Původně jste nevyloučila možnost, že svoji úspěšnou sportovní kariéru už uzavřete. Takže jste původní představy změnila?
Chtěla jsem skončit nějakým vydařeným závodem. Na olympiádě v Riu jsem však dojela až sedmá, což nebyl výsledek, se kterým bych se chtěla rozloučit s kariérou.
Jakou sportovní aktivitou jste při mateřských povinnostech vyplňovala volný čas?
Snažila jsem se získat potřebnou kondici, takže jsem dávala přednost hlavně fyzičce. Občas jsem si sedla na kolo a využívala i trenažér. Když jsem byla sama, tak jsem si mohla stanovit přesný program a mít i určitý cíl. Na všechno byl čas. Teď všechno plánuju za pochodu.
Co pro vás znamená soustředění v Itálii?
Beru ho jako pozvolný návrat do veslařského života. A jaký by mohl být, to budu vědět tak za měsíc. Mám za sebou dlouhá léta ve skifu a často slyším, že tento můj návrat nebude tak složitý a ani pomalý. Ptám se Báry Špotákové či Katky Neumannové na jejich zkušenosti po mateřské, ale zřejmě jsou tyto návraty dost individuální.
S kým budete v Itálii trénovat?
Nejprve sama a třetí týden na soustředění přijede několik mladých veslařek. Jsem opravdu moc zvědavá, jak hlavně ty první dny zvládnu. Ruce se mi po mnoha letech úplně vyhladily, takže možná budu vzpomínat, jak jsem v osmnácti letech začínala a jak mě po tréninku všechno bolelo.
Začíná se hlasitě mluvit o etapovém závodě osmiveslic z Prahy do Hamburku, jehož jste ambasadorkou. Co o něm prozradíte?
Je dlouhý 850 kilometrů a má 12 etap. Začíná 29. září na pražském Starém Městě a vede přes Mělník, Ústí nad Labem a od Bad Schandau už Německem, kde je veslování velice populární. Mohu říci jen to, že tento počet kilometrů jsem v plné sezoně najezdila za dva měsíce a teď by to mělo být za 12 dní. Je to jakýsi Dakar na vodě. Uvítají ho asi lidé, kteří mají rádi vytrvalostní závody, různé extrémy a výzvy. Zároveň je to však jedna z možností, jak veslování zviditelnit. Zatím se mu v Česku větší pozornost věnuje jen jednou za čtyři roky při olympiádě.
Neuvažujete tedy, že byste se ho mohla zúčastnit?
Nejvýš jednu etapu, asi tu nejkratší, tedy padesátikilometrovou do Mělníka. (směje se) A to hlavně proto, že v osmiveslici je parta, lze si povídat, takže když tělo má za sebou potřebný trénink, tak lze zvládnout i dlouhé etapy.
Jste skifařka, uvažujete o osmiveslici, nebo snad o nějaké další veslařské disciplíně?
Třeba opravdu u skifu nezůstanu. Trenéři o tom přemýšlejí víc než já. (směje se) Variant je několik, ale jistota není zatím žádná. Uvidíme snad po Itálii, čeho jsem ještě ve svých 37 letech schopna.
