Jednoduše řečeno, v běžeckém lyžování rozlišujeme dvě hlavní skupiny vosků, vosky stoupací a vosky pro skluz. V situaci, kdy chceme stoupat i sjíždět zároveň musíme samozřejmě porozumět proč a jak se vosky na lyže nanášejí.
Pro bruslení se mažou lyže pouze skluzovými vosky, pro jízdu klasickým způsobem mažeme lyže jak vosky stoupacími tak i vosky pro skluz.
Existuje varianta klasických lyží, které se nemažou. Jejich skluznice je speciálně strukturovaná a plně nahrazuje stoupací vosky, skluzové vlastnosti takovéto lyže jsou však výrazně omezeny.
Stoupací a skluzová zóna lyží
Běžecká lyže je konstruována tak, aby reagovala na přenos či rozložení váhy lyžaře a podle toho stoupala či klouzala. Tolik jednoduché vysvětlení, proč je lyže prohnutá.
V případě, jedeme-li na obou lyžích ve dvou oporovém postavení (hmotnost na obou nohách), správně tuhou lyži úplně neprošlápneme a kloužeme v podstatě po šičkách a patkách.
Naopak při chůzi či běhu pak střídavě zatěžujeme jednu lyži a vhodný stoupací vosk nanesený v prostřední části lyže, který se při skluzu nedotýkal sněhové podložky tak naopak výrazně zvyšuje tření a lyže následně neklouže.
Ideálně dlouhá stoupací zóna, jinak také mazací komora, je v rozmezí 60 až 75 cm a její střed je shodný s těžištěm lyže.
Zadní část zóny by neměla přesáhnout patu lyžaře. Rozhodně se nevyhýbejte změření velikosti mazací komory. Ani sebesilnější automobil nepředvede svůj maximální výkon jede-li se zatáhnutou ruční brzdou či naopak má-li zařazen neutrál.
Velikost mazací komory by měli umět změřit v každém kvalitním lyžařském obchodu či servisu za použití speciálního měřiče. U lyží na bruslení stoupací zónu nevyznačujeme.
Mazání pro skluz
Výběr vhodných vosků na skluz není tak komplikovaný jako správný výběr vosků na stoupání.
Výrobci již léta dodržují jednoduché pravidlo barevného rozlišení vosků jak stoupacích tak i těch na skluz (parafínů). Studené barvy (zelená a modrá) náleží parafínům nízké teploty.
Teplé barvy pak v následném pořadí odpovídají vyšším teplotám sněhu či vzduchu, tedy teplotám blízko pod nulou, kolem nuly a nad nulou (fialová, červená, žlutá).
Výrobci uvádějí na obalech přesné teplotní rozsahy. Při hraničních teplotách je pak možné sousední parafíny jednoho výrobce navzájem kombinovat. To platí i pro vosky stoupací.
Co se týká parafínů, jste-li úplnými začátečníky, pak na trhu koupíte sadu univerzálních parafínů většinou složenou ze dvou vosků, jednoho vosku na teploty vzduchu pod nulou a druhého na teploty nad nulou.
Můžete dostat i varianty ve sprejich. Rozhodně nelyžujte na nenaparafínovaných lyžích tak dlouho až se začnou objevovat bílá místa na skluznici.
Pravidlo, jak často parafínovat je jednoduché: Tak často jak jen můžete, při jízdě na špinavém, zledovatělém či jarním sněhu ještě častěji.
Parafíny nanášejte na skluznou část u klasických lyží a na celou skluznici u lyží na bruslení. Parafínujte v místnosti s pokojovu teplotou.
Následně vosk zažehlete speciální lyžařskou žehličkou. Po vychladnutí se přebytečný parafín ze skluznice škrábe plastickou škrabkou a na závěr kartáčuje speciálními lyžařskými kartáči.
Stoupací vosky
Stoupací vosky musí pokrýt celou škálu druhů sněhu. Od čerstvého přes jemnozrnný, starý, mokrý až po hrubozrný či zmrzlý. Tomu odpovídá struktura vosků, jež musí mít takovou vlastnost, aby dovolila sněhovým krystalům, či tomu v co se proměnily, se do vosku "zaseknout".
Rozlišjeme tvrdé vosky, v podobě špalíčků a tekuté vosky, v tubách či ve sprejích. Barevné rozlišení obalů stoupacích vosků většinou sleduje stejnou škálu barev i jí odpovídající teploty jako u parafínů.
Opět se nechte vézt údaji na obalu, nestydí se za to ani špičkoví servismeni. Některé firmy doporučují užívání vosků pro teploty odpovídající teplotám vzduchu (např. Swix), některé pracují s teplotami sněhu (Toko).
Pro použití tuhých vosků platí obecně, že jsou vhodné pro teploty vzduchu pod nulou a to pro čerstvý, starý či jemnozrnný sníh. Většinou nanášíme do stoupací zóny několik vrstev a každou pečlivě rozkorkujeme.
Klistry mažeme většinou při teplotách vzduchu nad nulou a to na mokrý či hrubozrnný sníh, může nastat i varianta, kdy sníh bude zmrzlý a teplota vzduchu bude nulová či nižší. Klistr se nanáší do stoupací zóny v kratší vzdálenosti než tuhé vosky. Může to být zhruba o 5 cm méně na obou koncích zóny.
Mažeme-li z tuby, pak nanášíme klister v krátkých pravidelných čárkách na skluznici a poté roztíráme dlaní či plastickou stěrkou. Pozor, klistr se nesmí dostat do žlábku lyže, stejně tak jako tuhé vosky.
Nezapomeňte nechat namazaný vosk přizpůsobit venkovní teplotě po dobu několika minut. Při uspěchaném nasazení lyží může vosk začít namrzat a následně lepit.
Chcete-li si vytvořit základní sadu vosků pro pokrytí všech variant proměnlivého počasí v české kotlině, pak doporučujeme následovné. Z tuhých vosků by neměl chybět Swix V40 modrý extra, Rode Multigrade, Swix V55 červený speciál a Swix V60 čevenostříbrný.
Z klistrů by to měl být univerzál (Toko, Swix, Start), modrý (Swix, Rode), fialový (Holemnkol, Skivo, Swix) a červený (Swix, Rode). Můžete přibalit ještě stříbrný jakékoliv značky.
Závěrem je důležité říci, že lyže byste měli po každém lyžařském dni očistit od naneseného vosku.
Používejte speciální smývače vosků, po jejich nanesení na lyži seškrábněte vosk škrabkou a dokončete hadrem či speciálním papírem.
Přejeme dobrý odraz a rychlý skluz.
