Čeští hokejisté skončili na olympiádě znovu bez medaile, byť prošli přes čtvrtfinále. Považujete čtvrté místo za dobrý výsledek?
Je třeba se podívat, kde jsme byli a co jsme očekávali. Myslím, že jsme všichni očekávali daleko víc, i sami hráči. Ten výsledek není ani tak špatný, ale negativní je to, že nám na turnaji vlastně všechno vyšlo a stačí to na čtvrté místo. Skvěle nám chytal brankář, dvě rozhodující utkání jsme vyhráli na nájezdy, což se ne vždy sejde. Trenéři chválili mužstvo za ohromný přístup, že ze sebe hráči vyždímali všechno. Osobně jsem v tom případě s výsledkem zklamaný.
Čím si vysvětlujete, že se českému týmu poslední dobou nedaří proměňovat medailové šance po postupu ze čtvrtfinále?
Každá kritika se někoho dotkne a tohle je můj osobní názor. Ale dneska o tom výsledku rozhodují elity, vůbec o výkonnosti něčeho, co se dá do pohybu. Osobnosti, které jsou schopny šířit do týmové práce myšlení, morálku, soudržnost. My zaostáváme, protože takové hráče nemáme. Oni pracují, vyždímají ze sebe všechno, ale situace na ledě jsou zcela o hráčství, není to to rozumové, co jim trenér řekne. Náš systém v něčem zadrhává, není to náhoda. Ti, co za to zodpovídají, si s tím musí poradit.
Je to hlavní důvod, proč Češi podlehli Rusku a Kanadě?
Od prvního utkání proti Koreji jsme dávali v každém zápase ze hry jen dvě branky. Není to otázka střelby, jak my pořád říkáme, více střílet. Je potřeba si vyprodukovat ty střelecké příležitosti. Jasné pozice, kdy už to brankář nemůže chytit. To je to hráčství, to my nemáme.
Není to o tom, že je reprezentace silnější ve hře dozadu?
Je to jedno s druhým. Když se vrhnete do útoku, oslabujete obranu. Je to otázka herní činnosti, práce s kotoučem, jeho kontrola. To je něco, co se nedá nakreslit na tabuli nebo okoukat z videa.
Kdo z českého týmu vás svými výkony zaujal?
Pavel Francouz, to byla v brance osobnost číslo jedna. Ale jinak máme mezi dvaceti nejlepšími hráči pár střelců. Prostě nám chybí osobnosti, i v juniorském hokeji. Hráči, jakými byli dříve třeba Jirka Holík nebo Robert Reichel, kteří přeskakovali mládežnické kategorie a viděli jste, že to jsou opravdu hráči. Teď nám prostě chybí a je třeba s tím něco dělat.
Tahounem měl být kapitán Martin Erat, který po posledním zápase oznámil konec reprezentační kariéry. Mrzí vás to?
S tím bych si nelámal hlavu. Představuju si, že tahoun mužstva prostě tu káru táhne. A takové hráče nemáme. Jestliže hráč s velkým jménem a backgroundem řekne, že už nebude hrát, je třeba mu podat ruku, pověsit dres a vážit si ho. Nemůžeme nad tím vzdychat.
Kanada a USA držely krok i bez hráčů z NHL. Překvapilo vás to?
Je mylné si myslet, že by tím turnajem prošlo hladce mužstvo s hráči NHL. Byl to velice těžký turnaj a od prvního do posledního týmu hráli všichni s velkým zaujetím. Švédové nebo Finové měli dobrá mužstva a neprošli jím. Byl to obtížný turnaj, i když vlastně béčkové kategorie.
Byl tedy turnaj kvalitní, přestože že jej někteří podceňovali?
Samozřejmě. Na papíře je to sice béčkový turnaj, ale to neznamená, že nebude těžký. Byl náročný pro všechny, medaile má velkou hodnotu. Rusové uhráli zlato přes všechny peripetie, o té hodnotě pro ně se nemusíme bavit. Leitmotiv, jaký mělo finále, jen tak nenajdete. Jen je trochu škoda, že Korejce týmové sporty tolik netáhnou.
Jak se vám líbila jízda německé reprezentace za stříbrem?
Mrzí mě, že jim finále nevyšlo. Čtyři roky jsem v Německu působil, mám na to hezké vzpomínky. Trenér Marco Sturm je provedl turnajem, 56 sekund před koncem měli skoro celou medaili v ruce. Nedohráli to.
Čím Němci soupeře předčili?
Jsou herní, vypadají dobře. Není to o tom, že by někde někoho mlátili, mají lepší hráče než my. To je celý problém. Takoví Kanaďané se pořádně neznají, sejdou se a hrají. Protože jsou to hráči. Musí to sami vnímat, není to o tom, že jim někdo něco nakreslí. Totéž Američané.
Jaké šance dáváte českému týmu pro letošní mistrovství světa?
Na olympiádě zakopli Švédové, víc očekávali Finové, Američané i my. Bude to o tom, jak se s tím na mistrovství světa herně vypořádáme. Domnívám se, že hráči už nemůžou chtít víc, než chtěli. Měli jsme dobrého brankáře, hráči si vycházeli vstříc, nikdo to neodchodil.
