získala motivaci před mojí oblíbenou dvoustovkou a cítila jsem, že není nereálné bojovat o přední příčky.
Jaké byly vaše první medailové pocity?
V prvních chvílích po doplavání jsem nevěděla vůbec nic, ale protože křičela trenérka i rodiče, tak jsem si říkala, že je to něco pěkného. Nebyla jsem si však jistá, jestli je to český rekord, nebo medaile. A ono to bylo obojí!
Takže teď vás čekají zasloužené dny odpočinku?
Těch bude jen několik, protože už ve čtvrtek startuje mistrovství republiky a hned začátkem nového roku začne příprava. V programu je i třítýdenní soustředění v Thajsku na už zmíněné únorové mistrovství světa v dlouhém bazénu v Kataru.
V květnu vás pak čeká státní zkouška na pedagogické fakultě v Ústí nad Labem a v červenci se uskuteční olympijské hry. Kudy pro vás vede cesta do Paříže?
Splněním olympijského limitu, který pro závod na 200 metrů prsa je 2:23,90. Můj český rekord je 2:24,62 a já věřím, že ho překonám a po Tokiu v roce 2021 se zúčastním i své druhé olympiády.
