Tiskový mluvčí Českého paralympijského výboru David Šnajder v rozhovoru pro Aktuálně.cz říká, že ačkoliv je hluchota podle odborníků jeden z nejhorších handicapů, má jednu velkou nevýhodu - narozdíl od tělesného postižení není vidět.
Neslyšící sportovci: Stejní, a přece tak jiní
A: Mohl byste laické veřejnosti popsat, v čem je postižení neslyšících sportovců specifické? Jaké jsou jejich největší překážky?
Specifikum je zejména v komunikační bariéře mezi neslyšícími a ostatními druhy postižení respektive zdravou populací. Neslyšící mají vlastní jazyk, zcela odlišný od řečové komunikace. Neslyšícím je znaková řeč vlastní, učí se jí od dětství, studují v ní a mezi sebou ztrátu sluchu jako handicap vůbec nepociťují.
Deaflympiáda: Sport v říši ticha
Po pěti letech míří sportovci z nejrůznějších koutů světa znovu do Salt Lake City. Rozdíl je pouze v tom, že neslyší.
Řada odborníků se však shoduje na tom, že neslyšet patří k nejhorším handicapům. A to především právě pro komunikační bariéru a z ní plynoucí pocit samoty a izolace.
A: V čem se nejvíce liší sportovní disciplíny neslyšících zařazené na deaflympiádu od těch provozovaných nepostiženými?
Řekl bych, že téměř v ničem. Pokud vím, tak všechny sporty, které jsou na programu letních i zimních deaflympiád, se řídí pravidly Mezinárodních sportovních federací nepostižených - atletika IAAF, basketbal FIBA, fotbal FIFA, lyžování FIS a podobně. Samozřejmě až na zvukové efekty, místo startovních výstřelů a píšťalky rozhodčích se používají praporky.
A: Jsou výkony některých neslyšících sportovců souměřitelné s výkony nepostižených? Mohl by někdo z nich konkurovat zdravým sportovcům?
Nesporně ano. Právě to, že používají shodné náčiní a že je rozsah disciplín stejný jako u nepostižených, neslyšícím umožňuje soupeření s nepostiženými. Nevím, zda se prosazují neslyšící na světové úrovni, ale například naši neslyšící cyklisté nebo atleti s nepostiženými směle závodí.
Češi září na svazích, dráze i silnici
A: Jaká je výkonnost českých neslyšících reprezentantů? Kdo patří mezi naši špičku? V čem Češi dlouhodobě vynikají?
Českým reprezentantům se dlouhodobě daří zejména ve třech sportech: atletice (Pavlína Maléřová, Margareta Trnková, Tereza Wagnerová), cyklistice (Pavel Pastrnek, Josef Merunka, František Kocourek nebo Josef Čapek) a ve sjezdovém lyžování (Petra Kurková, Tereza Kmochová).
Tito sportovci jsou medailisté z deaflympiád a mistrovství světa. Český svaz neslyšících sportovců je v rámci Českého paralympijského výboru dokonce nejúspěšnějším svazem a sjezdařka Petra Kurková se svými šesti zlatými, jednou stříbrnou a jednou bronzovou medailí z deaflympiád vůbec nejúspěšnější českou handicapovanou sportovkyní všech dob. Poslední letní deaflympiády v Melbourne se zúčastnili také čeští fotbalisté.
A: Jaké jsou šance české výpravy na zimní deaflympiádě v Salt Lake City?
Startují čtyři sjezdařky celkem v pěti disciplínách: slalom, obří slalom, Super G, sjezd a kombinace slalom-sjezd. Od Petry Kurkové se očekávají medaile. Pro Petru je Salt Lake City již třetí zimní defalympiáda. Ostatní tři reprezentantky jedou na deaflympiádu poprvé. Přestože jsou mladé, tak se mají šanci prosadit, nasbíraly již mezinárodní zkušenosti a zejména Tereza Kmochová (16) již dokázala Petře "šlapat na paty".
Deaflympiáda vs. paralympiáda
A: Proč se deaflympiáda nepořádá společně s paralympiádou?
Deaflympiády pořádá Mezinárodní výbor pro sporty neslyšících (ICSD), který není členem Mezinárodního paralympijského výboru (IPC). Neslyšící chtějí sportovat samostatně, mají mnohem delší tradici organizovaného sportu, mezinárodní paralympismus má tradici zhruba poloviční.
V 90. letech sice probíhala jednání mezi ICSD a IPC o společných paralympijských hrách, ale zůstalo nakonec u rozdělení čistě z praktických důvodů. Ať to jsou již komunikační bariéry na sportovištích i mimo ně či počty účastníků, které by se v obou táborech musely v případě spojení výrazně snížit.
A: Spolupracují nějak paralympijské a deaflympijské hnutí?
Spolupracují třeba na mezinárodním kalendáři, na periodizaci letních a zimních paralympjských a defalympijských her, na antidopingových opatřeních. V neposlední řadě se hlásí ke stejným olympijským ideálům a mají stejné cíle.
Chtějí umožnit handicapovaným dosahování vrcholných sportovních výkonů v rámci srovnatelného druhu nebo míry postižení a usilují o prezentaci a uznání těchto vrcholných výkonů většinovou nepostiženou populací.
A: Jaká je popularita deaflympiád třeba právě ve srovnání s paralympiádami?
Vzhledem k tomu, že paralympismus zahrnuje více skupin postižení a mnoho kategorií, probíhají i kvalifikace a nominace na paralympiády v delším časovém úseku, ve více zemích, za větší pozornosti veřejnosti a medií. Rovněž například vozíčkář, amputář či nevidomý jsou mediálně "zajímavější" a marketingově lépe "zpracovatelnější" než neslyšící, na kterém handicap v TV nebo na fotce není vidět. Proto je paralympijské hnutí známější a bohatší.
A: Jak to vypadá v České republice s podporou neslyšících sportovců a s rozvíjením jejich dovedností? Jak velká je členská základna?
V České republice jsou neslyšící sdruženi v Českém svazu neslyšících sportovců (ČSNS), který je členem Českého paralympijského výboru. ČSNS sdružuje téměř 4000 sportovců. Svazu, respektive jeho členům se dostává podpory od státu, ČSTV a od sponzorů ve stejné míře, tzn. podle stejných kritérií jako všem ostatním svazům sdruženým v Českém paralympijském výboru (ČPV).
To, že ČSNS je plnohodnotným členem ČPV, je z mezinárodního hlediska výjimečná situace, která se v ČR dlouhodobě potvrzuje jako správná a posilující jednotu "paralympijské rodiny".
