Praha – Poprvé po více jak devíti letech se fanoušci boxu proberou do nového týdne po zápase Vladimira Klička s tím, že už není šampionem těžké váhy. Tím je nově sedmadvacetiletý Brit Tyson Fury. Muž, kterého měli mnozí za velkohubého žvanila, během sobotní düsseldorfské noci psal historii tohoto sportu.
Celkově se stal teprve osmým mistrem světa těžké váhy z ostrovního království. A to stylem, který sice velkou část diváků znechutil, experty naopak ohromil.
Pojďme se nyní vydat po stopách 36 minut boje před 55 tisíci diváků fotbalové ESPRIT Areny, kde se zrodilo jedno z největších překvapení tohoto sportu nejen v těžké váze, a najít příčiny, proč k němu došlo. A také pohlédnout do věštecké koule a najít odpověď na to, zda se může ještě Kličko vrátit zpět.
1. BOXERSKÁ KVALITA TYSONA FURYHO: Nebylo jich málo, přesto se tací našli. Kdo? Ti, kteří tvrdili, že 206 centimetrů vysoký obr z Manchesteru není jen prázdná "Velká huba", ale také nesmírně šikovný a přirozeně inteligentní boxer. V ringu to pak tváří v tvář Vladimiru Kličkovi potvrdil. Pamatujete na předchozí zápasy Ukrajince, který vyhrál 23 duelů v řadě a osmnáctkrát za sebou dokázal obhájit alespoň jeden titul mistra světa?
Jeho soupeři – až na skutečně náhodné výjimky (například Mariusze Wacha, který dokázal Kličkem jednou důrazně otřást, do počítání jej ale neposlal) – vlastně neměli během zápasů s ním v žádném okamžiku šanci na úspěch. Ano, někteří dokázali odolávat a vydržet do konce. Ale spíše to byl boj o přežití než o vítězství.
Fury? "Nedokázal jsem najít správné místo pro své správné rány. Nedokázal jsem si poradit s délkou jeho paží. Věděl jsem, že je na tom bodově lépe, ale neměl jsem ten správný recept, jak na něj," toť tentokrát slova sesazeného krále těžké váhy, nikoliv jeho soupeře.
Zápasové statistiky mu navíc dávají za pravdu. Za dvanáct kol dokázal Kličko trefit doslova ubohých 52 úderů, 18 pak ze své zadní ruky. Celkem se pokusil o 231 ran. Jen pro zajímavost: v posledním souboji s Jenningsem se přesně trefil ve 144 případech, proti zmíněnému Wachovi pak dokonce cíl našlo 274 jeho úderů. To je více, než o kolik se jich v sobotu vůbec pokusil.
2. POHYB A KONDICE: Klíčem k tomuto úspěchu byly v podání Furyho dva faktory – pohyb a kondice. Oba soupeři byli v neustálém pohybu, a ač se to nemusí zdát, ono neustále pochodovat 36 minut, měnit směry a být neustále ve střehu není žádná sranda. Zvláště když měříte 198, potažmo 206 centimetrů a vážíte přes 110 kilogramů. Jenže Fury k překvapení všech, a jeho soupeře nevyjímaje, kondičně vydržel až do konce vyjma poslední minuty celého duelu.
Kličko tak najednou stál před vlastně neřešitelným problémem. Tedy pro něj: stál proti rychlému soupeři, který byl navíc vyšší než on, měl delší rozpětí paží a neustále měnil úhly.
Laicky řečeno: jakmile si Ukrajinec připravil svoji pozici a vymyslel směr útoku a kombinaci, byl Fury jinde, nebo mu do toho sám vstoupil svojí přední rukou. Kličko tak musel neustále začínat od začátku a vlastně během celého zápasu nedokázal naměřit ideální vzdálenost pro svůj útok. Brit jej de facto zdeptal jeho vlastními zbraněmi.
3. TRENÉŘI: Znovu. Nebylo jich mnoho, ale našli se tací, kteří už před zápasem mluvili o tom, že zatímco Tyson Fury našel ve svém strýci Peterovi ideálního boxerského kouče a zároveň psychologa, ve druhém rohu toto chybělo.
Při vší úctě k Američanovi Johnathanu Banksovi – byl kvalitní křížovou vahou, legendární Manny Steward si jej vychovával i coby svého trenérského nástupce, bohužel pro všechny (včetně Klička) zemřel příliš brzo na to, aby jej Banks plnohodnotně nahradil.
Pokud odmyslíme fakt, že Banks je mladší než Ukrajinec a že poslední dva zápasy své kariéry prohrál, navíc s Tarverem čistým KO (a před zraky svého svěřence), pak je tu fakt, že jej do pozice trenéra nejlepší těžké váhy světa nominovala pozice jeho kamaráda a mentálně stejně naladěného člověka. O nějakém profesním životopise nemohla být absolutně řeč.
Kličko prostě poslední skoro tři roky jel setrvačností bez pořádného vedení. Na boxovací pytle jménem Wach, Francesco Pianeta a Alex Leapai to stačilo, Alexander Povětkin doplatil na klinčovací taktiku, kterou Ukrajinci trpěl slabý ringový Luis Pabon, Kubrat Pulev na chybu už v první minutě prvního kola a rychlé počítání a Bryant Jennings? Na chybějící zkušenosti a odvahu směrem vpřed.
Jak už bylo napsáno výše, šampion se v těchto duelech dosud nikdy neocitl v nesnázích, vztah Banks-Kličko nebyl prověřený krizí. A když přišla, Američan coby kouč jednoznačně selhal. Jeho rady absolutně nepadly na úrodnou půdu, hláška před desátým kolem, že musí soupeře poslat k zemi, pak byla vrcholem jeho beznaděje.
Příliš tvrdá slova? Nikoliv, daleko tvrdší použil Vladimirův starší bratr Vitalij: "Fury byl o něco lepší. Musíme zanalyzovat, co se stalo, ale Vladimir se vrátí a bude ještě silnější. Vladimir v tomto zápase vyčkával až příliš dlouho. Chtělo to více aktivity, riskování a více bojovnosti. Tyson je jen dobrý boxer, nic výjimečného. Má neortodoxní styl, hlavním problémem ale bylo, že Vladimir neudělal pořádně svůj domácí úkol."
4. SEBEVĚDOMÍ: Kličko sice tvrdil, že se cítil v pohodě a sebevědomý, pravda byla ale jinde. Brit jej postupně psychicky zdeptal. Pohled Ukrajince na začátku zápasu a zhruba v pátém kole byl více jak výmluvný. A jen se zhoršoval. Fury od sedmého kola zápas jasně ovládl a Klička k ničemu nepustil. Ten se na něj nevrhl ani poté, co dal Brit několikrát ruce za záda a provokoval jej. Ostrovní bijec si šel od začátku cílevědomě za svým.
Byl to on, kdo vyhrál psychologickou válku, která začala už v létě a vygradovala v ringu. A také před zápasem. Hádka o rukavice, kdy nejprve donutil tým šampiona narychlo nechat jeden pár přešít, aby poté sáhl po tom, který kritizoval? Geniální.
Stejně jako situace, která nastala pár hodin před zápasem, kdy Fury donutil pořadatele odstranit polovinu podložení ringu. Ten ztratil na pružnosti, což vyhovovalo pohyblivějšímu Britovi a méně o tlak se snažícímu Kličkovi.
5. CO BUDE S KLIČKEM DÁL? Už to naznačil Kličkův starší bratr Vitalij ve svém klidném, leč hodně příkrém hodnocení zápasu. Jeho bratr musí ukázat odvahu, riskovat a bojovat. I za cenu toho, že padne. Kličko několikrát opakoval, že do ringu chodí s tím, že se bojí porážky. A právě to se nyní ukázalo v plné nahotě.
Jak sám přiznal, tak věděl, že na body prohrává. Věděl to jeho roh už po devátém kole. Přesto nic velkého až na poslední minutu nezkusil! Proč ne? Čeho se bál? Paradoxně by fanoušci, experti a vlastně i jeho bratr Vitalij více ocenili, kdyby padl před limitem, ale poté, kdy by něco zkusil a pustil se do otevřené války, než to, jak nakonec prohrál – na body a bez náznaku odvahy.
Právě toto se musí do odvety, se kterou souhlasí obě strany (byla zanesena do smlouvy) a ke které by mělo dojít příští rok v létě, změnit. A je téměř jisté, že s Johnathanem Banksem to nepůjde. Kličko jej má rád coby rádce a kamaráda na psychologické rozmluvy. Boxerský respekt k němu ale nechová a dá se říct, že se mu lze s ohledem na výše popsané jen těžko divit.
Před třemi lety výběr svého nového kouče po smrti milovaného a respektovaného Stewarda podcenil. Rozhodl se srdcem a z melancholických pohnutek. V necelých čtyřiceti letech už je na změnu zvenčí pozdě. Varianta, že jeho přípravu nyní povede starší bratr Vitalij, dává logiku.
Volby na starostu Kyjeva už má za sebou a půl roku politické kariéry mladšímu bratru darovat rozhodně může. A z jeho slov i gest je cítit, jak moc on sám chce. Ostatně o něčem už svědčily i společné sparingy bratrů minulý týden, první po více jak deseti letech!
Vitalij už v minulosti dvakrát pomstil porážku Vladimira přímo v ringu, když nejdříve knockoutoval Rosse Purittyho a následně i Corrieho Sanderse. Že by nyní po tříleté pauze vlezl do ringu a vyzval Furyho, je čiré šílenství. Že by ale spojili sourozenci síly, počtvrté pomstili porážku jednoho z nich (Vladimir v roce 2006 porazil Chrise Byrda, který jako první mezi profíky zdolal Vitalije) a poté odešli oba definitivně ze scény?
To už rozhodně žádné sci-fi není. Naopak!
