Praha - Sedm mužů, šest z České republiky a jeden z Finska, jako by bořilo hranici profesionálního a amatérského sportu. Za své výkony nedostanou královskou výplatu a nemají celé dny na trénink, žádní hobby jezdci to ale také nejsou. Vždyť jako ryzí amatéři odvádějí zcela profesionální práci.
Václav Liška, Alpo Kuusisto, Jaromír Odvárka, Jakub Kopecký, Michal Kulka, Tomáš Pelc a Jan Vlášek se rozhodli zdolat Giro d‘Italia 2017 na koloběžce.
Vybrali si jubilejní stý ročník první Grand Tour sezony, tedy 21 etap ve 23 dnech a 3 572 kilometrů, včetně obávaných výšlapů na legendární Etnu, nebo dokonce dvakrát na průsmyk Stelvio.
Zastihnout všechny pohromadě je vzhledem k jejich vytížení nemožné. Na redaktora Aktuálně.cz si tak udělali čas alespoň čtyři z nich.
Bolesti, křeče a bílá čára před spaním
"Po Tour jsme si řekli, že víc už nechceme,“ připomíná Jan Vlášek rok 2013, kdy mírně obměněná sestava objela na stroji o něco menším a pomalejším než cyklisté rovněž 100. ročník legendární Staré dámy.
Denním chlebem takových třech týdnů, kdy nekonečně kmitají dolními končetinami, jsou bolesti a křeče. "Každý měl tenkrát něco jiného. Když 18 hodin stojíme na koloběžce, bolí kolena, je ošoupaná podrážka, plosky nohou, záda, ramena,“ vzpomíná Michal Kulka.
Denní režim na Grand Tour nelze jednoduše popsat, závisí na druhu a délce etapy. Časovky mají jako bonusový volný den s krátkým přejezdem, naopak dvěstěkilometrové štreky jim zaberou daleko více času než cyklistům.
"Dlouhá etapa obnáší vstávání ve čtyři ráno, po snídani dojíždíme na start. Podpůrný tým sbalí kemp, přejede do cíle, postaví kemp, navaří oběd a večeři a takhle to jede pořád dokola,“ přibližuje Vlášek.
"Když se jede kolem 150 kilometrů, jsme v cíli včas, ale někdy jedeme třeba 20 hodin,“ upozorňuje na pozdní příjezd, po němž se unavených mužů chopí fyzioterapeut a případně i lékař.
"Cyklisté vyjíždí v deset hodin, nejpozději o půl šesté mají hotovo a mají čas na regeneraci. My zpravidla dojedeme kolem desáté večer a člověk nemá možnost dát se do kupy,“ říká Kulka. Po příjezdu dobrodruhů na koloběžce navíc přichází ještě přejezd v dodávce do kempu.
A Jan Vlášek si vybaví, v jakém stavu člověk po opakujícím se celodenním výkonu ulehá do postele. "Když člověk večer po etapě usíná, furt vidí asfalt a bílou čáru,“ popisuje.
Strasti ale můžou nasekat i drobnosti jako pitný režim. Jednu z rovinatých etap ve Francii dva členové týmu absolvovali se střevními potížemi poté, co si nepohlídali, odkud čerpají vodu do bidonů.
Strach z počasí a šílené dopravy
Kromě vlastního těla jezdci na koloběžkách bojují ještě s řadou vnějších vlivů. Giro pojedou den před závodníky, tedy za plného provozu. "Je to specifické tím, že značná část cesty vede po větších silnicích, podobných třeba té z Prahy do Kolína. Kolem lítají kamiony, na Tour to tak šílené nebylo,“ srovnává Jan Vlášek.
Právě proudících kamionů se ze všeho nejvíce bojí nováček Jakub Kopecký. "Jeli jsme test z Košic do Prahy a část trasy byla kvůli charitativní akci s policejním doprovodem. To byl velký rozdíl, té dopravy se docela bojím,“ říká.
A oproti Tour de France se budou muset vypořádat také s o něco chladnějším počasím. Květnové teploty na alpských vrcholech budou výrazně nižší než v červenci na Staré dámě, etapy se často dojíždí ve sněhu či teplotách kolem nuly. "Nevím, jestli to ještě vydržím,“ pousmívá se nad tím Michal Kulka.
Květen na italských silnicích zkrátka nebude žádný med. Proto není divu, že celá sedmička s výpravou hodně váhala. "Jenže to v nás dozrávalo a nakonec jsme si řekli, že na 100. Giru nesmíme chybět,“ popisuje, jak se zrodil na první pohled bláznivý nápad.
Rozpočet činí dva miliony
Aby jej mohli realizovat, musí celý projekt finančně zajistit. Giro na silničních koloběžkách značek Kickbike a Yedoo lze objet za částku přesahující milion, pokud by se opravdu šetřilo. Ideální varianta ale nese cenovku milionů dvou.
Na jakých koloběžkách pojedeme sté Giro d'Italia? Takových otázek jsme dostali v průběhu posledních měsíců desítky. A tady je odpověď. Giro se pojede na strojích Kickbike Race MAX 20 a YEDOO Wolfer. Velké díky Kickbike Worldwide a YEDOO za podporu!
Zveřejnil(a) Kick Your Life, Kick Italy 2017 dne 20. Prosinec 2016
Tu kromě základních výdajů na cestování a ubytování spolyká podpůrný tým, který by měl čítat až desítku členů v pěti autech. Platí se proto i pohonné hmoty, dálniční poplatky, letenky a lodě na přejezd ze Sardinie, kde se startuje, a rovněž mzda pro doprovod, který na rozdíl od Tour nebude složený ze studentů na dovolené.
Cíl? Upozornit na prevenci rakoviny a zvednout lidi od televize
Při překonávání všech překážek je vidět, že celé uskupení má sport v krvi. Fin Kuusisto se věnoval orientačnímu běhu, zbytek jsou bývalí atleti s obrovskou láskou k pohybu.
Květnovou výzvu ale nechtějí splnit "jen“ proto, aby překonali sami sebe, jak by se mohlo na první pohled zdát. Spojili se totiž s Nadačním fondem Petra Koukala a připravují projekt "Mám koule žít".
Cílem je motivovat lidi k vedení aktivního života a změně životního stylu. "Člověk nemusí sportovat každý den, ale když to má kilometr do práce, měl by jít pěšky. Chceme, aby lidi dělali v každodenním životě to, co je baví a co je těší,“ představuje další cíle Václav Liška.
Že může mít výprava právě tento efekt, potvrzuje také Vlášek. "Po Tour mi chodily stovky mailů od cizích lidí, že jsme je motivovali, aby se zvedli od televize a začali sportovat, hýbat se. Jeden z těch aspektů je vzbudit nějakou změnu, zapůsobit“ popisuje.
Jejich snažení můžete podpořit koupí sportovní lahve, zimní čepice, podkolenek a dalších předmětů s logy Kick Italy a Mám koule žít.
Sami trénují v každé volné chvíli při výkonu svých civilních povolání. Kulka běhá do práce, z práce nebo přes poledne, Kopecký jezdí po Praze na kole. Jednou za týden společně celý tým vyrazí na delší trasu.
Herec Liška zprvu jet nechtěl, přesvědčili ho až kamarádi
Sedmičlenná sestava se od Tour de France příliš nezměnila: vypadl Nizozemec Köning, nováčky jsou sedmadvacetiletý Tomáš Pelc a dvaadvacetiletý Jakub Kopecký.
Ještě nedávno přitom šlo o šestici. Jako poslední se k projektu připojil Václav Liška. "Po Tour jsem měl měsíc zhuntované tělo a mysl a vůbec se mi na Giro nechtělo. Měl jsem jet pouze v podpůrném týmu a pomáhat,“ přibližuje pětatřicetiletý herec na volné noze.
"Myslel jsem, že tak budu užitečnější, ale kamarádi mě přesvědčili, že užitečnější bude ničit si zdraví,“ říká Liška s úsměvem.
Káva, smích a peklo
Jak moc bude celý projekt užitečný, se ukáže už v květnu příštího roku. A i když jsou si vědomi, že je čekají tři týdny plné odříkání a bolesti, těší se na společné italské chvíle.
Václav Liška s humorem sobě vlastním očekává koupání v moři na Sardinii, výšlap na sopku Etnu a kávu u milánské katedrály po poslední etapě. Michal Kulka se těší na společný pobyt s partou, se kterou si bude mít co říct.
Jan Vlášek si oddechne, až přistane na Sardinii a zdárně ukončí přípravy celého projektu. A rovněž vyhlíží „pekelnou“ etapu, při níž si sáhne na úplné dno. Nováček Jakub Kopecký pak touží především po srandě.
Sedmička mužů, kteří se rozhodli pro bláznivou výzvu, totiž celou výpravu bere opravdu s úsměvem, přestože se chystají na obdivuhodný sportovní výkon.
