reklama
 
 

František Šindelář vyměnil plastovou hokejku za basketbalový míč a Pardubicím pomohl ke dvěma výhrám

30. 10. 2016
Po mistrovství Evropy se před něj postavila těžká výzva. Jeho kolega z reprezentace Adam Erben přišel za Františkem Šindelářem s nabídkou hrát basketbal na Sardinii. I přes obavy nabídku přijal. Na tři roky v Itálii vzpomíná jen v dobrém. Může tak porovnávat sport handicapovaných v Česku a ve svém bývalém působišti. Podle Františka Šindeláře má Česká republika hodně nedostatků.

České Budějovice - WSB Pardubice za sebou mají druhé kolo Rakouské ligy. V sobotu dokázaly v rakouském Frohnleitenu dvakrát jednoznačně zvítězit a pomohl jim k tomu i František Šindelář. Hráč se zkušenostmi ze zahraničí dal o víkendu přednost basketbalu před mezinárodním florbalovým turnajem. Na spolupráci s Pardubickým celkem ho láká dobrá parta vedená Jaroslavem Mencem a kvalitní zápasy. Nejvíce se těší na Euroligu.

Šindelář zvládá práci s plastovou hokejkou i basketbalovým míčem

Pardubice postihl problém, když ze sestavy odpadl jeden z hráčů, kvůli kterému nemohli postavit sestavu. „Neměli hráče mého postižení, a tak mě kontaktovali. Domluvili jsme se na spolupráci. Na tréninky sice jezdit nebudu, protože chodím do práce, ale turnajů se účastnit budu,“ vysvětluje František Šindelář. K novému působišti ho přesvědčilo kvalitní vedení klubu. „Chopil se toho Jaroslav Menc, který sice není na vozíku, ale hodně tomu dává. Je velmi schopný a je vidět, že tomu rozumí a posouvá to daleko. Kromě toho mě láká i parta v týmu,“ dodává Šindelář.

František Šindelář se ale věnuje i florbalu. Hrál ho v Českých Budějovicích za tým United, jenž se později spojil s místními Štíry, za které hraje dodnes. Tým patří v současné době mezi republikovou špičku. Povinnosti má i ve florbalové reprezentaci. Tento víkend však vynechal mezinárodní turnaj European Wheelchair Floorball Tour 2016 v Praze. Basketbal ho naplňuje víc, avšak své florbalové povinnosti nehodlá zanedbávat.

Největší zkušeností v kariéře pro něj bylo působení v Itálii. „Po mistrovství Evropy mě oslovil Adam Erben, jestli bych nechtěl hrát basketbal na Sardinii. On sám tam už působil. Měl jsem měsíc na rozmyšlenou. Řešil jsem to s rodiči, kteří se mě ptali, jestli jsem normální. Nakonec jsem to ale vzal, i když jsem neuměl anglicky ani italsky ani slovo,“ směje se 34letý hráč. S Adamem Erbenem se tak vydal do Janova a odtud trajektem na Sardinii. Tak začalo jeho působení v týmu Quartu Santa Elena.

V zahraničí se mají handicapovaní sportovci lépe

Klub tehdy postoupil do nejvyšší z celkem čtyř soutěží. „Stát do sportu handicapovaných posílal spoustu peněz. V lize hráli světoví hráči, nebylo jednoduché si na úroveň hry zvyknout. Najednou se mi změnil život, začal jsem žít jako profesionální sportovec a veškerý čas věnoval basketbalu. Dny jsme trávili tréninky a jednou za týden byl zápas. Cestovali jsme letadlem. Měl jsem obavy, ale všechno bylo fantasticky zařízené. Vše probíhalo naprosto profesionálně,“ pochvaluje si František Šindelář.

Překvapilo ho i vnímání sportu mezi obyvateli ostrova. „Byli jsme tam za celebrity. Lidé nás poznávali na ulicích, oslovovali nás v obchodech a na zápasy chodilo až dva tisíce diváků. Jezdili jsme sport propagovat i na základní školy. Nikdy jsem nic takového nezažil,“ líčí s nadšením basketbalista. Během tří let se tým umístil dvakrát v druhé polovině tabulky a při posledním ročníku skončil na třetím místě. Kvalitně si vedl i na evropské scéně, kde bojoval v druhé a třetí nejvyšší soutěži. Hrál tak s týmy jako Galatasaray nebo Besiktas Istanbul.

V zahraničí celebrita, v Česku jen vozíčkář

I proto zkušeného hráče mrzí, jak je sport handicapovaných vnímán v Česku. „Jde například o špatnou podporu státu v momentech, kdy jede hráč reprezentovat zemi na mezinárodní akci. V tomhle jsme o dvacet let pozadu. V jiných zemích to funguje zcela běžně a handicapovaní sportovci jsou bráni jako zdraví. Asi to ještě chvíli bude trvat,“ myslí si Šindelář.

František Šindelář se po třech letech rozhodl skončit, protože se dozvěděl, že čeká syna. V současné době tak žije s rodinou, která je pro něj na prvním místě a doprovází ho na většinu turnajů, v Čejkovicích u Českých Budějovic. Pracuje ve firmě, která se specializuje především na oblast tepelné techniky, kde se věnuje mimo jiné administrativě servisu a revizi kotlů. „Ve firmě jsem působil už před zraněním. Jsem rád, že mi dali příležitost se po letech vrátit. Nic mě během ní neomezuje,“ těší sportovce.

Nyní se těší na působení v týmu WBS Pardubice. Věří, že má tým na druhé místo v Rakouské lize a postup ze skupiny v Eurolize, která se koná na jaře v Brně. Věří i v lepší zítřky českého basketbalu na vozíku, kterému chybí mladí hráči. V budoucnu by rád viděl českou florbalovou reprezentaci na paralympiádě. „Já sám už si asi nezahraji, ale třeba se mi povede to zažít jako asistent trenéra,“ doufá Šindelář.

V osobním životě by si rád splnil sen podívat se na Havaj. Největším adrenalinem pro něj byl skok z letadla. „Byl to úžasný zážitek a doporučuji to každému vozíčkáři. Skákal jsem u Příbrami, kde působí profesionální skupina lidí. Jako zdravého by mě asi nikdo nedonutil skočit,“ dodává zvesela.

Výsledky 2. kola Rakouské ligy

Flink Stones II 22 : 82 Sitting Bulls

ABSV LoFric Dolphins Wien 39 : 99 WBS Pardubice

Sitting Bulls 94 : 48 Flink Stones I

WBS Pardubice 102 : 43 Flink Stones II

Flink Stones I 81 : 42 ABSV LoFric Dolphins Wien

Nová posila Pardubicím pomohla. V sobotu dokázaly zvítězit v obou utkáních a posunuly se na třetí místo Rakouské ligy. 

autor: Jakub Bartoš | 30. 10. 2016

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama