Co vás k pokusu podívat se i na jižní pól vedlo?

Říká se o mně, že jsem sportovní dobrodruh. Především se věnuju lyžování, a když se naskytla možnost zařadit se do mezinárodní expedice, tak jsem ji přijal. Hned po zdolání severního pólu mě moje myšlenky vedly na jih. A přání být prvním Čechem, který byl na obou pólech, se mi vyplnilo. Podařilo se mi ujít pěšky z 89. na 90. rovnoběžku.

Kudy jste se k 89. rovnoběžce dostal?

Letadlem z Prahy přes Madrid do Santiaga a potom několika domácími chilskými linkami s menší aklimatizační přestávkou a čekáním na lepší počasí. A pak už se devítičlenná skupina, v níž převládali většinou s horolezeckými zkušenostmi Angličané, vydala na lyžích do sněhobílé pustiny, dlouhé 120 kilometrů.

Co všechno jste museli mít k dispozici a jak vaše cesta probíhala?

Na saních jsme vezli spacáky, různé oblečení, jídlo, pití a řadu dalších věcí. Počasí bylo vcelku příznivé, teplota se pohybovala mezi mínus 25 a 30 stupni Celsia, ale levou stranu obličeje nám celou dobu bičoval studený polární vítr. Nadmořská výška na těchto nedozírných sněhových pláních se pohybovala kolem tří tisíc metrů, ale protože nad póly je řidší vzduch, tak to odpovídalo spíš čtyřem tisícům v běžných horách.  

Jak dlouho vám chůze na pól trvala a co na ní bylo nejtěžší?

K jižnímu pólu jsme došli za osm dní. Šli jsme sice v podstatě po rovině, ale připadal jsem si jako robot. Před sebou a kolem sebe vidíte jen bílé pláně, takže chvílemi jsem upadal skoro až do bezvědomí. Dost vyčerpávající byl i spánek. Musel jsem si každý den ráno říkat, na co budu cestou myslet, jaké další téma si v hlavě zvolím a přitom stále nezapomínat na motivaci, s kterou jsem přijel.

Zvládli tyto celkově drsné podmínky všichni členové expedice?

Kdepak! Tento obrovský, především psychický tlak, si vyžádal svou daň už po několika dnech, kdy tři polárníci byli kvůli únavě a vyčerpání helikoptérou evakuováni zpět na základnu. A tak nakonec k pólu nás došlo jen šest. O to víc si cením toho, že na tomto zcela výjimečném místě naší planety nechybí ani česká vlajka.

Jako první Čech jste našel cesty k oběma pólům. Je mezi nimi nějaký rozdíl?

Největší rozdíl je především v charakteru krajiny. Jižní pól představuje nekonečnou bílou a rovnou pustinu v porovnání s rozmanitým a náročnějším severním terénem. Na cestě k jižnímu pólu jsme teď neviděli jediné zvíře, zatímco na severu jsme se mimo jiné potkali dokonce na patnáct metrů i s medvědem, kterého jsme střelbou zahnali. Nicméně obě cesty byly extrémně náročné, jen každá něčím jiným.