Pro Španělky to byl už devátý titul. České basketbalistky vyhrály šampionát dvacetiletých pouze jednou (2002), teď zopakovaly stříbro z roku 2000. Od bronzu v roce 2004 získaly poprvé medaili.
"Na holky jsem hrdá, jak se tady prezentovaly. Daly do toho sto procent," říkala hned v Šoproni trenérka Romana Ptáčková. A jak okomentovala stříbrné medaile o pár hodin později po návratu do České republiky? "Je to senzace. Náš základní cíl byl probojovat se mezi osm nejlepších," přiznala trenérka, která vyzdvihla i spolupráci s oběma asistenty Tomášem Holešovským a Martinem Baštou.
"Udělali mnoho práce ve skautingu týmů a to byl další z důvodů našeho úspěchu," doplnila Romana Ptáčková.
To říkáte i přesto, že loni jste dovedla tento ročník k šestému místu na mistrovství světa do 19 let…
To ano, ale z těch dvanácti hráček nám jich teď ze zdravotních důvodů pět chybělo, včetně tehdejší kapitánky Simony Fišerové, ta byla velkou oporou. Vypadly i další, v Šoproni byly dokonce dvě hráčky, které původně ani nefigurovaly v širší nominaci. I proto jsem byla před šampionátem malinko opatrnější v prognózách.
Kde tedy nastal zlom? Nečekaným vítězstvím v základní skupině?
A to jsme měli velmi těžkou skupinu, i když Nizozemsko během mistrovství odpadlo, ale první zápas proti Francii hrálo velmi dobře. Ta společně s Maďarskem patří v této kategorii mezi TOP týmy. Maďarky skončily v tomto složení loni třetí na mistrovství světa, navíc hrály doma. Nás to nabudilo k nejvyšší možné bojovnosti, daly jsme do toho všechno a dařilo se nám. Tým to obrovsky nakoplo.
Podařilo se vám všechny tyhle týmy porazit a děvčata jako by sama sebe přesvědčila, že mají na to konkurovat nejlepším?
Ano, to byl velmi důležitý moment. Holky pochopily, že to půjde. Ale nejen ony, ale i my trenéři. Přece jen jsme si říkali, jestli půjde všechny ztráty nahradit, nejsme velká země, základna není tak široká. Ale povedlo se to.
Byla právě vámi zmíněná bojovnost nejvyšší devízou týmu?
Určitě, ale na druhou stranu si říkám, proč by nebojovaly i ostatní mančafty. Vždyť to bylo mistrovství Evropy… Ale i ostatní celky nás chválily za obrovskou energii, asi jsme tam něco navíc daly. Jenže bojovnost sama o sobě by nestačila, musíte být na soupeřky dobře připravený a mít ve svém středu hráčky, které v těžších chvílích tým podrží. To všechno se nám povedlo.
Šampionát jste však končily porážkou ve finále se Španělskem, nemrzí vás to přece jen trochu?
To víte, že mrzí. Zvlášť proto, že jsme viděly, že na ně máme. Začaly jsme dobře, vedly jsme 5:0 a měly jsme další šance. Ale právě tím, že jsme je neproměnily, jsme samy sebe dostaly do problému. Španělky mají natolik zkušený tým, že toho okamžitě využily. Nás to naopak srazilo.
V čem jste viděla největší rozdíl ve hře finalistek?
Střetly se dva týmy s nejlepšími obranami na šampionátu, to se potvrdilo. V čem byly Španělky lepší, to byla tvrdost. Jsou na to zvyklé z domácí soutěže. V útočné fázi nám to nadělalo velké problémy, i když jsme na to hráčky připravovali.
Ale i tak je druhé místo na ME do 20 let důkaz, že má tahle kategorie před sebou světlou budoucnost. Vidíte v nich i příslib pro ženskou reprezentaci, kterou jste shodou okolností také převzala?
Několik hráček má velkou šanci být v dohledné době minimálně v širším výběru. Já bych navíc chtěla, abychom se projevovaly podobným způsobem jako tady na dvacítkách. To znamená hrát s obrovskou energií, opírat se o poctivou práci v defenzivě. To je v dnešní době nezbytné.
To je vaše trenérské krédo?
Neřekla bych, že mám jedno krédo. Každý trenér se časem vyvíjí. Taky mě bavilo zpočátku víc útočit, ale každému jednou dojde, že základem všeho je kvalitní obrana.
Vy sama jste jako hráčka byla rozehrávačka, která diriguje hru. Je to dobrá průprava k trénování?
Myslím, že je to jeden z předpokladů. Já jsem brzy začala o hře přemýšlet, až to bylo mnohdy mým trenérům asi nepříjemné. I teď máme v týmu skvělé rozehrávačky, třeba Katka Zeithammerová. Odvedla na šampionátu obrovské penzum práce, ale na hřišti téměř nemluví. Byla bych ráda, kdyby tohle změnila.
Jak vám osobně je příjemné, když se některá z hráček snaží projevit svůj názor? Jste přístupná diskusi?
Ono hodně záleží na tom, v který je to moment a jak je to podané. Ale musím říct, že se mi to nestává často. Když nad tím teď přemýšlím, tak spíš vůbec. Zvlášť ne v reprezentaci, to si mladé holky vůbec nedovolí.
Nadále zůstáváte v Hradci Králové i klubovou trenérkou. V čem je největší rozdíl, když pominu fakt, že v reprezentaci máte k dispozici nejlepší hráčky?
V klubu se váš rukopis projeví daleko víc, protože s týmem pracujete celou sezonu. Já většinou i několik let, je to dlouhodobá práce. Reprezentační srazy jsou jen párkrát za rok, bývá to často spíchnuté horkou jehlou. Kolikrát si na konci přípravy říkáme, co všechno bychom potřebovaly ještě vypilovat. Basketbal je složitá hra, takticky vyzrálá, detailů je strašně moc. Útoky mají různé varianty…
Čeká teď vaše současné svěřenkyně z reprezentace do 20 let nejtěžší moment kariéry, přechod z juniorského do dospělého basketbalu?
Některé z nich už to mají za sebou, hrají druhým rokem českou ligu. Ale další z nich zbrzdil covid, neměly moc herní praxe, a teprve je to čeká. Je to zásadní moment, jestli budou pokračovat v profesionálním basketu.
Pomohly vám ligové zkušenosti některých hráček na šampionátu v Šoproni?
To nepochybně. Třeba Valentýna Kadlecová, která byla v All Stars, zúročila zkušenosti a slušnou minutáž z české ligy, je ostřílenou hráčkou. Stejně tak Petra Malíková, bez těch zkušenější by to ani nešlo. Ale na druhou stranu je potřeba si připomenout, že některé Francouzky nebo Španělky hrají i evropské poháry, nebo kvalitnější domácí ligy.
Odměníte se nějak za stříbrné medaile?
Pro mě je největší odměnou příjemný pocit z dobře odvedené práce. A pak těch čtrnáct dnů volna, které mě teď čekají.
Dokážete vypustit basketbal z hlavy úplně?
To rozhodně ne. (úsměv) A myslím, že to je největší problém ostatních trenérů, vypnout basketbalový mozek aspoň na dvě hodiny.
Kdy vás čeká další reprezentační sraz?
Z vlastní iniciativy jsme si přidaly jeden sraz, takže se sejdeme už 1. až 4. srpna, abychom se viděly ještě před listopadovým kvalifikačním oknem. A hned potom nám začíná příprava v klubu.
Předpokládám, že pozvánku už dostanou i hráčky z úspěšného týmu juniorek?
Ano, ale moc jich nebude. Dvě holky hned pokračují na šampionát osmnáctiletých, další mají zdravotní problémy, potřebují odpočinek.
Jaký máte úkol u reprezentace žen? Postup na nejbližší Eurobasket 2023?
Snažíme se dívat víc dopředu. Tým projde obměnou, o které se už se sice dlouho mluví, ale teď ji chceme opravdu udělat. A trochu razantněji. Chceme hrát podobným stylem jako dvacítky. Takže koukáme spíš na rok 2025, ale pokud to jen trochu půjde, o postup se porveme už teď.
Cílem snažení má být účast na OH v Los Angeles 2028. Ženský basketbal vždycky býval vlajkovou lodí kolektivních sportů, co na to říkáte?
Je před námi dlouhá cesta. Uvidíme, co bude za šest let. Kdybych to měla vzít podle momentální situace, tak jsme na hraně dostat se na mistrovství Evropy. To mluví samo za sebe. Ale potenciál tady určitě je.
