Staří rivalové, kteří se k sobě podle kolegů chovají "jako dva pěkně nažhavení býci v úplně maličké ohradě", se setkali na prestižním závodě Pěti oceánů kolem světa s cílem v západoaustralském Fremantle.

"Golding nebude rád, že je za mnou, zejména když ještě sám žádný podobný závod nevyhrál," rýpl si Thomson, když Goldingovi sebral druhé místo.

V pátek bylo najednou všechno jinak. Thomsonově jachtě pojmenované Hugo Boss se porouchalo ovládání nastavitelného kýlu (pomáhá přesnosti navigace lépe než kýl běžný, ale je poruchovější) a loď se stala zcela neovladatelnou.

Thomson se ocitl na širém moři 1500 kilometrů od mysu Dobré naděje bez možnosti ovlivnit směr plavby. Vyslal proto radiový signál organizátorům, kteří stejnou cestou požádali ostatní závodníky, aby trosečníkovi pomohli.

Nejblíže z nich, asi 125 kilometrů na východ, byl právě Golding. Otočil svoji jachtu a vydal se svého rivala zachránit.

Na dohled dojel v pátek nad ránem. Se záchranným manévrem však musel počkat na denní světlo. V téměř šedesátikilometrovém větru, plískanici a na pětimetrových vlnách operace přesto trvala hodinu a půl.

Thomson se na palubu svého soupeře dostal až na čtvrtý pokus. "Byl to nejemocionálnější a nejúděsnější zážitek mého života," řekl Thomson. Poté, co sám jen tak tak vyvázl, se musel dívat, jak jeho milovaná jachta mizí v rozbouřených vlnách.

"Otočit se v takové chvíli, když má někdo druhý problémy, je vlastně radost," řekl zachránce Golding. "Jedete zpět a na pořadí nemyslíte."

Pro hodnocení míry šlechetnosti Goldingova počínání je ovšem dobře vědět, že zachránce má v takovém případě nárok na časovou kompenzaci.