Co vás z loňského roku nejvíc potěšilo?

Na mistrovství světa překonání českého rekordu v závodě na 50 metrů znak a na evropském šampionátu jsem byla ráda, že se mi na dvojnásobné trati podařilo postoupit do finále. Jinak ještě začátkem roku ve mně doznívala předchozí prosincová radost z nádherné závěrečné oslavy týmu Energy Standard, kterému jsem získanými body ve čtyřech závodech pomohla k celkovému prvenství v Mezinárodní plavecké lize.

Tuto soutěž jste jako první česká plavkyně absolvovala už potřetí. Co pro vás znamená?

Tato mezinárodní liga je postavena na soubojích největších plaveckých hvězd, a proto jsem byla moc ráda, že jsem mohla být součástí zmíněného vítězného francouzského týmu. Po předchozím startu v americkém DC Trident jsem poznala jinou kulturu v japonské sestavě Tokyo Frog Kings, ale toho nejlepšího a pro mě nejcennějšího jsem se dočkala v Energy Standard. Pod vedením kanadského trenéra Toma Rushtona jsem se zapojila do malé tréninkové skupiny a rozletěla se po světě.

Co konkrétně váš plavecký život obohatilo?

Nasbírala jsem největší zkušenosti, které jsem v plavání mohla získat. Poznala jsem špičkové plavce, seznámila se s nimi a hodně se od nich i naučila. Nádherné osobní vztahy, které jsem tam v celkové vynikající atmosféře navázala, jsou zážitkem na celý život. Cesta k prvenství francouzského týmu byla dramatická a zároveň úžasná, stejně jako po finálovém utkání v Eindhovenu držet v ruce nad hlavou vítěznou trofej.

S trochou nadsázky lze asi říci, že při svých častých a dalekých cestách jste byla víc v letadle než ve vodě. Změny času, počasí a vůbec celkový vstup do úplně jiného prostředí jste na trase ze světadílu do světadílu zvládala vždy bez problémů?

Je to možná trochu divné, ale nějaké větší komplikace se mi vyhýbaly. Při dlouhých cestách v letadle většinou spím, už od malička se mi daří vyrovnat se s časovým posunem a umím se i brzy přizpůsobit jinému životnímu stylu. Navíc třeba před mistrovstvím světa v Austrálii mi pomohlo soustředění v Asii, takže na aklimatizaci bylo víc času. Žít v kufru, čili cestovat z místa na místo, se samozřejmě nedá dlouho. Jsem však ráda, že jsem bez nějakých velkých problémů poznala i tento způsob života.

Máte za sebou i nějakou příhodu, která patří do kategorie nezapomenutelných?

Velkým zážitkem pro mě byla minulý měsíc účast na mistrovství světa v Austrálii, neboť třeba do Melbourne se už asi nikdy nepodívám. Výjimečná pro mě byla návštěva safari s možností vidět spoustu různých zvířat doslova z bezprostřední blízkosti. Dívat se do očí proti vám stojícím nosorožcům, pozorovat ve vzdálenosti jednoho metru žirafu nebo krmit klokany jsou nádherné příhody, na které nelze zapomenout. Jen mě mrzelo, že jsem si nemohla pohladit roztomilé medvídky koaly, protože k tomu bylo potřeba koupit si vstupenku a ty už při našem příchodu byly vyprodané.

Studujete vysokou školu. Jak jste daleko?

Vystudovala jsem bakalářský i navazující magisterský obor fyzioterapie a následně nastoupila k doktorandskému studiu kinantropologie, což je obor zabývající se různými formami lidského pohybu. Loni jsem ještě dokončila studium MBA s možností uplatnění v různých oblastech podnikání a letos jsem se začala věnovat účetnictví, protože by mě možná bavilo víc než fyzioterapie.

Jak se vám daří skloubit vrcholové sportování s náročným studiem?

Chce to dobrou časovou organizaci. Škola pro mě byla vždycky důležitá a plavání mě bavilo. Na povinné přednášky jsem chodila z osmdesáti procent, ale škola mi umožnila přechod z jedné skupiny do druhé podle toho, které dny v týdnu mi vyhovovaly víc. Jinak se mi dařilo zvládnout všechno jako ostatním. Plaveckým tréninkům věnuju týdně 20 hodin ve vodě a tři hodiny na suchu. Moc plavců víc času v přípravě na velké závody nevěnuje.

S jakými představami či záměry vstupujete do letošního předolympijského roku?

Víc času chci věnovat přípravě na suchu a potřebuju ještě potvrdit už loni splněný limit pro účast na červencové mistrovství světa v Japonsku.