Peking (od našeho zpravodaje) - Obličej se jí v cíli pětikilometrového závodu v hale Ledová stuha zkřivil bolestí, která byla větší než obvykle. Hned vzápětí ale vzduchem projela její zaťatá pěst.
Legenda světového rychlobruslení věděla, že tohle bylo dobré. Vyhráno ale neměla. Ještě přišlo nervy drásající čekání na časy čtyř dalších světových es.
"Dnes to fakt bylo o moje nervy," přiznávala Sáblíková. "A hodně, opravdu hodně to bolelo," dodávala po bronzovém závodě.
Na Irene Schoutenovou to stačit nebude, tušila. Od blonďaté střely, která chce z Pekingu odvézt čtyři zlaté medaile, čekala úžasný výkon, stejně jako na "trojce". A Nizozemka očekávání splnila.
"Čekala jsem, co předvedou ostatní. Bylo to nahoru dolů. Chvilku červeně, pak zeleně. A zase červeně. Nervák," protáčela oči vyčerpaná, ale šťastná, nyní už sedminásobná olympijská medailistka.
Když dojel předposlední pár, zmocnil se jí známý nepříjemný pocit. "No to je super, já budu zase čtvrtá," šeptala si vyděšeně. "Myslela jsem si, že Lollo to dá. Když má vedle sebe někoho silného, je neuvěřitelný bojovník."
Jenže její tréninková partnerka, Italka Francesca Lollobrigidaová, na rozdíl od stříbrných tří kilometrů nastavené tempo neudržela.
Sáblíková mohla jásat. Její trenér Petr Novák už běžel pro vlajku, ta ale čtyřiatřicetiletou rychlobruslařku nezajímala. Okamžitě utíkala poděkovat hloučku českých olympioniků, kteří ji v jinak ztichlé hale hnali za dalším úspěchem.
Pocity popisovala jen ztěžka.
"Já si v tu chvíli říkala: Čtvrtá olympiáda a zase medaile z pětky, po tom všem… Pro mě je neuvěřitelné, že se to povedlo," vyprávěla dojatě.
Podobně jako před sobotní trojkou působivě překonala rostoucí nedůvěru v sebe sama. Tentokrát už se sladkou tečkou.
Závod popisovala jako jeden z nejtěžších v kariéře. "Co se týče mojí hlavy, tak určitě. Přesvědčit samu sebe, že na to mám, bylo hodně těžké," přiznala.
Před startem s ní nebylo k vydržení. Byla podrážděná, nervy pracovaly. Skepsi propadla zejména po středečním losování. Dozvěděla se, že znovu pojede ve dvojici se slabší soupeřkou, s níž se nemůže vytáhnout k lepšímu času. Bylo to jenom na ní.
"Říkala jsem si, že medaile na pětce vůbec není možná, když jsem viděla, kdo jede spolu. Nehrálo mi to do karet. Bylo hodně složité soustředit se na to, že bych s nimi mohla bojovat," prohlásila.
Na "depky" před závodem už si ale začíná zvykat. Dokonce je bere pozitivně.
"Kdybych nebyla taková, jaká jsem, a nedělala si to takhle těžší, možná by to nebylo ono. Možná bych si to pak v sobě nedokázala takhle převrátit," zamyslela se.
Kritickou chvíli překonala i při samotné šest minut, padesát sekund a devět setin dlouhé jízdě. To když jí trenér Petr Novák nahlásil po jednom kole špatný čas.
"Vyděsil mě. Zakřičel kolo 33,1 místo 32,3. Hrklo ve mně. Myslím, že jsem měla malou zástavu. Další kolo se opravil a v tu chvíli jsem se hodně uklidnila," popisovala infarktový okamžik.
Bronzu si váží nesmírně. Už kvůli tomu, co v této sezoně prožila. Na začátku ledna se po nešťastném pádu řízla bruslí do stehna a trénink jí už předtím výrazně zkomplikovaly také tajemné zdravotní problémy v listopadu minulého roku.
Česká hvězda po čtvrtečním bronzovém klání prozradila, o co vlastně šlo.
"Nepřenášel se mi kyslík do svalů, to znamená, že jakmile jsem se zakyselila, tak jsem skončila. Měla jsem to z cukru. Upravovali jsme všechno, musela jsem se za měsíc naučit hodně věcí. Musím poděkovat lidem, kteří se o mě postarali," děkovala hvězda ze Žďáru nad Sázavou po zisku sedmé olympijské medaile.
