Chvíli se ještě kocháme tou podívanou, než si zapneme prkna. A pak už je odstartován závod a osm snowboardů se začne řítit dolu.

Pravidla jsou jasná. Vítězí ten, kdo bude první u začátku kabinkové lanovky, o 1,4 kilometru níže. Prolítávám oblakem sněhu od soupeřů a skáču do lesa. Je to nářez..

.

Jak všichni víme, letošní zima u nás nebyla k milovníkům zimních sportů zrovna příliš přívětivá. Obvykle trávím celou sezónu stavěním závodů ve Špindlerově Mlýně, ale poté, co jsem na Silvestra brousil na kamenech vypůjčené lyže, bylo jasné, že když nechce přijít sníh za námi, vyrazíme my za sněhem.

Alpy mi sice vždy přišly příliš drahé a příliš daleko, avšak ukázalo se, že tomu tak nemusí být. Ve finále vyšel celý zájezd mnohem laciněji než to, co by jste zaplatili za týden lyžování v tuzemských střediscích.

A to vše v krásných horách, kterým naše Krkonoše nesahají ani po paty a hlavně bez ubíjejících front na vleky. Ale pěkně popořádku.

Strašák jménem cesta

Cesta se nakonec díky lůžkové úpravě autobusu stala překvapivě pohodlnou. Odjezd byl v pátek odpoledne a cesta příjemně ubíhala u filmů z videa. Na noc se jednoduchou úpravou sedačky přestavěly na dvě patra postelí, které sice nebyly tak komfortní jako letiště doma, ale bohatě postačily pro vyspání.

Už jsem zažil mnoho nočních přejezdů zkroucený na sedačce autobusu a musím říct, že není nad to, když se můžete při spánku natáhnout na rovné ploše! Než jsme se nadáli, bylo ráno a my stoupali v serpentinách k lyžařskému středisku La Norma. Venku svítilo slunce a nás vítaly skalnaté vrcholky Alp.

Jenže všechno to připomínalo spíše jarní scenérii vhodnou na pěší tůry či cyklistiku, než lyžařský ráj. Sdělili jsme své obavy delegátce. Ta nám jen rozdala osmidenní permanentky, ukázala kde můžeme složit bagáž a poradila, ať se jdeme přesvědčit sami. To jsme taky udělali a ukázalo se, že obavy byly zbytečné.

Foto: Maykl Brůžek

Dobře propracovaným systémem lanovek a vleků jsme vyjeli na jeden z vrcholů a s radostí konstatovali, že krom asi dvou zavřených kratších úseků je zbytek z 27 sjezdovek perfektně upravený a sjízdný. Na pořádný freeride bude asi ještě muset trochu připadnout, ale jinak to byla pohádka.

Popis a poloha

La Norma patří mezi menší nová střediska v horském masivu Maurienne nedaleko městečka Modane, kam se lze také dostat rychlovlaky TGV.

Rozkládá se na 700 hektarech mezi 1350 a 2750 metry nad mořem, kde se  můžete nechat systémem dvaceti lanovek a vleků vyvézt pod 2 vrcholy Col de Pelouse (2798) a La Norma (2917), mezi nimiž vede spleť 27 sjezdovek o celkové délce 65 km.

Jsou tu 2 černé (nejprudší), 11 červených, 6 modrých a 8 zelených (nejpozvolnějších a tudíž nejméně obtížných), přičemž většina z nich je přes noc i uměle zasněžována. Celý komplex je situovaný na severo-západním svahu, takže sníh tu zůstává i na konci sezóny, kdy již jižní svahy v jiných střediscích jsou dávno vydřené.

Čechy to nezruinuje

Odpoledne skládáme vratnou zálohu 230 euro a jdeme se ubytovat.

Apartmány jsou v několikapatrových, vkusně řešených domech s výtahem, které svým obložením dřevem nebo kamenem nijak nehyzdí ráz krajiny.

Jsou v nich koupelny s vanou a záchodem, vybavené kuchyňky, televize s více jak 10 programy včetně anglických a německých a balkón, z něhož máme výhled přímo na sjezdovky.

Kromě apartmánů tvoří vesnici ještě dvě řady různých obchůdků a restaurací, půjčoven lyží, snowboardů a diskotéka. Nechybí ani informační centrum a dobře zásobená samoobsluha, kde můžete nakoupit veškeré suroviny na přípravu jídel.

Pro informaci, balíček těstovin, rýže nebo toastového chleba stojí kolem 80 centů, sedmička výtečného bordeaux vyjde na 2 eura a půllitr piva seženete od 45 centů. Takže opravdu nic, co by chudého Čecháčka zruinovalo.

A kam ještě?

Na pondělí je pro nás přichystán výlet do nedalekého střediska Aussois na protější straně údolí.

Dopravu zajišťuje zdarma cestovní kancelář a platí zde naše permanentky, stejně jako i v podobném středisku Valfréjus (tam lze též podniknout výlet za doplatek 5 až 7 euro na dopravu).

Foto: Maykl Brůžek

Když se tam blížíme a opět nás vítá zelená louka a holé skály, jsou naše obavy o sníh ještě větší. Přece jenom Aussois leží na jižním svahu. Někteří dokonce přemlouvají řidiče, ať to rychle otočí zpátky do La Normy.

Opravdu, ze spodu je vidět jenom úzký pruh bílé sjezdovky vedoucí ke spodní stanici lanovky a jinak tráva a šutry. Na vršku je ale sněhu dost a k tomu ještě úžasnější výhledy na sluncem ozářené zasněžené masivy Alp.

Sjezdovky jsou pěkně přimrzlé a rychlé, ale bez ledových ploten. A dlužno dodat, že rychlá jízda mezi skalními výčnělky tomu všemu dodává zajímavou adrenalinovou příchuť. Opět jen škoda, že se nelze spustit dolů po nádherných freerideových tratích.

Místo toho se po trávě rozebíhají paraglaidisté a vozí v tandemu ty, co si vše chtějí prohlédnout pěkně ze vzduchu. Nakonec si i ti nevětší skeptici výlet pochvalují.

A když lyžování omrzí

La Norma má také dobře značené turistické trasy, čehož využíváme a dáváme si relaxační den s procházkou.

Můžete se tu šplhat po kopcích a obdivovat výhledy do údolí, obejít nedaleká jezírka a nebo si udělat výlet do okolních vesnic. Krom toho jsou tu ještě parádní skialpové terény, běžkařské tratě, možnost lezení na ledové stěně, via ferrata a nebo psí spřežení.

Ve středisku nezapomněli ani na ty nejmenší, kteří tu mají dětské hřiště s mini vlekem, různé atrakce a i možnost babysitingu, tedy hlídání ratolestí zatímco rodiče lyžují. My se zase věnujeme nočnímu lyžování, na které půjčovny zdarma zapůjčují testovací lyže.

Okolí sjezdovky je na noc barevně nasvíceno a přes měnící se barevné kužele světla občas projede i zajímavý obrazec či logo.

Freeride

Konečně chumelí! Přes noc napadnou haldy sněhu a my se ráno můžeme oddávat zábavě snowboarďácké největší, freerideu.

Navzdory příhodám o pokutách za ježdění mimo sjezdovku, jež jsem vyslechl od lidí, co byli v Itálii, tady nikomu nevadilo jestli projíždíme lesem, žlebem, nebo si přejezdy zkracujeme přes oficiálně zavřené sjezdovky.

Ostatně ve žlebu, který se příkře svažuje do úzké průrvy mezi skálami a ze shora vypadá zatraceně ostře, je vyznačena černá, freerideová cesta. A v době naší návštěvy zavřený snowpark bohatě vynahradily přírodní skalní skoky a převisy. Těch tu najdete všude habaděj.

Jedny z nejlepších jsou přímo pod sedačkovou lanovkou, ze které na nás Frantíci mávali a volali "Republika Čeka!". Při našich večerních párty jsme se v malém středisku dokázali rychle seznámit

Ježdění je den ode dne lepší, po chumelenicích přichází opět azurová obloha a hromady sněhu pod sněžnými děly vytváří nové příležitosti ke skočkám.

Jak na Novém Zélandu

Týden uběhl jako voda a nikomu se nám nechce odjíždět. A to jsem si ještě naivně myslel, že by mohl stačit na ježdění jenom víkend! Alespoň že si můžeme užít svahu i poslední den zájezdu.

Foto: Maykl Brůžek

V sobotu odpoledne ještě lítáme v prašanu po namrzlých sjezdovkách, zanechávajíce po sobě dlouhé sněhové chvosty a v půl páté už sedíme v autobusu směřujícího přes Německo na Rozvadov.

Musím uznat, že podobné ježdění jsem zažil snad jen v Jižních Alpách na Novém Zélandu, a tak nezbývá než souhlasit se zdejším motem "La Norma, the cosy ski resort" ( La Norma, příjemné lyžařské středisko).

Vypůjčení kvalitních lyží na den přijde zhruba na 8 euro, broušení hran se pohybuje okolo 4 euro.

Ceny ubytování začínají od 147 euro ve dvoulůžkovém studiu.

Doprava je možná po silnici A43 směrem na Modane, vlakem TGV do Modane a odtud místním autobusem, nebo letecky do Lyonu a dále po silnici.