Praha - Házenkářský brankář Petr Štochl poprvé oblékl dres národního mužstva v roce 1998 a od té doby je se 184 zápasy stálicí české reprezentace. Nechybí ani v nominaci na světový šampionát v Kataru, který úvodními střetnutími začíná už v pátek.

„Příští rok mi sice bude už čtyřicet let, ale mnohem důležitější je pro mě dobrý zdravotní stav než věk,“ usmíval se při rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Jste známý jako všestranný sportovec. Proč jste se rozhodl právě pro pozici házenkářského brankáře?

Je pravda, že jsem už zkusil hlavně sporty spojené s míčem, počínaje stolním tenisem a konče fotbalem či basketem. Začínal jsem jako hokejista, mám za sebou i několik biatlonových závodů a přilákala mě i horolezecká stěna. V házené jsem se zabydlel pro to, že to mělo svoji logiku. Táta byl hokejový brankář, děda fotbalový a bratr házenkářský. Neměl jsem tedy jinou možnost (smích).

Co je pro úspěšnost v házenkářské brance nejdůležitější?

Brankář se nesmí bát, je potřeba být uvolněný, chce to umět dobře ovládat své tělo, být dobře připravený psychicky, mít zdravé sebevědomí a bleskově reagovat, což souvisí se zkušenostmi. Někteří brankáři těží ze své rychlosti, jiní z kloubního rozsahu a další pak ze svých fyzických dispozic či výborně zvládnuté techniky. Je to různé.

Jakou šanci mají brankáři proti střelcům?

Bez spolupráce a vzájemné komunikace s obránci poměrně malou, proti střelám z brankoviště je šance minimální. Malou naději však mají i proti střelám zhruba z osmi metrů. Říká se, že čtyřicetiprocentní úspěšnost je už velmi dobrá.

Není deprimující inkasovat třeba v jednom zápase třicet gólů?

Není to samozřejmě nic příjemného, ale na rozdíl od fotbalu i hokeje jedna chyba nebo zbytečný gól zápas většinou nerozhodnou.

V Německu působíte už devátou sezonu. Můžete srovnat německou házenou s českou?

Házená je v Německu velice populární, po fotbalu je hned na druhém místě. Bundesliga je po sportovní, organizační i marketingové stránce špičkovou soutěží. Na zápasy chodí šest až osm tisíc diváků, často je i vyprodáno. Naopak v České republice je popularita házené výrazně pod potenciálem tohoto sportu. Návštěvnost na ligových utkáních je nízká.

Je vám 38 let, což je pro většinu profesionálních sportovců hraniční věk. Jak se cítíte?

Po všech stránkách velice dobře. Tvrdím, že věk u brankářů není rozhodující. Většinu reprezentačních zápasů jsem v posledních letech odchytal s Martinem Galiou a ten je jen o tři roky mladší. Pro mě je nejdůležitější zdraví a teprve potom věk. Smlouvu ve Fuchse Berlín mám do příštího roku, kdy budou olympijské hry a případnou účastí v Riu by to pro mě byl nádherný konec kariéry.

Jak vypadá vaše příprava na sezonu i jednotlivé zápasy?

Sezona začíná v půli července a končí na přelomu května a června. Trénuji každý den hodinu a půl, někdy i dvoufázově. Tělo je můj pracovní nástroj, a proto si sám řídím potřebnou regeneraci. V mém programu je rovněž posilovna, atletický trénink a před zápasem pak nesmí chybět nutný odpočinek.

V jakém světle vidíte současný český tým?

Do Kataru se vydám v pozitivním očekávání. Řekl bych, že současný tým je dobře namixovaný, vedle několika zkušených házenkářů jsou šikovní mladíci. Ti sice nemají zkušenosti z velkých mezinárodních turnajů, ale nechybějí jim předpoklady dalšího výkonnostního růstu.

Jste tedy optimista i před pěti těžkými zápasy v základní skupině mistrovství světa?

Věřím, že naše mužstvo je schopné předvádět hru, na které chceme stavět, a s přibývajícími střetnutími ji bude dále zkvalitňovat.  Půjde hlavně o to, aby každý hráč věřil tomu, co umí, a bude se postupně zlepšovat. Cenné zkušenosti jsme si všichni přivezli ze dvou víkendových utkání v Německu. Silnému domácímu celku jsme byli zdatným soupeřem, ale za slabší čtvrthodinky ve druhých poločasech jsme byli potrestáni. Tomu se však nevyhne žádné mužstvo, které se k vrcholu teprve posouvá.

A s jakým účtem tedy byste byl na letošním světovém šampionátu spokojen?

Francie, Švédsko a Island budou ve střetnutích s námi favority, ale to ještě neznamená, že musejí zvítězit. Naopak Alžírsko a Egypt nejsou v soubojích s námi předem poraženy. Neúspěchy by celkovou atmosféru v našem mužstvu určitě poznamenaly, ale my starší v něm musíme po celou dobu šampionátu udržet dobrou náladu. Tu já budu mít určitě, když se nám podaří postoupit ze základní skupiny mezi nejlepších šestnáct celků. A myslím si, že je to reálné.