Praha - Byl vysmátý a sám ještě ani nevěděl, která bije. Český skokan do dálky Radek Juška se hned prvním pokusem odrazil ve finále halového mistrovství Evropy do vzdálenosti 810 centimetrů, což mu nakonec vyneslo stříbrnou medaili.

"To byl snad nesplnitelný sen, který se stal skutečností," byla první slova, která český reprezentant, kterému bude v neděli teprve 22 let, pronesl před novináři.

Jaké to je, zajistit si pódium prvním pokusem a pak následujících pět zkoušet ještě něco vylepšit?
Celou soutěž jsem se třepal a byl nervózní. První pokus jsme brali jako takový zajišťovací. (smích) Ale nakonec se stal druhým místem.

Do finále jste přitom postoupil s odřenýma ušima o jediný centimetr, co bylo tentokrát jinak?
Hlavní roli hrály tréninky, že jsme naplánovali formu tak, aby přišla právě včas. A dalším důvodem jsou diváci. Fandili úplně senzačně. Včera jsem se taky trochu ponaučil, co ta dráha bude dělat. Dost skákala a moc jsem se s tím nesrovnal, a dneska už jsem věděl, do čeho jdu. Šlo to skoro samo.

Co to se závodníkem udělá, když si prvním skokem udělá osobní rekord a drží medailovou pozici?
Trošku to koncentraci ovlivní, člověk, když tohle skočí, tak pak chce daleko víc. Ale tak nějak jsme se pokoušeli na to s trenérem nemyslet. Kouč mi po každém pokusu říkal, ať si představuju, že jsem na tréninku a že jsme tu sami. Obecenstvo mám vnímat, ale moc si ho nepřipouštět k tělu, aby mě to nerozhodilo.

Je to pro vás další milník v kariéře, takže teď už budete skákat osmimetrové vzdálenosti jako na běžícím pásu?
Já si to pořád ještě nepřipouštím. Když jsem se pokoušel o sedm metrů, což není zas tak dávno, tak se dá říct, že na dalších závodech už to potom přes těch metrů pravidelně letělo. Doufejme, že se to bude dařit i teď. Limity si nedávám, čím dál, tím líp. 

Výsledkem 810 cm jste si vlastně skočil pro takovou vstupenku na letní mistrovství světa, co to pro vás znamená?
Tak půjde o to, abych to dokázal zopakovat i venku a neměl skočenou 8,10 jen z haly. Musím si věřit a v létě na tom ještě zapracovat.

Kromě vás přibyly na českém kontě další dvě české medaile Elišky Klučinové a Ladislava Prášila, stíhal jste to v přestávkách vnímat?
Sledoval jsem to, dokonce jsem se ptal rozhodčích, jestli v těch prodlevách můžu dole z pole fandit nebo ne, aby mě náhodou nevyhodili. Bohužel mi bylo řečeno, že ne.