- Seriál ukázek z knihy začal on-line rozhovorem s Lukášem Pollertem - více ZDE
- První díl seriálu s fotbalovou rozhodčí Dagma Damkovou najdete ZDE
Rozhovor vyšel 25. 8. 2003, tedy ještě před olympiádou v Aténách, na stránkách Lidových novin pod titulkem "Jednou jsem viděla v novinách... ...dokonce tvoji fotku se svým jménem".
Infobox
Kniha Lukáše Pollerta
Dnes čtete druhou z pěti ukázek z knihy rozhovorů Lukáše Pollerta se slavnými sportovci pro LN, které se na stránkách Aktuálně.cz objevují vždy v úterý. Na konci seriálu bude následovat soutěž a tři výherci mohou zmíněnou knihu vyhrát.
Ptají se tě někdy novináři, jestli jsi jela třeba Vltavu?
Občas jo. Naposledy jsem ji jela asi před deseti roky a byla to neuvěřitelná relaxace. Taky se mi tam ale pár věcí nelíbilo.
Co třeba?
Deptala mě tam spousta lidí. Bylo to až příliš masové sjíždění řeky. V kempu jsme sice vařili v klasickým kotlíku, což mělo kouzlo, jenže v okolí pěti kilometrů nebylo možný v lese najít jediný klacek. Všechno bylo vysbíraný.
Tak to ale bylo vždycky...
No dobře, když pak ale vidíš, že v kempu dřevo na oheň prodávají, tak to už nevím...
Hele, naštval tě někdy nějakej novinář tím, že o tobě napsal něco negativního?
Myslím, že mám na novináře docela štěstí. Naštve mě občas snad jen titulek. Autor rozhovoru třeba vytáhne jednu senzační větu, která není v kontextu s naším povídáním, a dá ji do titulku. Tohle na mě působí trochu blbým dojmem.
Zavoláš mu pak někdy zpátky, co to píše?
Ne. Když se ale jedná o známého novináře, tak se ho, až se příště potkáme, na tohle zeptám. Většinou odpoví, že titulek vybral ten nad ním. Jestli je to pravda ale nevím. To mě v novinách spíš naštvou s nějakou fotkou.
Jako že na ní nejsi ty, ne?
I to se stalo. Jednou jsem dokonce viděla v novinách tvoji fotku se svým jménem. Občas se zase v novinách objeví stará fotografie, což je nepříjemný kvůli sponzorům.
Dáváš rozhovory i všelijakejm těm bulvárním plátkům?
Plátkům se snažím vyhýbat. Stejně ale o člověku napíšou, aniž by s ním mluvili. Pravdou ale taky je, že o mě zatím nemají nějak moc velký zájem.
Zájem nemají asi proto, že se kolem tebe nerojí žádný senzace. Nekouříš, nepiješ alkohol, nerozvádíš se...
Když se ale občas objevím ve společnosti, stejně toho využijou. Jednou jsem zašla na párty časopisu Story a nabídli nám tam, že si můžeme jen tak bez peněz zahrát ruletu. Asi po roce dělali reportáž o tom, jak slavné osobnosti holdují hazardním hrám, a tuhle fotku vyštrachali a otiskli. Jsou to fakt zvláštní praktiky.
Veřejnost tě asi skutečně vnímá jako téměř dokonalou, vzornou ženu. Cožpak nemáš žádné hříchy?
Určitě dělám spoustu chyb, řekla bych ale, že jsou pokaždý jiný. O mých zlozvycích by ale asi spíše mohli mluvit mí blízcí. Třeba jim lezu na nervy. Do role někoho úplně dokonalého se vůbec nestylizuju. To je věc novináře, jak mě prezentuje.
To se spíš prezentuješ sama...
Mně je vůbec téma jakéhosi vzoru cizí. Já nikdy neměla vzory a ani nechci být pro někoho jediným řekněme ideálem. Když ale čtu rozhovor s někým, kdo na cestě za úspěchem musel překonávat nějaké problémy a prožil spoustu těžkých chvil, snažím se z toho něco pro sebe vzít.
Zamíříš zase do Austrálie?
Sydney mě docela láká. Už si představuju, jak se zase projdu po nábřeží, okolo opery, dýchne na mě znovu olympijská atmosféra a vybaví se mi pozitivní vzpomínky.
Prosím tě, pozitivní vzpomínky na co?
No, na olympiádu.
Jo na olympiádu. Aha... Poslechni, ty jsi nějaká sentimentální s tou olympiádou...
Já se tam při ní ale fakt cítila dobře. A nesouvisí to jen s tím, že jsem tam vyhrála. Olympijská atmosféra se mi přitom paradoxně vybaví spíše v centru Sydney než při tréninku na kanále.
Když se tam cítíš tak dobře, nepřemýšlíš o tom, že se do Austrálie jednou přestěhuješ?
Stěhovat bych se nikdy nikam nechtěla. Kdybych ale stála před volbou kam, tak připouštím, že Sydney je skutečně moje srdcová záležitost. No a kdybych si měla vybrat v Evropě, uvažovala bych o Francii. Ta mi docela sedí.
Ve slalomu se v poslední době dost často mění pravidla. Připadají ti ta současná ideální, anebo jako absolutní blbost?
Nepřipadají mi jako blbost. Nedávné změny mi ale zpočátku sympatické nebyly.
Proč?
Dřív se počítal jen výsledek lepší jízdy ze dvou, zatímco teď se časy sčítají, že jo. No a když je člověk zvyklej, že si může v jedný jízdě dovolit udělat chybu, těžko si zvyká na to, že to najednou nesmí.
Myslíš si, že je vodní slalom komerčně nezajímavý sport?
Pravidla se sice snaží nadbíhat tomu, aby měl slalom spád a byl i pro televizní přenosy zajímavý, absolutně ale selhává marketing na úrovni Mezinárodní kanoistické federace (ICF). To je naprostá katastrofa, nikdo se tam nesnaží cokoliv dělat. Dokonce jsem slyšela, že šéf vodního slalomu Němec Horster snad vyhodil někoho z Eurosportu, když mu nabízel, že by slalom vysílali. Horster třeba vůbec nekomunikuje s německýma trenérama a oni proti jeho rozhodnutím píšou petice. Je to všechno postavený na hlavu.
Potíž vodního slalomu tedy spočívá v marketingu, anebo spíš v tom sportu samotným? Připadá mi, že se na divoký vodě zvyšuje zájem spíš o rodeo a rafting. Silniční cyklistika je taky atraktivní sport, ale horský kola ji převálcovaly.
Slalom možná opravdu trochu zaspal. Populárnější skutečně začíná být třeba i rodeo. Anebo raft, ten si může vyzkoušet skoro každý.
Právě. Devadesát procent lidí začne na vodě jezdit na raftu anebo na umělohmotný lodi. Na slalomce ale minimum...
To je jasný. Když pojedeš na hory, taky asi nebudeš na sjezdovce lyžovat mezi tyčkama. Já si myslím, že slalom sice svoji pozici určitě má, ale svoji šanci k větší popularizaci před časem nevyužil. Nedokázali jsme pro něj diváka vychovat. Pro laika, který se na závody dívá poprvé, je slalom dost nesrozumitelný.
Hele, Štěpáno, před několika roky se dost mluvilo o tvým přestupu z vysokoškolskýho centra do Dukly Brandýs. Klub jsi předpokládám změnila kvůli lepším podmínkám.
No, podmínkám... Hlavní byla změna.
Změna v čem?
Šlo třeba o zimní přípravu, o lidi, o atmosféru. V mém bývalém středisku mi to začalo lézt nějak na nervy. Každý tehdy v mém přestupu viděl hlavně výplatní pásku, ale rozdíl byl plus mínus jedna dvě stovky. Jenže, když jsem dříve zvorala mistrovství, ocitla jsem se v nejnižší tabulkové třídě a měla nejmenší peníze. I když jsem jezdila dobře Světové poháry. V Dukle naopak za vynikající mezinárodní výsledky dostanu osobní ohodnocení. Je tady pružnější systém.
Co budeš dělat, až skončíš?
To jsem taky sama zvědavá. Pevně věřím, že se to bude pohybovat pokud možno kolem sportu.
Takže buďme konkrétnější, poblíž vodního slalomu...
Nic moc jinýho neumím a nějakým způsobem bych tedy měla svoje zkušenosti z téhle oblasti zúročit. Představovala bych si, že by to neměla být jednotvárná práce na plný úvazek a u jedný instituce. Mám takovou ideu, která ale nemusí vůbec vyjít. Napůl by to mohlo být něco mediálního, částečně bych mohla dělat i u firmy švagra Ivana, částečně možná i něco trenérskýho.
Trenérskýho?
Nejradši bych byla trenérkou na volné noze. Což je představa, která by závisela i na financích. Neříkám, že bych zrovna musela piplat dětičky, ale kdyby nás s Lubošem oslovili závodníci tak mezi 15 a 20 roky, vytvořili bychom třeba svoji skupinu.
Když jsme se bavili o tom konci. Tedy ne konci, to zní tak blbě... Umění skončit, říká ti tenhle výraz něco?
Jsem na něj trochu alergická. Přijde mi, že se mi někdo snaží zvenčí vnutit, že je nejlepší skončit po vyhraném závodě. Jenže člověk dělá sport nejen proto, že chce závodit a být dobrej, ale taky proto, že ho to baví.
Já vím.
Nikdy jsem si neříkala, že jsem udělala chybu, když jsem po tomhle a tomhle závodě neskončila, že jsem mohla mít lepší pověst, kdybych se rozloučila jako vítězka než po závodě, kdy mě někdo porazil. Na to já kašlu.
Takže umění skončit je blbost?
No, blbost je to v interpretaci s věkem. Že by bylo dobrý skončit, pokud ti to jde. Nikomu určitě neberu, když závodí i s klesající výkonností. Proč ne? Umění skončit bych vztahovala spíše ke zdraví. Nevím, jestli jsem tak fanatický sportovec, že bych to přeháněla i v případě zdravotních problémů.
Prostě si myslíš, že bys věděla, kdy máš dost, jo?
Je to těžký posoudit. Už léta říkám, že cítím, jak se blíží konec, nevím ale, kdy přijde. Kdyby se ale objevily vážnější zdravotní problémy, které by vyžadovaly dlouhodobé léčení, asi bych nic nelámala přes koleno a do kajaku už bych se nevrátila.
