Jak jste prožívala ženský šampionát a co říkáte na výsledek?
Když jsem mohla, dívala jsem se. Viděla jsem skoro všechno, holkám jsem samozřejmě fandila, akorát mi bohužel přišlo, že se některé hlavní hráčky nepotkaly s formou. Proto to tak dopadlo.
To je pro vás hlavní důvod, proč skončily Češky čtvrté?
Podle mě ano. Po delší době měl národní tým silnou třetí lajnu. Hrály tam mladé holky a předváděly nadstandardní výkony. Ne jednou, ale po celý turnaj. Jenže první lajně se nedařilo, proto jsme se trápili i v zápasech, které měly být lehčí. Neušetřili jsme skoro žádné síly a to nám asi chybělo v klíčových duelech.
Řešilo se to od začátku turnaje, ale hlavní hvězdy Eliška Krupnová s Denisou Ratajovou se zkrátka do střelecké pohody nedostaly.
Myslím, že samy od sebe čekaly mnohem víc. Nesešlo se to, táhly nás především hráčky z druhé a třetí lajny a na lepší výsledek to nestačilo.
Jak se vám líbil výkon Češek v semifinále s Finskem, kdy padly těsně 4:5? Byl to vyrovnaný zápas, nebo ho měly Finky pod kontrolou?
Toho zápasu jsem se bála, myslela jsem, že po trápení s Polkami a Dánkami to dopadne hůře. Ale nakonec to bylo vyrovnané, Finky asi předpokládaly, že to půjde jednodušeji. Holky se kously a chybělo málo. Rozhodující bylo, že Finky i Švýcarky táhla v obou případech jedna dominantní lajna a bohužel byla silnější než náš tým.
Po těsné porážce se možná zvedla vlna optimismu, že tentokrát to na bronz vyjde, navíc když Švýcarky dostaly od Švédek v semifinále čtrnáct gólů. Jenže nedělní český výkon už byl slabý, že?
Holky tomu určitě věřily, Švýcarky porazily hlavně díky skvělému výkonu brankářky Jany Christianové už ve skupině. Navíc to braly jako odvetu za semifinále z roku 2019, kde ztratily vedení 6:1. Ale zase to nevyšlo. Chybí nám dlouhodobě to, abychom byli hodně silní v pravý moment.
Podobně o tom mluvila Jana Christianová. Řekla, že Češky v klíčových momentech pravidelně selhávají, případně hrají ustrašeně.
Je to přesně tak. Proto mě překvapily mladé holky, které přišly z juniorek a hrály suverénně, nadstandardně. Jenomže chyběla nám lajna tak silná, jakou měly Finky nebo Švýcarky.
Krupnová s Ratajovou si "užívaly" extra pozornost od soupeřek, ale hráčky jejich velikosti by si s tím měly poradit, ne?
S tím musí počítat celý tým i ony samotné. My jsme taky věděli o finských sestrách Kauppiových, připravovali jsme se na ně, a přesto ony nakonec překlopily semifinále na finskou stranu. Naše holky se ani proti papírově slabším týmům nechytily gólově, možná se tím trápily po celý turnaj.
Je to už páté MS, které skončilo pro Češky čtvrtým místem. Jak těžké je nastupovat s tímto vědomím do těch klíčových zápasů?
Na hřišti to vnímáte úplně jinak než od televize. Před zápasem tohle vypustíte a jdete jako do každého jiného utkání. V určitých fázích zápasu vás to může nahlodat, ale neměl by to být velký problém. Holky si navíc před dvěma lety v semifinále prošly takovým peklem, že dobře ví, že i ztráta čtyř nebo pěti gólů se dá otočit.
Nepřijde obava naopak při vedení nebo za vyrovnaného stavu v medailových zápasech? Pocit, že úspěch je blízko, ale najednou přijde strach o vítězství.
To je možné. Hlava v naší mentalitě se začne nějak bránit a nejsme schopni zápas dorazit. Švédky hrají pořád stejně a je jim jedno, jestli to skončí 6:2 nebo 14:2. Pořád útočí. My nějakým způsobem zazmatkujeme a snažíme se výsledek jen bránit. Těžko se o tom mluví obecně, každý zápas je jiný. Ale může to navenek působit tak, že se necháme zaskočit, jak blízko úspěchu jsme. A přitom tak daleko.
Chválila jste mladé hráčky, které se k týmu připojily po nedávném bronzovém MS juniorek. Kdo se vám ve hře nejvíce líbil?
Líbily se mi všechny, ale kdo ostatní převyšoval, to byla Vanessa Rebecca Keprtová v obraně. Zahrála neskutečně. Na to, jakou má postavu (160 cm, pozn. red.) a že nemá moc zkušeností s velkými zápasy. Velmi mile mě překvapila. Výborně hrála i Michaela Kubečková. V mladých holkách máme velký příslib do budoucna.
Myslíte, že u týmu zůstane švýcarský trenér Sascha Rhyner?
To nevím, asi to bude hodně o jeho rozhodnutí. Dvakrát byl čtvrtý, ač měl v hlavě úplně jiné myšlenky. Hlavně před dvěma lety tým rozhodně měl na to, aby byl ve finále.
Muži čekají na medaili také už sedm let. Jaké jsou jejich šance na probíhajícím turnaji v Helsinkách?
Jsem příjemně překvapená z toho, jak hrají. Taky zapojili řadu mladých kluků, prezentují se hezkým florbalem. Dříve médii proběhlo dost negativních věcí ohledně nominací a atmosféry, ale teď mám pocit a doufám, že by mužský tým mohl být úspěšný.
